Láska až za hrob? I kočky jsou jí schopny

Rčení láska až za hrob se většinou spojuje se psy. O kočkách se tvrdí, že až tak vázané na člověka nejsou, a tak by tu lásku u nich nikdo moc neočekával. Tahle kočka je ale důkazem toho, že i ony jsou schopny ke člověku přilnout opravdu silně.

Už je to přes rok, co její panička umřela, ale tahle kočka stále nechce opustit její hrob. Keli Keningau Prayitno byl první, kdo na Jávě v Indonésii zaslechl její smutné mňoukání. Chtěl jí pomoci a adoptovat ji, ale bylo to k ničemu. Hned další den kočička utekla a vrátila se zpátky k hrobu.

Keli si nicméně všiml, že každý den z hrobu na pár hodin odchází. Rozhodl se ji tedy sledovat. Zavedla ho do svého starého domu, kde ji děti její zesnulé majitelky krmí. Jediné, co ale kočička chce, je spát každou noc u náhrobního kamene. Odmítá z hrobu odejít. Ačkoli tedy stále svůj domov má, nechce prostě paničku opustit, i když už je takovou dobu po smrti.

Odborníci říkají, že i když se kočky mohou zdát chladné a rezervované, truchlení po smrti jejich majitele je opravdové a upřímné. Mohou začít být úzkostlivé, ztratit zájem o okolní svět. V některých případech je třeba konzultovat s veterinářem podávání léků proti úzkosti.

Setkali jste se někdy u kočičky s takovým smutkem? A podařilo se vám jí vrátit chuť do života?