Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování do domu se zahradou se zpátky rozhodně nehrnula.
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování do domu se zahradou se zpátky rozhodně nehrnula.
Kočku moji rodiče pořídili, protože je méně časově náročná než pes, o kterého jsem neustále škemrala. Britskou modrou si vybrali proto, že je mazlivá a ať si lehne kamkoli, vypadá jako ozdoba. Takže první tři roky života strávila Racy v podstatě jen na pár metrech čtverečních v našem bytě 3+1, jedla konzervy a spala. Několikrát jsem ji vzala ven na kšírech a vodítku. Procházky většinou strávila přitisknutá k zemi, švihala ocasem, tvářila se vyděšeně a byla ochotná pohybovat se jedině směrem k našemu vchodu do paneláku. Měla jsem z toho výčitky, takže po sotva deseti pokusech jsem snahu přivyknout ji na venkovní prostředí vzdala.
Když jsme se v jejích třech letech na podzim přestěhovali do domu se zahradou, Racy jsme ven raději nepouštěli. Ale pak přišlo jaro a kuchyňské dveře vedoucí na trávník jsme zapomínali zavírat. Racy nejprve koukala přes práh, pak začala očichávat schody a plížit se podél domu. Časem si troufla ochutnat trávu, dokonce do ní i vlezla a koncem léta už se v ní cítila jako doma.
Uplynul rok a z našeho „polštářku na gauč“ se stal divoký tygr. Přede dveřmi se začaly objevovat zakousnuté myši a bohužel sem tam i nějaký ten ptáček. Dokonce se jí narodilo 5 krásných zdravých koťátek. Dnes je naší Racy už 14 let a ty roky byste jí rozhodně nehádali – pobyt venku jí svědčí :)
Takže pokud přemýšlíte o stěhování s kočkou, podle mě se není čeho bát. Jenom jí dejte čas, ať zahradu objeví sama. Můžete jí pomoct třeba cestičkou z kočičích pamlsků. Hodit ji hned do zeleně by mohlo mít za následek šok a odpor. Jen ať sama zjistí, že v přírodě je krásně. Jediný šok pak zažijete vy, až vám přinese první myš.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
Ať už se chystáte vyrazit kamkoli do zahraničí, před odjezdem vždy doveďte psa k veterináři, i když víte, že jste splnili základní požadavky pro cestování a de facto za hranice můžete. Mít v cestovním pasu čerstvé potvrzení o dobrém zdravotním stavu...
Všichni moc dobře víme, jak dovedou být třicetistupňová vedra nepříjemná. A teď si představte, že na sobě máte kožich a vaše tělo na všechno reaguje znatelně rychleji. Já bych v takovém počasí rozhodně nechtěla být v psí kůži. Zeptala jsem se pana...
Nevím, jak vy, ale já klíšťata prostě nesnáším. Miluju všechna zvířata včetně pavouků, hadů a škvorů, ale klíšťata prostě ne. Postrádají smysl. Možná že dřív žil nějaký živočišný druh, který se jimi živil, ale dnes už je ani nic nežere. Takže já důvody...
Já jsem se s vámi podělila o zážitky s Kulajdinou otravou, vy jste se zase podělili o svoje zkušenosti. Moc vám děkuji za rady. Napsala jsem i na jejich základě tento článek. Je určený nejen těm, kdo se starají o malé štěně, ale i ostříleným páníčkům s...
Jestli se letos chystáte na dovolenou k moři, tak vám zaprvé závidím a zadruhé pro vás mám pár užitečných pejskařských rad:
Vážně, není. Kulajdu sprchuji bez boje a naučím to i vás.
