Srí Lanka – dovolenkový ráj v jihovýchodní Asii, pro cestovatele země zaslíbená. Domluvit se anglicky tam není problém, ceny jsou vcelku nízké, domorodci jsou chudí, ale přátelští… Milovníkům psů se tam však naskýtá kromě pohádkových panoramat i smutný pohled na čtyřnohé mazlíky bez domova, kterých se na Srí Lance potulují statisíce.
Srí Lanka je pro Evropany jako otevřená zoologická zahrada bez klecí a výběhů. Na tomto ostrově, kde je celoročně teplé klima, žijí mimo jiné krokodýli, sloni, želvy, opice, hadi a roztodivná hmyzí havěť, na níž je lepší nenarazit. Místní lidé se k cestovatelům chovají přívětivě, a protože se už od školy učí anglicky, bez komplikací se s nimi na všem domluvíte. Mnozí Srílančané o přízeň turistů doslova bojují, jelikož jsou zdrojem jejich obživy.
Kromě toho, že se na Srí Lance můžete svézt na slonovi, je tam běžným dopravním prostředkem tuk-tuk neboli asijská tříkolka (jen si musíte dát pozor, ať vás jejich řidiči neošidí). Když už vážíte tu dalekou cestu z Evropy, je fajn po ostrově hojně cestovat i pěšky. Srí Lanka totiž nenabízí zdaleka jen dlouhé písečné pláže jako z filmu, ale také hory, národní parky a rezervace.
Srílanští psí tuláci
Stejně jako v celé Asii a v dalších vzdálených končinách světa, narážejí evropští turisté na Srí Lance na řadu kulturních rozdílů. Pojďme si jako věrní pejskaři jeden konkrétní ukázat na hafanech.
Vzhledem k tomu, že mám doma dobře živeného pejska, kterému se denně dostává veškeré péče a lásky, pokaždé mě rozesmutní pohled na apatické psí tuláky a obecně zvířata, o něž se nikdo nestará. Na Srí Lance je takových psů mnoho. Některé statistiky uvádějí dokonce číslo vyšší než dva milióny. Nepředstavitelné, že? Jsou pohublí, živí se jen tím, co najdou – přesněji odpadky, a když nenatrefí na nic k snědku, může se stát, že dlouhé dny hladoví. Kdo máte psa, tak víte, že jejich žaludky jsou bezedné. O to smutnější je realita těch skutečně hladovějících.
Obyvatelé Srí Lanky mají k psům spíše neutrální než vřelý vztah. Není tam běžné, na rozdíl od Evropy, aby chovali psi jako domácí mazlíčky. To je spíše výsadou majetnějších vrstev srílanské společnosti. Psí tuláci sem tam něco na zub od lidí dostanou, často se ale nad nimi slitují hlavně turisté. Na ty uhrančivé a dojemné psí oči platí. Psi bez domova můžete na Srí Lance potkat na písečných plážích stejně jako jinde v přírodě či městské zástavbě.
Během dne psi dávají přednost odpočinku ve stínu. Jakmile teplota začne klesat (a dále také v noci), se pak vydávají hledat zbytky jídla. Na některých z nich můžete pozorovat následky zranění, protože se nezřídka pohybují v okolí silnic, kde se pak připletou pod kola tuk-tuku… Kastrovaní psi se na Srí Lance poznají tak, že jim chybí kus ucha. Jsou takto označení. Tamní vláda se totiž snaží kastrací omezovat psí přemnožování. Zároveň psy bez domova také průběžně očkuje proti vzteklině.
Na závěr snad zbývá jen doufat, že si Srílančané postupně naleznou k psům bližší vztah a zjistí, jak skvělými parťáky umějí být.
Nakrmit psa rozhodně není totéž jako nakrmit kočku. A nejde jen o to, komu je snazší se jídlem zavděčit. Složení jejich krmiv a rituály krmení se v mnohém liší. O nejzásadnějších rozdílech jsem si popovídala s odborníkem na výživu Ing. Martinem Kvášem:
Podzim je asi nejfotogeničtější roční období, proto jsem požádala Lukáše Skalického, aby se s fanoušky Britu podělil o svoje bohaté zkušenosti se zachycováním psů uprostřed barevného listí. Tady jsou jeho postřehy:
Že vlk a pes nejsou stejní, je známá věc a leckdo by si řekl, že už není potřeba ji dál „rozmazávat“. Mě osobně ale sledování oněch drobných nuancí, které je dělají jiným druhem po psychické stránce, zkrátka baví. Díky výzkumům, které provádějí dámy...
Jel jsem s Michalem a bylo to fajn, jelikož řídil tam i zpět (samozřejmě nejen kvůli tomu). Není vůbec špatný se nechat vozit. To z práce fakt neznám.
Dnes nemám chuť na odborná témata. Nemám myšlenky na výživu, výchovu nebo péči o zvířata. Tentokrát se chci věnovat vzpomínání.
Počasí je na nás přísné, tak jsem tentokrát zvolila trošku odlehčenější téma: spánek a pohoda. Určitě to sami dobře znáte – občas se v pohodlné posteli převalujete, ne a ne usnout, a když se odevzdaně vydáte strávit zbytek noci u televize, zaberete na...
Bílá zvířata s nadýchaným kožíškem jsou krásná – ovšem jen pokud se o ně dobře staráte. Každodenní česání a mytí nejeden pejskař vyřeší praktickým ostříháním. Jak se ale vypořádat s nažloutlými a načervenalými skvrnami, které se psům a kočkám objevují...
Podávání krmiva je obřad, který slouží k budování vztahů mezi člověkem a psem. Pokud člověk ví, jak na to, je jídlo významným nástrojem upevňování jeho pozice ve smečce, tedy vůči jeho psovi. Detaily o vhodném krmení mi prozradil výživový odborník...
Už několikrát jsem se setkala s tvrzením, že chůze ze schodů může být pro štěňata, a pro malá plemena i v dospělosti, nezdravá. Prý je náročná pro jejich páteř a může způsobit trvalé následky zapříčiněné skřípnutým nervem, zablokovaným obratlem a tak...
Podzim a línání přicházejí ruku v ruce. Výměna srsti se ale u psů změnila v závislosti na jejich soužití s člověkem. Může se zdát, že probíhá celý rok nebo naopak téměř vůbec. A snadno ji lze zaměnit i s nemocí. Pokud se vám zdá, že se letošní...
Vycvičit loveckého psa můžete, i když s ním na skutečný hon třeba nikdy nevyrazíte. Je to zábavný způsob výchovy a navíc v přírodě. O svých začátcích mi vyprávěla Irena Schneiderová, hrdá majitelka německé krátkosrsté ohařky Arlety. Když začala působit...
Život v teráriu může být pro hlodavce dokonce příjemnější než „divočina“. Zvlášť pokud uděláte všechno pro jejich spokojenost – to se týká i péče o jejich sociální vyžití. Ne všechny druhy hlodavců žijí ve volné přírodě o samotě a bez vhodné...
