V tomto cyklu se společně podíváme, jak se daří kočkám a psům ve světě. Kde je lidé hýčkají a předcházejí si je, kde naopak mazlíci strádají a jejich situace je kritická. Dnes se s vámi podělím o svou zkušenost s Albánií.
Co jsem se tak dočetla na internetu, situace se psy a kočkami by v Albánii měla být podobná jako třeba na Ukrajině - tedy pro zvířata ne zrovna příznivá. Moje dvoutýdenní zkušenost tomu ale naštěstí až tak neodpovídá. Samozřejmě, v některých oblastech může být nevraživost mezi lidmi a čtyřnohými tuláky horší, já jsem ale docela ráda, že jsem toho nebyla svědkem. Jedním z důvodů ovšem může být, že většinu času v této překrásné zemi jsme s kamarádem strávili v horách mimo civilizaci.
Poprvé jsme se se psem setkali až v malinkaté vesničce Qerec-Mulaj. Pravda, toho jsem celkem litovala. Šlo o velkého psa s hustou srstí. Byl přivázaný k řetězu a zavřený v celkem malé kleci u domu. Nutno dodat, že i když se vesnice nachází kolem 900 m. n. m. a v noci zde už byla pěkná zima, přes den teplota lehce vyšplhala přes 35°C. A pes podle toho taky vypadal. Jinak byl ale dobře živený, s hezkou zdravou srstí.
Druhé setkání už bylo o něco milejší. Další den jsme došli do už dost turistické vesnice Theth. Tady jsme dva dny kempovali na zahradě gesthousu. První večer jsem u plotu zahrady zahlédla dvě podzimní koťátka. Vykrádala sice zbytky z koše, ale zahlédla jsem majitelku gesthousu, jak jim při vaření snídaní nebo večeří sem tam něco hodí. Tahle koťátka byla sice plachá, nepodařilo se mi je k sobě nalákat, lidí se ale vyloženě nebála.
Častým návštěvníkem zahrady byl i černobílý dlouhý pes na krátkých nožičkách. Takový legrační poloviční Štaflík, ale pěkně vyžraný :). Ten už pohlazením nikdy neopovrhl a kvůli drbání přetrpěl i chvíle na parném slunci, než se odploužil schovat do stínu. Majitelé gesthousu ani ostatní místní si ho nevšímali, rozhodně ho nevyháněli s klackem v ruce, jak hrozily informace na internetu.
Psí vandalové
Po našem pobytu v horách jsme měli v plánu přesunout se do jediného albánského města, které jsme za naši dovolenou navštívíli - Shkodry. To ovšem obnášelo přenocovat ve Fierzë, odkud nás tam měl dopravit trajekt. A tam taky proběhlo naše jediné nepříjemné setkání se psy.
U místa trajektu stál jen malý kiosek. Měl malou betonovou “zahrádku” s pár stoly a slunečníky obehnanou nizoučkou zdí - ideální na přespání. Jelikož trajekt odjížděl brzy ráno, rozhodli jsme se přenocovat tady a nestavět stan. Chvíli po tom, co jsme ulehli, to ale všude kolem nás začalo šramotit - psi vyrazili na noční lov odpadků. Když jsme přišli na to, odkud ten rámus vychází, zase jsme ulehli. Často nás probouzeli a troufali si dost blízko k nám, rozhodli se nás ale nechat na pokoji, a tak jsme zůstávali v klidu.
Horší ovšem bylo, když nás probudilo zlověstné dunivé vrčení. Zvedla jsem hlavu a u zídky jsem spatřila jen obrovský černý stín. Čekali jsme, co se bude dít, jestli po nás skočí, nebo odejde… V hlavě mi přitom znělo doporučení, že by se člověk při cestě do Albánie měl očkovat proti vzteklině, která se tu běžně vyskytuje. Naštěstí to pesan vzdal a po chvíli odešel, i když nás ještě několikrát vrčení probudilo. Ráno to kolem nás vypadalo jak na smetišti. Všude kolem vytahané a rozházené odpadky z košů, my jsme ale přežili bez újmy :).
Další den už jsme byli ve Shkodře. Tam bylo toulavých psů docela dost. Při večerní procházce po městě jsme je potkávali hrabošit v popelnicích nebo si hrát na ulicích. I když to vypadalo, že se někteří z nich lidí docela bojí, místní si jich nevšímali.
Čekala jsem tedy, že to bude horší. Žije tu sice dost toulavých zvířat bez zdravotní péče a přísunu jídla, nijak bídně ale nevypadají a žádnou zvláštní nevraživost mezi nimi a lidmi jsem neviděla. Byli jste někdy v Albánii? Shoduje se váš zážitek s tím mým?
Znáte Kitten Lady? Je to americký záchranný a advokátní projekt zaměřený na změnu světa pro ty nejmenší kotěcí sirotky. Vlastně jde o mladou blondýnku zachraňující denní koťátka a vedoucí osvětový program po celých Spojených státech amerických.
Křečci, morčata i osmáci už vás nudí, nebo na ně prostě nemáte dostatek času? Rádi byste nějakého neokoukaného mazlíčka, kterého doma nemá každý druhý? Třeba pro vás bude to pravé ježek bělobřichý. Je to samotář aktivní převážně v noci.
Léto ještě zdaleka nekončí a vy můžete využít poslední teplé víkendy k výletu pod stan. Ne všichni pejsci ovšem kempování dobře snášejí. Na co byste se měli připravit a na co se můžete těšit, když vyrazíte se psem pod stan?
Ernesta Hemingwaye jistě znáte jako držitele Pulitzerovy ceny, Nobelovy ceny za literaturu a jako autora světoznámých románů Stařec a moře nebo Komu zvoní hrana. Znáte ho ale i jako milovníka a obdivovatele koček?
Jestli hledáte malého přátelského psíka se spoustou energie a dobré nálady, jste na dobré stopě. A navíc po něm doma určitě nebudete mít podlahu plnou chlupů, vhodným parťákem je totiž i pro alergiky.
Jezdíme na výlety, na dovolené a někteří z nás i na psí soustředění a tábory. Jak řešit stravování psího chlupáče mimo domov? Pokud je vám sympatická myšlenka přirozené masové stravy, konzervy pro psy jsou skvělou alternativou ke granulím. A na cestách...
Lámete si hlavu, jak správně krmit psího chlupáče v zátěžovém řežimu? Už nemusíte. Řešení je nasnadě. Díky vysokému obsahu masa a všem potřebným vitamínům a minerálům může dobře posloužit masová konzerva. Ta je navíc vhodná i pro příznivce barfování.
Víte, co monoproteinové krmivo je? Z názvu je to vlastně jasné, mono-protein. Můžete si říct, že to je přece ale spíš nevýhoda, že krmivo obsahuje jen jeden protein. Není tomu tak. Hodí se pro zdravé psy i pro ty se zažívacími problémy.
Touto zákeřnou a hlavně celoživotní nemocí mohou trpět nejen lidé, ale i naši čtyřnozí mazlíčci. Vy, co máte doma kočičí parťáky, víte, jak jí předcházet, jak ji u chlupáče rozpoznat a jak mu podat první pomoc?
Běh nás udržuje v dobré fyzické i psychické kondici. Stejně tak naše psí mazlíčky. Jak se naučit běhat společně se psem? Při canicrossu, jak se běhu se psem také jinak říká, pomáhá pes svou silou běžci v běhu. Jaká je k tomu potřeba výbava a co byste...
To, že je Bohumil Hrabal úzce spjatý s Kerskem, je celkem známý fakt. Věděli jste ale, že byl obrovským milovníkem koček a dodnes tu, podle místních, najdete potomky Hrabalových koček?
Jak se zachovat v případě, že vašemu psovi během procházky něco stane? A jak mu poskytnout první pomoc? Co by mělo být základním minimem v psí lékárničce? Jak na drobná poranění, otravu nebo alergickou reakci? Svoje tipy vám prozradí v dalším díle...
