20 let Britu
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
O tom, jak cítí bolest psi a jak ji (ne)projevují, už jsem psala. Pojďme se tedy podívat, jak je to s kočkami. U nich totiž není mnohdy jednoduché bolest vůbec zpozorovat. Pro jejich zdraví a pohodu je ale včasné rozpoznání problému důležité.
Jak už jsem psala v článku o tom, jak cítí bolest psi, dříve se zvířata považovala za méněcenné tvory ovládané nízkými pudy, a proto se na jejich bolest nebraly ohledy. René Descartes zastával názor, že zvířata byla na zemi stvořena pro užitek člověka. Nemají duši, a proto se člověk nevystavuje žádné morální vině, když je zabije. Tato teze prorazila i do biologie a vědci jí opravňovali své neetické a mnohdy kruté zacházení se zvířaty.
Zvířata ale nejsou stroje, jejich nervový systém se vyvíjel stejně jako ten náš a co do otázky evoluce, schopnost pociťovat bolest zvyšuje u jedince vyhlídky na přežití a pomáhá lépe se vyhnout zdrojům nebezpečí.
Dnes už samozřejmě víme (alespoň většina z nás), že zvířata cítí bolest stejně jako my lidé a povětšinou nám to už ani není jedno. Problémem ale mnohdy může být si bolesti zvířete vůbec všimnout.
Kočky, stejně jako psi, svou bolest skrývají. A údajně jsou v tom ještě lepší. Je tedy na nás, abychom vypozorovali změny v jejich chování. Každá kočka je jiná a má své specifické návyky, proto si musíme všímat jakýchkoli drobných odchylek od jejího běžného chování.
Zde je výčet některých situací, které běžně značí, že kočku něco bolí a zřejmě s ní může být něco v nepořádku:
Pokud jste některou z výše uvedených věcí zaznamenali a dělá vám starosti, je určitě dobré navštívit pro jistotu veterináře. Vždy je lepší prevence a kontrola než situaci zanedbat, nepřičítat jí důležitost. Můžeme tím kočičce ušetřit nejen bolest, ale můžeme se vyhnout i jejímu předčasnému odchodu nebo následkům na celý život.
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...
Taky to vašemu psovi tolik chutná? A smutně kouká? A nezaslouží si jíst pořád dokola to samé? A proto dostane něco dobrého tu z ledničky, tu pod stolem? Jeden lichý argument za druhým. Jediný důvod, proč pořád dokola slyšíme, že se to nemá, je ten, že...