Psí historie III: Balto

Balto, černobílý sibiřský husky se narodil roku 1919 a dožil se pěkných 13ti let. Byl to saňový pes, pojmenovaný podle sámského polárního badatele Samuela Balta.

V lednu roku 1925 lékař v Nome oznámil, že se mezi eskymáckým obyvatelstvem města objevil záškrt a proto žádá o doručení vakcíny. Protože do Nome v zimě nebyla doprava letadlem ani lodí možná, 9 kilogramová bedýnka s vakcínou byla dopravena jen do 1085 km vzdáleného města Nenana ve vnitrozemí Aljašky.

Úřady oslovily mushery mezi oběma městy a sestavili z nich štafetu dvaceti spřežení, díky nimž se lék měl dostat až k nemocným. Po cestě se spřežení muselo vypořádávat s až padesátistupňovými mrazy, arktickými vánicemi, špatnou viditelností a rozeznatelností terénu. Zpravodajství celého světa sledovalo průběh této pouti.

Na předposlední úsek cesty vyrazil musher Kaasen, kterému Balta pro tento úkol zapůjčil jeho majitel Seppala jako vůdčího psa. Je možné, že jen díky tomu celá výprava dopadla dobře, protože Balto se na poslední chvíli dokázal vyhnout nezamrzlému úseku řeky. Navíc byl schopný spřežení vést i za velice špatné viditelnosti a splývání terénu. Kaasen uvedl, že sotva viděl ruku před obličejem. Navíc skoro celý úsek Balto svůj tým vedl v téměř úplné tmě. Když dorazili na poslední stanoviště, psi i jejich musher spali. Proto se Kaasen rozhodl cestu dokončit sám a vakcína dorazila včas. Díky tomu se lékaři podařilo zastavit šíření nemoci.

Tato úspěšná mise vzbudila velkou pozornost médií a Balto se stal americkým národním hrdinou. Ještě ten rok mu byla v newyorském Central Parku odhalena bronzová socha. Nemělo by se ale zapomenout ani na Baltova majitele, který se svým spřežením a s vůdčím psem Toggem urazil s vakcínou nejdelší a nejnebezpečnější část cesty. Tato dvojice dostala v New Yorku při slavnostním ceremoniálu ocenění od průzkumníka Roalda Amundsena.

Poté se stal bohužel Balto i s dalšími psy ze spřežení atrakcí pojízdného zvěřince, kde s nimi ale dobře nezacházeli. Po dvou letech se ale povedlo dětem, které založily sbírku a také díky cleevlandskému podnikateli, který štědře přispěl, psy vykoupit a umístit do Cleveland Metroparks Zoo, kde byli přivítáni s velkými ovacemi.

Baltovi se v jeho 13ti letech začal velmi zhoršovat zdravotní stav, obtížně se pohyboval a ztratil zrak a sluch. Proto se v roce 1933 veterinář rozhodl k jeho uspání pomocí injekce. Baltovo tělo bylo vypreparováno a vystaveno v Cleveland Museum of Natural History. Roku 1988 byl vznesen požadavek, aby byl Balto natrvalo vrácen na Aljašku, čemuž ale clevelandské úřady nevyhověly. Na počest cesty do Nome se na Aljašce koná závod psích spřežení Iditarod a Baltův životní příběh se stal předlohou pro animovaný film a byl také námětem komiksového superpsa Barka.