Proč jsou ochranné sítě stejně důležité v přízemí jako v desátém patře
Nezáleží na tom, v jakém patře bydlíte. Parapety patří mezi oblíbená místa našich kočičích společníků. Neštěstí se tak může stát lehce kdekoli.
Určitě už jste o této vývojové vadě u chlupáčů slyšeli. Nejčastěji se s ní setkáváme u psů velkých plemen. Jedná se o takzvaně dědičně podmíněné onemocnění. A ačkoli se všechna štěňata rodí se zdravým kyčelním kloubem, na vzniku DKK se krom genetických predispozic podílí řada dalších faktorů. Některé z nich můžeme ovlivnit i my jako majitelé, proto je nepodceňujme!
Soužití s našimi chlupáči nám přináší nejen radosti, ale někdy bohužel i starosti, například jsou-li nemocní nebo trpí-li nějakou vadou. Dysplazie kyčelního kloubu nebo také zkráceně DKK se řadí mezi jeden z těch zdravotních neduhů, které můžou končit i smutně. Proto je velmi důležitá prevence a také správná péče! Ta nezahrnuje jen kvalitní krmivo, pravidelné procházky a udržování čtyřnohého chlupáče v kondici, ale i naše celková vnímavost. Narážím na příběh jednoho našeho psího kamaráda, který zřejmě tímto onemocněním trpí. Jeho majitelé si to ovšem vůbec nepřipouštějí, ačkoli byli několikrát upozorněni ostatními pejskaři na klinické projevy, jako jsou např. rychlá únava a ulehání uprostřed hry s ostatními psy, bunny hopping (králičí hopsání), tahání zadních tlapek a přenášení váhy na přední. Někdy může být těžké připustit si, že z malého chlupáče nevyroste šampion, tak jak jsme si plánovali. Ale není fér zvíře odepsat k utrpení v necelém roce života tím, že budeme ignorovat jasné signály bez konzultace s veterinářem. Proto je potřeba o DKK mluvit, aby i majitelé byli lépe informovaní a chybný vývoj se podchytil včas.
Co to vlastně DKK je a jak ji poznat? Pokusím se vám krátce shrnout nejdůležitější informace, které jsem se dočetla v moc pěkném, ale pro obyčejného smrtelníka příliš odborném článku (odkaz níže). Jedná se o růstovou poruchu, kdy hlavice stehenní kosti nesedí v kyčelní jamce. Jak hlavice kosti tlačí na ještě měkké chrupavčité tkáně jamky tam, kde nemá (např. na jejím okraji), jamka se začne špatně vyvíjet (zplošťovat). A zplošťuje se i samotná hlavice. Vzniká tak volnější spojení v kyčelním kloubu, které nestabilní kloub dále přetěžuje, a může se vyvinout DKK. Úplně zjednodušeně by se dalo říct, že jamka kyčelního kloubu a hlavice stehenní kosti nespolupracují. Kvůli volnému spojení kloubu a kosti v kyčli se pak může rozvinout artróza a celé to může skončit až nehybností končetiny. DKK můžeme, ale nemusíme poznat jejími klinickými projevy. Vedle výše zmíněných to může být např. i odlišný postoj tlapek (ten se měří takzvaným Norberg-Olsonovým úhlem), kulháním i odmítáním určitých pohybových úkonů, např. skoků. Při pohybu kloubu může být slyšet i takzvané “klikání”. V takovém případě honem na veterinu!
Co můžeme udělat my jako majitelé psů, abychom snížili riziko vzniku DKK? Podle odborníků jsou velmi důležité první 3 měsíce života štěněte, kdy malý chlupáč velmi rychle roste. Proto by měl mít pes krmivo odpovídající jeho věku (puppy, junior, dospělý, senior) a hmotnosti v dospělosti. Např. krmiva pro juniory zpomalují růst, dokud se nevyvinou všechny kosti, klouby a chrupavky. Zatížení ještě nedovyvinutého těla jeho nadměrnou vahou by mohlo mít za důsledek právě vznik DKK. Velmi často se teď setkávám s tím, že pejskaři dávají svým psím parťákům chondroprotektiva - výživové doplňky na posílení kloubů. Stejně jako na nevhodnou stravu bychom si měli dát pozor i na přehnanou fyzickou zátěž. Délku i náročnost terénu bychom vždycky měli přizpůsobit věku psa. V prvních měsících jsme na radu veterináře na pěších túrách střídali půl hodinku po svých s půlhodinkou v psím batohu, kde si pes odpočinul. Neznamená to ale, že by pes neměl mít pohyb žádný. V takovém případě by mohla vedle nedostatečného osvalení hrozit i obezita, která může krom rizika vzniku DKK vést k potížím se srdcem, plícemi a krevním oběhem. Vystříhat bychom se měli i častým skokům, kluzkým povrchům i dlouhým schodům. Vedle těchto faktoru, které mohou přispět k vzniku DKK, může být tento zdravotní neduh trápící pejsky i důsledkem úrazu.
DKK bohužel nelze kvůli jejím degenerativním účinkům léčit, je možné ji jen zmírňovat, např. Dornovou metodou. Někteří majitelé volí cestu endoprotézy, ta je však relativně finančně náročná a vždy záleží na věku i zdravotním stavu chlupáče. Novější alternativou je takzvaná denervace, kde se odstraněním nervů v kyčli utlumí bolest, která nutila pejska kulhat. Kloub se tak tolik nenamáhá a DKK se nezhoršuje. Když se DKK odhalí včas, např. díky rentgenu kyčlí (ideálně okolo druhého roku života psa), stane se sice omezením, ale i tak může chlupáč prožít plnohodnotný a šťastný život.
(Zdroje: www.hovawartbert.estranky.cz/clanky/chovatelske-strasti/dysplazie-kycelniho-kloubu-.html a
www.vetcentrum.cz/stodulky/dkk/181/dysplazie-kycelniho-kloubu-dkk)
Nezáleží na tom, v jakém patře bydlíte. Parapety patří mezi oblíbená místa našich kočičích společníků. Neštěstí se tak může stát lehce kdekoli.
https://krmivo-brit.cz/cs/breed-catalog/pincove-kniraci-plemena-molossoidni-a-svycarsti-salasnicti-psi/tibetska-doga Čas od času narazíte na příběh opuštěného psa, co se přidá k člověku při jeho větším či menším dobrodružství. Meře její dobrodružství...
O kočkách se často říká, že jsou velmi empatické a dokáží vycítit, jak se lidé cítí nebo že je něco bolí. Je jasné, že soužití s nimi zlepšuje kvalitu našeho života i naše zdraví. Dokáží ale naši kočičí společníci lidskou bolest cítit a reagovat na ni?
Hoopers je poměrně nová psí sportovní disciplína. Možná, že jste o ní tedy ještě ani neslyšeli. Překážky jsou koncipovány s minimálními nároky na pohybový aparát psa i psovoda. Hodí se tak i pro starší čtyřnohé mazlíčky i psy pohybově ne zcela zdatné.
To, že je spousta pokojových květin pro kočky jedovatá, asi každý z nás ví. Napadlo vás ale někdy přemýšlet i o řezaných květinách, které si přinesete domů?
Je jasné, že o bílou srst je třeba se starat, aby nežloutla, nerezla nebo nehnědla. Napadlo vás ale někdy, že je možné zářivě bílý kožich podpořit i pomocí krmiva a doplňků stravy?
Evropská krátkosrstá kočka má obyčejný vzhled, a navíc ne tak ustálenou povahu jako jiná plemena. Proto není ve světě nijak extra oblíbená, až na Skandinávii, kde si popularitu drží.
Tenhle věčně živý a hravý společník je nejstarším psím plemenem ve střední Evropě. Mezi jeho předky se řadí i psi z doby kamenné. Je to mimořádně učenlivý pes a skvělý hlídač. Charakteristická je pro něj velmi bohatá srst odstávající od těla.
Pokud s vámi doma žije alespoň jeden kočičí společník, určitě jste se už někdy probudili s vrnícím tělem na svých nohou, břiše, zádech nebo dokonce hlavě. Jen málokterá kočka pohrdne teplem postele. Přemýšleli jste už ale někdy o tom, proč si kočky...
Aportování bylo považováno za chování výlučně psí, získané během 15 000 let domestikace. Vědci teď ale zjistili, že aportují i vlčí mláďata. Výsledky výzkumu naznačují, že tahle forma hry může být vrozená všem psím druhům.
Toto kočičí plemeno si jen tak s žádným jiným nespletete. Má nápadně tečkovanou tabby kresbu srsti a zvláštní pružnou a plynulou chůzi. Při pohledu na ni vás okamžitě napadne spojení s leopardem.
Víte, jak vlastně psovi teplotu změřit, nebo jaká je vůbec jeho přirozená teplota? Připravte se raději dřív, než to budete potřebovat, ať vás pak situace nezaskočí.