Srí Lanka – dovolenkový ráj v jihovýchodní Asii, pro cestovatele země zaslíbená. Domluvit se anglicky tam není problém, ceny jsou vcelku nízké, domorodci jsou chudí, ale přátelští… Milovníkům psů se tam však naskýtá kromě pohádkových panoramat i smutný pohled na čtyřnohé mazlíky bez domova, kterých se na Srí Lance potulují statisíce.
Srí Lanka je pro Evropany jako otevřená zoologická zahrada bez klecí a výběhů. Na tomto ostrově, kde je celoročně teplé klima, žijí mimo jiné krokodýli, sloni, želvy, opice, hadi a roztodivná hmyzí havěť, na níž je lepší nenarazit. Místní lidé se k cestovatelům chovají přívětivě, a protože se už od školy učí anglicky, bez komplikací se s nimi na všem domluvíte. Mnozí Srílančané o přízeň turistů doslova bojují, jelikož jsou zdrojem jejich obživy.
Kromě toho, že se na Srí Lance můžete svézt na slonovi, je tam běžným dopravním prostředkem tuk-tuk neboli asijská tříkolka (jen si musíte dát pozor, ať vás jejich řidiči neošidí). Když už vážíte tu dalekou cestu z Evropy, je fajn po ostrově hojně cestovat i pěšky. Srí Lanka totiž nenabízí zdaleka jen dlouhé písečné pláže jako z filmu, ale také hory, národní parky a rezervace.
Srílanští psí tuláci
Stejně jako v celé Asii a v dalších vzdálených končinách světa, narážejí evropští turisté na Srí Lance na řadu kulturních rozdílů. Pojďme si jako věrní pejskaři jeden konkrétní ukázat na hafanech.
Vzhledem k tomu, že mám doma dobře živeného pejska, kterému se denně dostává veškeré péče a lásky, pokaždé mě rozesmutní pohled na apatické psí tuláky a obecně zvířata, o něž se nikdo nestará. Na Srí Lance je takových psů mnoho. Některé statistiky uvádějí dokonce číslo vyšší než dva milióny. Nepředstavitelné, že? Jsou pohublí, živí se jen tím, co najdou – přesněji odpadky, a když nenatrefí na nic k snědku, může se stát, že dlouhé dny hladoví. Kdo máte psa, tak víte, že jejich žaludky jsou bezedné. O to smutnější je realita těch skutečně hladovějících.
Obyvatelé Srí Lanky mají k psům spíše neutrální než vřelý vztah. Není tam běžné, na rozdíl od Evropy, aby chovali psi jako domácí mazlíčky. To je spíše výsadou majetnějších vrstev srílanské společnosti. Psí tuláci sem tam něco na zub od lidí dostanou, často se ale nad nimi slitují hlavně turisté. Na ty uhrančivé a dojemné psí oči platí. Psi bez domova můžete na Srí Lance potkat na písečných plážích stejně jako jinde v přírodě či městské zástavbě.
Během dne psi dávají přednost odpočinku ve stínu. Jakmile teplota začne klesat (a dále také v noci), se pak vydávají hledat zbytky jídla. Na některých z nich můžete pozorovat následky zranění, protože se nezřídka pohybují v okolí silnic, kde se pak připletou pod kola tuk-tuku… Kastrovaní psi se na Srí Lance poznají tak, že jim chybí kus ucha. Jsou takto označení. Tamní vláda se totiž snaží kastrací omezovat psí přemnožování. Zároveň psy bez domova také průběžně očkuje proti vzteklině.
Na závěr snad zbývá jen doufat, že si Srílančané postupně naleznou k psům bližší vztah a zjistí, jak skvělými parťáky umějí být.
Ať už se chystáte vyrazit kamkoli do zahraničí, před odjezdem vždy doveďte psa k veterináři, i když víte, že jste splnili základní požadavky pro cestování a de facto za hranice můžete. Mít v cestovním pasu čerstvé potvrzení o dobrém zdravotním stavu...
Všichni moc dobře víme, jak dovedou být třicetistupňová vedra nepříjemná. A teď si představte, že na sobě máte kožich a vaše tělo na všechno reaguje znatelně rychleji. Já bych v takovém počasí rozhodně nechtěla být v psí kůži. Zeptala jsem se pana...
Nevím, jak vy, ale já klíšťata prostě nesnáším. Miluju všechna zvířata včetně pavouků, hadů a škvorů, ale klíšťata prostě ne. Postrádají smysl. Možná že dřív žil nějaký živočišný druh, který se jimi živil, ale dnes už je ani nic nežere. Takže já důvody...
Já jsem se s vámi podělila o zážitky s Kulajdinou otravou, vy jste se zase podělili o svoje zkušenosti. Moc vám děkuji za rady. Napsala jsem i na jejich základě tento článek. Je určený nejen těm, kdo se starají o malé štěně, ale i ostříleným páníčkům s...
Jestli se letos chystáte na dovolenou k moři, tak vám zaprvé závidím a zadruhé pro vás mám pár užitečných pejskařských rad:
Vážně, není. Kulajdu sprchuji bez boje a naučím to i vás.
Už jsem tady zmiňovala, jak mi jeden veterinář řekl, že v Praze je víc pohotovostí pro zvířata, než pro lidi. Prolétla jsem internet a udělala pro vás seznam nejen pražských nonstop ambulancí seřazený abecedně podle jednotlivých měst z různých koutů...
Už jsem tu jednou naťukla, že beru Kulajdu s sebou do kina. Dělám to jednoduše proto, že nechci, aby celé dny trávila zavřená v bytě a myslela na hlouposti (jako jsou například vymyšlená štěňátka). Když venku prší a ani jedné z nás se nechce běhat v...
Zase jednou jsem se dozvěděla něco nového. Vy jste věděli, že pitbul vlastně vůbec není uznané plemeno?
Vzpomínám si, že když jsme si pořizovali první z našich koček, britskou modrou, chtěli jsme, aby zůstala tak světle stříbrná, jak se narodila. Chovatelka nám tehdy prozradila, že krmiva s mořskou řasou podporují tu správnou tmavě modrou barvu srsti...
Není zas tak neobvyklé, že v období dospívání změní váš pes barvu. Jenomže co když váš dospělý pes přijde domů s barevným přelivem?
Mnozí z vás jistě zaznamenali, že 22. 5. 2014 se v Senátu konala evropská konference Stát a ochrana zvířat. Pořádala ji místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. K ústřednímu tématu psích množíren se vyjádřila jasně:
