Kde jsme přišli k naší Rozince

Nelekejte se, nepatřím mezi ty, co by podporovali tento nekalý byznys, o kterém jsem navíc do nedávna netušila, že je v České republice tak rozšířený. Vše začalo tím, že jsem si na facebookovém profilu jednoho z útulků, které sleduji, přečetla článek o kauze s množírnou v jejich nedalekém okolí a bezradnosti nejen všech obyvatel, ale i úřadů.

U článku byla informace, že se pracovnicím útulku podařilo získat prozatím alespoň pár štěňátek, která se tam právě narodila. Jedním z nich byla naše Rozinka. Ačkoli jsme dalšího chlupáče neplánovali, když jsem viděla z televizní reportáže podmínky, ve kterých štěňata žila, rozhodli jsme se, že jedno místo doma ještě najdeme.

Byla jsem otřesena podmínkami, ve kterým pejsci žili a nebudu vám raději ani popisovat detaily. Donutilo mě to se o celou problematiku začít více zajímat. Termín “množírna” se používá pro místo, kde jsou “zvířata chovaná za účelem komerčního prodeje bez průkazu původu.”

Jenže to neodpovídalo kauze naší Rozinky, tam totiž “chovatelé” štěňata ale prodávat nechtěla. Zjistila jsem, že ještě vedle “množírny” existuje pojem “hromadírna”, kterou poznáte “nesystematickým chovem zvířat bez komerčního účelu”. Za trochu kostrbatými definicemi se ale skrývá smutná skutečnost, kdy život těchto zvířat (týká se to například i koček) minimálně hraničí s týráním.

V jednom článku jsem se dočetla, že značná část psů z českých množíren putuje na Západ, kde chov psů není tak běžný, a kde se zvířata prodávají za vysoké částky. Jedná se prý o několik desítek tisíc štěňátek ročně. Zbytek zůstává na českém trhu. Člověk však vůbec nemusí tušit, že si psíka z množírny kupuje.

Mé zkušenosti jsou takové, že jsme se vždy ptali chovatele na jeho zkušenosti, historii chovu a celkově jeho příběh - psího člověka většinou poznáte. Také jsme vždycky chtěli vidět rodiče a prostředí, ve kterém štěňata doposud byla. Vždy jsem respektovala dobu alespoň 8 týdnů věku štěněte pro odstav od feny, než jsme si pro nového parťáka přijeli.

Chovatel by vám rovněž měl předat očkovací průkaz zvířete a potvrzení o odčervení. Při pořízení psa z množíren / hromadíren se často stává, že (důvody ponechme stranou) pes není ani odčervený, ani vakcinovaný. Navíc se ve velkých chovech mohou snáze šířit nemoci. Naše Rozinka splnila všechny body - byla neočkovaná a kromě škrkavky také plná parazitů.

Navíc měla po těle drobné jizvičky. Dovedu si lehce představit, že při nekontrolovaném množení, kdy je pohromadě několik desítek psů, je narušena i klasická socializace zvířete. Psi mezi sebou bojují o jídlo a jsou tak celkově ostřejší. To se promítá i na štěňata. Chvíli nám trvalo, než se Rozinka u podávání krmení zklidnila. Musím zaklepat, že teď už je nejen zdravá, ale i klidnější. Stačilo zjistit, že jí u nás nic nehrozí a není třeba se prát o každé sousto.

Jak se na množírny díváte vy? Máte s nimi, podobně jako já, vlastní zkušenost?

Více informací: www.muj-pes.cz/zivot-se-psem/co-je-to-vlastne-mnozirna-psu--1216.html a g.denik.cz/1/6d/0406-mnozirny-psi-kocky-web.jpg