Jak byly činčily téměř vyhubeny

Činčily jsou bezesporu krásná a roztomilá chlupatá zvířátka s velkýma ušima, dlouhým ocasem a s výraznýma očima. Víte, odkud se vlastně vzaly, co znamená jejich jméno, a že jsme je ještě před samotnou domestikací stihli téměř vyhubit?

Činčily původně pocházejí z jihoamerických And, kde ještě před necelými 200 lety byly jedněmi z nejhojnějších zvířat těchto velehor. Jejich teritorium se táhlo okolo západního pobřeží přes Peru, Bolívii, Argentinu a Čile. Zde, ve svém přirozeném prostředí, žijí v nadmořské výšce 1500 - 3000 m. n. m. ve velkých koloniích čítajících 15 -100 jedinců a obývají pukliny skal, nebo si hrabou nory. Jejich jméno (Chinchilla) je spojením slov Chin a Chile, v překladu kožešina z Čile.

Pro svou charakteristicky hustou a jemnou srst (to je dáno tím, že z jedné vlasové cibulky vyrůstá chomáček 40 až 50 chlupů) byly činčily ceněny už v dobách Inků. Pak se ale do Ameriky dostali Evropané a v 17. století začal export činčilí kůže do Evropy. Ročně se z Peru a Chile vyvezlo na 30 000 činčilích kožek. Tento lov je přivedl až na pokraj vyhubení. Následné pokusy o chov činčil v zajetí ztroskotaly na tom, že vysokohorská chladnomilná zvířata zvyklá na sucho nepřežila plavbu přes rovník, kde panovalo vlhko a horko. Začátkem 20. století byla dokonce činčila prohlášena za vyhynulou.

Americký inženýr Matthias F. Chapman ale věřil, že v odlehlých oblastech And ještě mohly nějaké činčily přežít a po dlouhých pěti letech se mu podařilo za pomoci místního indiána nalézt jednu z posledních přeživších kolonií. Chapman 12 činčil odchytil (z toho byly jen 3 samičky). Na převoz zvířat se vybavil chladicími boxy, takže krom jedné překročení rovníku přežily všechny, a v roce 1923 se na své farmě v Kalifornii dočkal prvních mláďat. Jejich krev dnes v sobě nesou prakticky všechny chované činčily, zatímco zbytky divokých se krátce poté dočkaly zasloužené ochrany - roku 1929 byl vydán první zákon na ochranu činčil a v Čile byla vybudována Národní rezervace činčil.

Dnes jsou činčily hojně chované po celém světě v soukromých velkochovech. Ve volné přírodě ale stále žije jen několik malých kolonií, a proto se lidé snaží je do jejich původních teritorií vracet. To se ovšem bohužel příliš nedaří.

Související články

Když je pes slepý

Stejně jako lidé i psi mohou trpět postupným selháním zraku, například vlivem věku nebo onemocnění. Psovi, kterému se zhoršuje zrak, bohužel nepomohou brýle, ale jeho pán pro něj může udělat mnohé. Přestože péče o slepého či slepnoucího psa může být...

Jak se co nejlépe připravit na příchod koťátek?

Rozhodli jste se pro uchovnění své kočky a nyní očekáváte příchod prvních koťátek? Využijte proto těch několika týdnů březosti, abyste se mohli na příchod malých roztomilých koťátek pořádně připravit. V článku přinášíme tipy, díky kterým bez problému...

Bázlivý pes – co s tím?

Vystraší se váš pes, pokud slyší nečekaný zvuk, nebo se vám vystrašeně krčí k nohám, jakmile se ocitne v blízkosti jiného psa? Stejně jako lidé mohou psi zažívat strach. V takových chvílích musíme být svým čtyřnohým parťákům oporou a udělat vše,...

Obezita může potrápit malá plemena více než jiné psy

Obezita psů je v poslední době stále více skloňovaným problémem. Na vině je často nedostatek pohybu, nekvalitní krmivo, a především obecné nedodržování správných zásad krmení. Malá plemena se zpravidla řadí mezi psy, kteří mají k obezitě větší sklony...

Co dělat, když se vám ztratí pes?

Ztráta psa je noční můrou snad každého z nás. A přestože se snažíme této události zabránit všemi způsoby, každému se může stát, že se pejsek ve chvilce nepozornosti zaběhne. I v takto nepříjemné chvíli je důležité zachovat chladnou hlavu a udělat vše...