Formy psího strachu - je třeba rozlišovat příčinu strachu a reakci psa v dané situaci

Příčin psího strachu může být více. A prvním krokem k jeho odbourání je zjištění jeho původu a příčiny.

Příčin psího strachu může být více. A prvním krokem k jeho odbourání je zjištění jeho původu a příčiny.

Vrozený strach

Tzv. vrozená deprivace je forma strachu, se kterou se člověk zas tak často nesetkává. Objevuje se především u divokých a polodivokých psů. Setkat se s ní ale můžete třeba u psů z množírny, kde se psi nekontrolovaně množí a nejsou v kontaktu s člověkem. Tímto strachem trpěla moje první fenka. Pocházela z kauzy asi stovky psů, kteří žili sami ve vybydleném domě, bez jakéhokoli lidského dohledu. Zde hraje důležitou roli povaha rodičů. Plachost se tak může dědit po několik generací.

Psi s vrozenou deprivací jsou uzpůsobení pro život ve smečce. Od člověka na sebe dobrovolně nenechají sáhnout, při dotyku se chvějí. Prostě nestojí o kontakt s ním, snaží se mu vyhnout, často i kousáním. Nerespektují ho, neposlouchají. I takoví psi jdou pod rukama odborníků socializovat, je to ale zdlouhavý a pro psa velmi stresující proces, který ne vždy vyjde.

Vždy je tedy třeba v takové situaci velmi pečlivě zhodnotit, jestli pejska socializovat, nebo mu najít smečku, ve které bude moci dožít spokojeně i bez socializace. Pro takové psy u nás fungují organizace, které si k sobě tyto neumístitelné pejsky berou na dožití. Jsou zařazeni do smečky a mohou žít v klidu ve výběhu.

Větší šance na socializaci psů s vrozeným strachem je u štěňat. Musí se ale začít včas a ne vždy se pes strachu zbaví úplně.

Získaný strach

Takový strach pes získá týráním, šokem (špatnou zkušeností) nebo špatnou socializací ve štěněcím věku. Mezi šestým a dvacátým týdnem věku si pejsek utváří vzorce chování, které pak používá po celý život. Je tedy důležité ho v tomto věku seznamovat s co nejvíce věcmi a situacemi. Pokud bude pejsek chovaný izolovaně, nezíská zkušenosti s lidmi, ostatními psy a jinými zvířaty, situacemi, pachy, zvuky a podobně. V budoucnu na vše tedy bude reagovat nedůvěřivě, vystrašeně nebo agresivně.

Strach může pes získat špatnou výchovou, nevědomým chováním. Pokud je pes - ať už z jakéhokoli důvodu - bázlivý, potřebuje ve svém pánovi pevnou oporu. Tedy neohroženého a nezpochybnitelného vůdce smečky.  Důležité je psa v situaci, ve které se bojí, neutěšovat a nehladit. To ho upevní v přesvědčení, že má strach oprávněně. Pejskovi nejvíc prospějí jasná pravidla, cvičení základní ovladatelnosti a suverénní páníček.

Měli jste u svého pejska problém se strachem? Dokázali jste se s ním vypořádat sami, nebo jste potřebovali odbornou pomoc?

Související články

Zvíře není dárek na chvíli. Je to závazek na roky

Každý rok se po Vánocích opakují stejné příběhy. Psi a kočky pod stromečkem přináší spoustu radosti a nezapomenutelných chvil i okamžiků štěstí. Díky nim je doma víc smíchu a lásky. Bohužel ale hned po svátcích spousta těchto zvířátek, která se stala...

Co dělat, když pes sní něco, co nesmí?

Psi jsou zvídavá zvířata, která se při průzkumu okolí řídí hlavně čichem a chutí. Někdy to vede k situacím, kdy spolknou něco, co může jejich zdraví ohrozit. Může jít o zbytky z kuchyně, ale i předměty, které k jídlu vůbec nepatří. V takových...

Pes nechce jíst granule: co za tím může být?

Odmítání potravy se nevyhýbá ani zvířatům. Naopak, nechutenství je častým problémem, se kterým se majitelé psů setkávají. Pokud pes přestane přijímat běžnou krmnou dávku, může jít o dočasnou změnu nebo známku hlubšího problému.

Adopce domácího mazlíčka z útulku

Adopce mazlíčka je krok, který může změnit život vám i psovi či kočce, kteří v útulku čekají na svůj vysněný domov. A přestože adopce zvířete většinou přináší mnoho radosti, je dobré počítat s tím, že představuje specifické výzvy a často vyžaduje...