Dobrovolníkem v psím útulku? Pomoct můžete venčením i dočasnou péčí
Také mluvíte o psech v jednom kuse? A už vám vaši známí říkali, že byste se měli prací se psy živit? Musím se přiznat, že mně by se tím splnil můj dětský sen. Jenže pomoc psům v nouzi nebo jejich trénink na cvičácích stále ještě v naší zemi stojí hlavně na dobrovolnících. A tak zatím zůstanu u své práce a věnuji volné víkendy třeba venčení pejsků, kteří neměli takové štěstí jako naši chlupáči.
Každý psí člověk má slabost pro pomoc ostatním pejskům, a to většinou podle vlastních možností.
Někdo každoročně daruje do psího útulku pytel granulí pro chlupáče, kteří zde ještě na svůj nový domov čekají. Přispět se dá kromě kvalitního krmiva také finančně nebo i materiálně. A to nejen vyřazenými hračkami, ale téměř čímkoli od dek po stavební materiál. Jiní nabídnou dočasně svou střechu štěňátkům, pro která třeba nezbývá volná kapacita v útulcích a zároveň mají větší šanci na umístění než jejich starší psí kamarádi. Dočasnou psí chůvou se člověk může stát i nárazově. Například moje kamarádka pečovala o malé chlupáče v mezidobí, kdy se rozhodovala, jestli si pořídí dalšího parťáka, když ten předchozí odešel do psího nebe.
Znám ale také lidi, kteří vlastního psa např. kvůli pracovnímu vytížení nemají. Každý víkend je ale najdete v útulku, kde pomáhají s venčením. Z jejich vyprávění si umím představit, že jejich pomoc oceňují nejen organizace nebo instituce provozující útulky, ale především samotná zvířata. Moc dobře totiž poznají, když je péče věnovaná jen jim samotným, jak je to pro ně vzácné. O to vděčnější umí být. Mojí největší obavou by v takových případech bylo, že doma nebudeme mít k hnutí, neboť bych si každého nového psího kamaráda z útulku chtěla nechat.
A jak se tedy člověk může konkrétně zapojit a přiložit “tlapku” k dílu? Úplně ze všeho nejvíc záleží na vašich časových možnostech, ale i vašich dosavadních zkušenostech se psy. Některé útulky dávají přednost pravidelné (každý týden) a dlouhodobé spolupráci (např. půl roku). A než někomu svěří chlupáče, například na venčení, musí podepsat dodržování podmínek a pravidel. Kamarádka, která pracuje v jednom psím depozitáři mi vysvětlovala, že je to nejen kvůli bezpečnosti zvířat, ale také kvůli nutnosti dobrovolníka proškolit a také pokrýt potřeby celého depozitáře a všech psů. Jejich dobrovolníci tak jsou prý vedeni v databázi, kde je vidět, že se na žádného psa nezapomnělo a ani se na žádného nečeká. Největší poptávka je prý po dobrovolnících, kteří mohou vzít psy provětrat ve všední dny.
Pokud nejste fanoušky dlouhých procházek, ale i tak byste chtěli pomoct a jste šikovní například na řemeslné práce, ani vaše pomoc se neztratí. Nový výběh určitě neodmítne žádný psí chlupáč. Pomoct je možné i drobnými opravami, úklidem nebo malováním. Rádi řídíte? Sem tam je potřeba převést nejen samotná zvířata, ale například i krmení nebo další věci z jednoho koutu země do druhého. A pomocná tlapka, tedy ruka se hodí i s koupáním či stříháním pejsků. Ti, co čekají na své nové majitele, by si je jistě získali už jen svým pohledem plným vděku a nabízeného přátelství. Když k tomu budou ještě fešní, mají to v kapse na sto procent.
S tím souvisí, že útulky a depozitáře někdy mají plné ruce práce nejen s inzercí svých pejsků, ale i samotnou vlastní propagací. A když byste chtěli být opravdu akční, je možné vypomoct i na různých akcích, jako jsou například výstavy či veletrhy, kde tyto organizace mívají své stánky. O odborné pomoci od profesionálních kynologů nemluvě. Útulky jsou plné psích mazlů, kteří jsou kvůli všemu, čím si prošli, plaší a bojácní. Výběr možností, jak se stát psím dobrovolníkem, je tak opravdu široký. A třeba v útulku narazíte právě na toho vašeho nejlepšího přítele, jako se to stalo mně s naší Rozárkou.
V USA i některých evropských státech si můžete registrovat psa, kočku nebo i jiného mazlíka jako citového společníka. Zvíře s takovým statusem pak má oproti obyčejným mazlíkům některé výhody. Mezi asistenční psy se ale nepočítá.
O kočkách se často říká, že jsou velmi empatické a dokáží vycítit, jak se lidé cítí nebo že je něco bolí. Je jasné, že soužití s nimi zlepšuje kvalitu našeho života i naše zdraví. Dokáží ale naši kočičí společníci lidskou bolest cítit a reagovat na ni?
Hoopers je poměrně nová psí sportovní disciplína. Možná, že jste o ní tedy ještě ani neslyšeli. Překážky jsou koncipovány s minimálními nároky na pohybový aparát psa i psovoda. Hodí se tak i pro starší čtyřnohé mazlíčky i psy pohybově ne zcela zdatné.
To, že je spousta pokojových květin pro kočky jedovatá, asi každý z nás ví. Napadlo vás ale někdy přemýšlet i o řezaných květinách, které si přinesete domů?
Je jasné, že o bílou srst je třeba se starat, aby nežloutla, nerezla nebo nehnědla. Napadlo vás ale někdy, že je možné zářivě bílý kožich podpořit i pomocí krmiva a doplňků stravy?
Evropská krátkosrstá kočka má obyčejný vzhled, a navíc ne tak ustálenou povahu jako jiná plemena. Proto není ve světě nijak extra oblíbená, až na Skandinávii, kde si popularitu drží.
Tenhle věčně živý a hravý společník je nejstarším psím plemenem ve střední Evropě. Mezi jeho předky se řadí i psi z doby kamenné. Je to mimořádně učenlivý pes a skvělý hlídač. Charakteristická je pro něj velmi bohatá srst odstávající od těla.
Pokud s vámi doma žije alespoň jeden kočičí společník, určitě jste se už někdy probudili s vrnícím tělem na svých nohou, břiše, zádech nebo dokonce hlavě. Jen málokterá kočka pohrdne teplem postele. Přemýšleli jste už ale někdy o tom, proč si kočky...
Aportování bylo považováno za chování výlučně psí, získané během 15 000 let domestikace. Vědci teď ale zjistili, že aportují i vlčí mláďata. Výsledky výzkumu naznačují, že tahle forma hry může být vrozená všem psím druhům.
Toto kočičí plemeno si jen tak s žádným jiným nespletete. Má nápadně tečkovanou tabby kresbu srsti a zvláštní pružnou a plynulou chůzi. Při pohledu na ni vás okamžitě napadne spojení s leopardem.