Jak už jsem se zmiňovala v předešlých článcích, příležitostně vypomáhám kamarádce Markétě, která provozuje kočičí depozitum. Měla jsem i možnost se zúčastnit několika odchytových akcí bezprizorních koček a dnes se s vámi o tuto zkušenost podělím.
Poprvé jsem na odchytové akci byla, když do depozita zavolala starší paní s prosbou, abychom přijeli odchytit kočky do areálu jedné nemocnice v Praze. Pohybuje se jich tam velké množství a paní je chodí krmit (zaměstnanci nemocnice to mají zakázáno), jenže už má špatné nohy a bojí se, že bez její podpory by nevydržely.
Sbalili jsme tedy sklopec, menší podlouhlou klec, která má systém sklapnutí dvířek po nášlapu na plošinku, podběrák, přepravky, kapsičky a vydaly se do areálu nemocnice. Paní nám ukázala, kdy a kde (samozřejmě že v čas krmení) se kočky pohybují a šly jsme na věc. Odchyt koček do sklopce chce pevné nervy a velkou dávku trpělivosti. Jediné, co totiž můžete dělat, je nastražit sklopec na místo, do sklopce dát co nejvoňavější kapsičku, vzdálit se a čekat a čekat a čekat.
Takhle čekáte třeba hodinu, než se nějaká kočka vůbec ke sklopci přiblíží. Krouží nedůvěřivě kolem, čmuchá a prověřuje. Ty opatrnější se do sklopce neodváží a jídlo oželí, ty neznalé a nezkušené nakonec do sklopce vlezou a dvířka za sebou zaklapnou. A teď teprv nastává ta sranda - dostat kočku ze sklopce do přepravky. Taková venkovní kočka chycená v pasti totiž vyvádí jako ďábel, kouše a škrábe co jí síly stačí, jen aby utekla. Nebo se drží na konci sklopce a ne a ne se pohnout.
Problém je, že jakmile ostatní kočky vidí lapení jiné, už se ke sklopci nepřiblíží. A nejen ten den, ale už nikdy a naučí to i svá koťata. Takhle jsme při číhání viděly tři ani ne půlroční koťátka, která se pořád kolem sklopce ochomýtala a nasávala neodolatelnou vůni kapsičky. Hned za sebou ale měla mámu, která je kontrolovala a odháněla je z přílišné blízkosti té pekelné klece.
Viděli jsme i rezatého staršího kocoura se špatně srostlou zlomeninu nohy, který se naučil, kam nešlapat, aby se dostal k dobrotě a dvířka se za ním nesklapla. Ostatní kočky zas kousky masa ze sklopce vytahovaly packou skrz drátěný bok.
Je tedy čím dál těžší kočky do sklopce odchytit. Jsou učenlivé a své zkušenosti přenáší z generace na generaci. Navíc jak jde o několikátou generaci žijící venku, kočky jsou plaché a většinu z nich už se nepodaří si na člověka zvyknout.
I když se nám povedlo několik odrostlejších koťat chytit, po vypuštění v depozitu když jim skončila karanténa okamžitě zmizela v těch nejnedostupnějších koutech a člověk o nich týdny nevěděl. Až třeba po měsíci jste je koutkem oka zaregistrovali, jak se mihla mezi úkryty. A za další měsíc už se ostražitě pohybovala prostorem, ale běda, jak jste se k nim chtěli přiblížit. A teď si představte, že je potřebujete chytit a prohlédnout, jestli nemají blechy nebo klíšťata, svrab v uších a podobně, odvézt je na kontrolu a očkování. To vás kolikrát nezachrání ani svářečské rukavice.
Takové kočky jsou pak těžko umístitelné, kdo by měl taky zájem o kočku, která se k němu ani nepřiblíží a přijde se jen najíst. Naštěstí i takových se pár najde, co mají domeček nebo statek a nabídnou kočce domov bez nějakých očekávání. A naštěstí ne všechny kočky jsou takto divoké. Spousta jich je na lidi zvyklá a vyhledává jejich společnost nebo nežijí venku tak dlouho, aby si na člověka odvykly.
Toho je důkazem i další příklad. Jednou, den před Vánoci, mi jedna mladá kočka vběhla sama do náruče. Bylo to na depu přepravce, a tak dostala jméno Zásilka :). No a ještě že tak. Řidiči říkali, že se jim často schovávala do auta, taky aby ne, v zimě se takový nahřátý motor hodí. Jenže by stačilo aby jednou před nastartováním nestihla utéct a mohlo se stát neštěstí.
Odchyt koček je tedy často nervy drásající a frustrující práce, má ale svůj důvod. A ten pocit zadostiučinění, když vidíte kočku odjíždět do nového domova a víte, že se jí tam dobře daří, za to prostě stojí!
V USA i některých evropských státech si můžete registrovat psa, kočku nebo i jiného mazlíka jako citového společníka. Zvíře s takovým statusem pak má oproti obyčejným mazlíkům některé výhody. Mezi asistenční psy se ale nepočítá.
Nezáleží na tom, v jakém patře bydlíte. Parapety patří mezi oblíbená místa našich kočičích společníků. Neštěstí se tak může stát lehce kdekoli.
https://krmivo-brit.cz/cs/breed-catalog/pincove-kniraci-plemena-molossoidni-a-svycarsti-salasnicti-psi/tibetska-doga Čas od času narazíte na příběh opuštěného psa, co se přidá k člověku při jeho větším či menším dobrodružství. Meře její dobrodružství...
O kočkách se často říká, že jsou velmi empatické a dokáží vycítit, jak se lidé cítí nebo že je něco bolí. Je jasné, že soužití s nimi zlepšuje kvalitu našeho života i naše zdraví. Dokáží ale naši kočičí společníci lidskou bolest cítit a reagovat na ni?
Hoopers je poměrně nová psí sportovní disciplína. Možná, že jste o ní tedy ještě ani neslyšeli. Překážky jsou koncipovány s minimálními nároky na pohybový aparát psa i psovoda. Hodí se tak i pro starší čtyřnohé mazlíčky i psy pohybově ne zcela zdatné.
To, že je spousta pokojových květin pro kočky jedovatá, asi každý z nás ví. Napadlo vás ale někdy přemýšlet i o řezaných květinách, které si přinesete domů?
Je jasné, že o bílou srst je třeba se starat, aby nežloutla, nerezla nebo nehnědla. Napadlo vás ale někdy, že je možné zářivě bílý kožich podpořit i pomocí krmiva a doplňků stravy?
Evropská krátkosrstá kočka má obyčejný vzhled, a navíc ne tak ustálenou povahu jako jiná plemena. Proto není ve světě nijak extra oblíbená, až na Skandinávii, kde si popularitu drží.
Tenhle věčně živý a hravý společník je nejstarším psím plemenem ve střední Evropě. Mezi jeho předky se řadí i psi z doby kamenné. Je to mimořádně učenlivý pes a skvělý hlídač. Charakteristická je pro něj velmi bohatá srst odstávající od těla.
Pokud s vámi doma žije alespoň jeden kočičí společník, určitě jste se už někdy probudili s vrnícím tělem na svých nohou, břiše, zádech nebo dokonce hlavě. Jen málokterá kočka pohrdne teplem postele. Přemýšleli jste už ale někdy o tom, proč si kočky...
Aportování bylo považováno za chování výlučně psí, získané během 15 000 let domestikace. Vědci teď ale zjistili, že aportují i vlčí mláďata. Výsledky výzkumu naznačují, že tahle forma hry může být vrozená všem psím druhům.
Toto kočičí plemeno si jen tak s žádným jiným nespletete. Má nápadně tečkovanou tabby kresbu srsti a zvláštní pružnou a plynulou chůzi. Při pohledu na ni vás okamžitě napadne spojení s leopardem.
