V tomto cyklu se seznámíme se slavnými psími osobnostmi. Psi v našem životě hrají přeci důležitou roli, tak se pojďme podívat, co vše už za dobu našeho soužití dokázali. Bobbie ušel neuvěřitelných 4000 kilometrů, aby se vrátil ke své rodině.
Bobbie byl kříženec kolie a australského ovčáka. Bydlel se svou rodinou ve městě Silverton v Oregonu. V roce 1923, když mu byly dva roky, vyrazila rodina i s ním na výlet do Indiany. Tam se jim ale ztratil. Ačkoli jej rodina usilovně hledala, domů se vrátila plná zármutku bez něj. S myšlenkou, že svého psa už nikdy neuvidí.
Po šesti měsících se ale stalo nemožné - Bobbie se objevil na prahu jejich domu. Špinavý a vyhublý, s tlapkami ochozenými, ale živý. Jevil všechny známky toho, že celou cestu - tedy 4 105 km v zimě přes pláně, pouště i hory - ušel bez cizí pomoci. To je v průměru asi 23 km každý den.
Po svém návratu do Silvertonu Bobbieho sláva rostla raketovou rychlostí. Jeho příběh se stal námětem k řadě novinových článků (včetně Ripleyho Věřte nevěřte), knih i filmů. Dokonce si sám sebe roku 1924 zahrál v němém filmu The Call of the West. Dostával spousty dopisů od lidí z celého světa a dostal i několik ocenění jako drahokamy posázený obojek, stuhy nebo klíče od měst.
Bobbie zemřel roku 1927 a byl s poctami pohřben na zvířecím hřbitově Oregon Humane Society's pet cemetery v Portlandu. Na jeho hrob dokonce položil věnec Rin Tin Tin, psí filmová hvězda.
Dodnes se Bobbieho ukázka věrnosti slaví při každoročním dětském průvodu domácích mazlíčků v Portlandu. Slouží jako připomínka toho, že domácí mazlíčci mají v životech lidí své zvláštní místo. Tato akce byla zahájena několik let po Bobbieho smrti a první průvod vedl jeho syn Pal. V Silvertonu také můžete najít 21 metrů dlouhou malbu zdobící zdi podniků, která znázorňuje Bobbieho příběh.
Koncem roku 2012 vzniklo občanské hnutí obyvatel města Silvertonu, jež prosazují mínění, že Bobbieho pohřeb dostatečně neuctil jeho příběh a propojení s rodným městem. Toto sdružení tedy začalo usilovat o navrácení jeho ostatků do Silvertonu k pohřbu a memorializaci.
Je neskutečné, co všechno jsou někteří psi schopní pro svou rodinu - smečku - podstoupit. Nezbývá, než si přát, aby jejich oddanost byla stejnou měrou opětována.
V USA i některých evropských státech si můžete registrovat psa, kočku nebo i jiného mazlíka jako citového společníka. Zvíře s takovým statusem pak má oproti obyčejným mazlíkům některé výhody. Mezi asistenční psy se ale nepočítá.
Nezáleží na tom, v jakém patře bydlíte. Parapety patří mezi oblíbená místa našich kočičích společníků. Neštěstí se tak může stát lehce kdekoli.
https://krmivo-brit.cz/cs/breed-catalog/pincove-kniraci-plemena-molossoidni-a-svycarsti-salasnicti-psi/tibetska-doga Čas od času narazíte na příběh opuštěného psa, co se přidá k člověku při jeho větším či menším dobrodružství. Meře její dobrodružství...
O kočkách se často říká, že jsou velmi empatické a dokáží vycítit, jak se lidé cítí nebo že je něco bolí. Je jasné, že soužití s nimi zlepšuje kvalitu našeho života i naše zdraví. Dokáží ale naši kočičí společníci lidskou bolest cítit a reagovat na ni?
Hoopers je poměrně nová psí sportovní disciplína. Možná, že jste o ní tedy ještě ani neslyšeli. Překážky jsou koncipovány s minimálními nároky na pohybový aparát psa i psovoda. Hodí se tak i pro starší čtyřnohé mazlíčky i psy pohybově ne zcela zdatné.
To, že je spousta pokojových květin pro kočky jedovatá, asi každý z nás ví. Napadlo vás ale někdy přemýšlet i o řezaných květinách, které si přinesete domů?
Je jasné, že o bílou srst je třeba se starat, aby nežloutla, nerezla nebo nehnědla. Napadlo vás ale někdy, že je možné zářivě bílý kožich podpořit i pomocí krmiva a doplňků stravy?
Evropská krátkosrstá kočka má obyčejný vzhled, a navíc ne tak ustálenou povahu jako jiná plemena. Proto není ve světě nijak extra oblíbená, až na Skandinávii, kde si popularitu drží.
Tenhle věčně živý a hravý společník je nejstarším psím plemenem ve střední Evropě. Mezi jeho předky se řadí i psi z doby kamenné. Je to mimořádně učenlivý pes a skvělý hlídač. Charakteristická je pro něj velmi bohatá srst odstávající od těla.
Pokud s vámi doma žije alespoň jeden kočičí společník, určitě jste se už někdy probudili s vrnícím tělem na svých nohou, břiše, zádech nebo dokonce hlavě. Jen málokterá kočka pohrdne teplem postele. Přemýšleli jste už ale někdy o tom, proč si kočky...
Aportování bylo považováno za chování výlučně psí, získané během 15 000 let domestikace. Vědci teď ale zjistili, že aportují i vlčí mláďata. Výsledky výzkumu naznačují, že tahle forma hry může být vrozená všem psím druhům.
Víte, jak vlastně psovi teplotu změřit, nebo jaká je vůbec jeho přirozená teplota? Připravte se raději dřív, než to budete potřebovat, ať vás pak situace nezaskočí.
