Jedním z nejčastěji skloňovaných kroků v souvislosti s výchovou štěněte je bezpochyby jeho socializace. Každý, kdo si domů přinesl malinkého chlupáče, o tom určitě už něco slyšel. A kdyby náhodou ne, měl by ho hned při první návštěvě poučit veterinář. Ale proč je to vlastně tak důležité?
Začnu tím, co to vlastně znamená. Jednoduše řečeno, socializací psa se rozumí jeho začleňování do smečky (a to jak té psí, tak i té lidské). Nejedná se o jednorázovou záležitost, pes se učí a osvojuje si nové věci po celý svůj život. Nenechme se však zmást, že tak můžeme výchovu chlupáče odkládat, začít by se mělo již od štěněte. To totiž ještě nemá do života potřebné zkušenosti, které budou v budoucnu formovat jeho povahu.
Měla jsem to štěstí mít doma 6 malých neposedů - štěňátek naší první psí parťačky. A tak vím, že své první zkušenosti štěně začíná sbírat krátce po narození, a to nejen od své matky a sourozenců, ale také od chovatele a členů jeho rodiny. Základem správné socializace by mělo být seznamování s nejrůznějšími podněty, které chceme, aby znal. V tomto případě by se mohlo říct, že platí: čím více, tím lépe. Samozřejmě se to ani s rozmanitostí nesmí přehánět a zvířeti to trochu kouskovat.
Štěně by mělo poznávat nejen nové věci, situace a prostředí, ale především nové dvounohé a čtyřnohé kamarády. Tohle je určitě důležité nepodcenit. Psí mládě by si mělo zvykat nejen na svou lidskou rodinu a hledat v ní společně s páníčkem, který mu vysvětlí, co smí a nesmí, a kdo koho vlastně poslouchá, své místo. Mělo by také vědět, že i ostatní lidé a zvířata jsou jeho přátelé. Určitě by tedy nemělo být drženo v izolaci od okolního světa. A to, i když ještě není plně proočkované. Já vždycky naše chlupáče nejdříve seznamovala se svými přáteli a jejich psy. A kdy tedy začít?
V každé knížce o psech se dočtete, že socializace probíhá nejintenzivněji od 7 do 12 týdnů věku štěněte. Pes je v tomto období nejvíce tvarovatelný. Je proto dobré mu ukázat, jak správně reagovat a jaké je vlastně naše očekávané chování. To okoukává nejen od páníčka a jeho rodiny, ale také od ostatních psů. Vždyť jeho druh je mu nejblíže. Jen pozor, pejsci se od druhých velmi rádi učí i lumpárnám :-). Pokud se k vám dostal starší pes, který měl tuto fázi zanedbanou, určitě neházejte flintu do žita. Vše lze napravit, jen to bude vyžadovat o trochu více času, trpělivosti a vaší pozornosti.
Důležité je v tomto období psa pozitivně motivovat (chválit, odměňovat a hrát si s ním) a nepodporovat v něm bázlivost a strach (křikem či tresty). Ne nadarmo se říká: jaký pán, takový pes. Pokud je páníček neklidný, bude i jeho pes neklidný. Párkrát jsem se setkala s tím, že pejskaři-začátečníci, měli obavy nechat štěně hrát si s cizími psy a být na volno. Jenže to je právě to nejdůležitější - socializovat chlupáče nejen ve smečce psů kamarádů, ale seznámit ho s co nejvíce psy nejrůznějších velikostí, plemen a věku.
Pes se musí naučit komunikovat, a to nejen se svým pánem, ale i s ostatními psy. A když je pes ještě štěně, má obrovskou výhodu, že ho většina psů při nejhorším toleruje. Například já se vždycky ptám, jestli můžu svého psa pustit, aby se mohli seznámit a pohrát si. Se štěnětem stačí přidat informaci, že máte psí mládě. Ne každý pejsek je snáší dobře, přeci jen takový mladý psí puberťák může psího seniora přes míru otravovat.
Pokud je tedy druhý pejsek přátelský, není potřeba mít strach, i kdyby došlo k nedorozumění a štěně bylo drzé, starší pes se po něm maximálně trochu ožene a vysvětlí mu, že takhle ne. Příště už bude vědět. No, a kdyby nebylo po ruce dost svolných pejskařů, tak to jistí cvičiště. Tam by případně měli i poradit, jak postupovat, když by se pejsek zdál bázliví nebo i agresivní vůči ostatním. Pokud si pes získá zdravou sebedůvěru, je to půl úspěchu jeho výchovy.
Určitě se už každý z nás u svého chlupáče setkal s průjmem. Většinou o nic nejde, tělo jen reaguje na stravu, kterou nedokáže strávit nebo mu neudělala dobře. Je ale dobré vědět, kdy stav psa dokážeme vyřešit sami a kdy je lepší vyhledat pomoc...
Ačkoli psi prošli dlouhými léty domestikace, stále jim zůstávají základní instinkty, tak jako i nám lidem. Nejsou sice už tak silné jako u divokých psů, stále ale hrají v životě a chování psa velmi důležitou roli. Pokud tedy doma máme psího společníka,...
Na rozdíl od psů mají kočky silnou vazbu na místo, kde žijí. Proto je pro ně stěhování velmi stresující a tento stres může vyvolat řadu nemocí. Je dobré si vše dobře naplánovat, abyste situaci změny místa kočce co nejvíce ulehčili. A jak jsme na tom...
Pokud rádi chodíte na treky se svými chlupáči, je geocaching něco přesně pro vás. Zpestříte si tak výlety a třeba i objevíte místa, která byste jinak nenašli. Já a moje smečka si to nemůžeme vynachválit.
Pejskaře můžeme rozdělit na dvě skupiny. Na ty, kteří psa do postele pouští a na ty, u kterých to nepřipadá v úvahu. Pojďme se podívat na to, co vlastně takové sdílení postele se psem obnáší.
Pes domácí je nejstarší domestikované zvíře a člověka provází už minimálně 14 tisíc let. Za tu dobu prošel tento druh řadou změn a dlouhým vývojem. Všechny dnešní plemena psů jsou výsledkem lidské činnosti - šlechtění podle našich specifických potřeb....
Činčily svým vzhledem přímo lákají k mazlení. Vypadají trochu jako plyšová zvířátka a jejich oči připomínající korálky jim dodávají přátelský a dobrácký vzhled. Nenechte se ale zmást! Tihle hlodavci rozhodně nejsou žádní flegmatičtí mazlíčci, se...
Nejčastější důvod, proč náš pes začne přibírat na váze, je stejně jako u většiny lidí prostý: Přijímá víc energie, než kolik jí vydává. Někteří majitelé mávnou nad dobře míněným upozorněním, že jejich mazlíček přibral, rukou s tím, že pes je takzvaně...
Určitě máte také jako já zkušenost s tím, že pes zvláště na jaře sem tam žere trávu. Po tom, co na chalupě jeden z mých chlupáčů spásl za týden prakticky celou zahradu, začala jsem mít obavu, jestli s ním je vše v pořádku. Napadaly mě otázky, jestli...
Jak se zachovat, když narazíte na psího nebo kočičího chlupáče, kteří se sami toulají ulicí a pán v nedohlednu? A jak je to vlastně s odchytem cizích mazlíčků? V článku přinášíme pár užitečných tipů.
Jako obvyklá doba březosti se u fen uvádí cca 58 – 65 dní, průměr je 63 dní. V případě výživy březí fenky se dají případné změny ve stravě přirovnat ke změnám ve stravování v případě těhotných žen. Březí fenka by měla mít kvalitní stravu a její dávky...