Není žádnou novinkou, že postavení psa prošlo v posledních desítkách let výraznou proměnou a dnes je pes brán jako další člen rodiny. Také není nijakým překvapením, že pes potřebuje pro svou správnou výchovu a zdravý psychický vývoj autoritu a řád, které bývají ztělesněné alfa samcem, jeho pánem.
Podáváním jídla si tak udržujeme výsadní postavení pána, ale prohlubujeme i náš společný vztah. Jak to ale vše souvisí s jídlem?
Zdánlivě nesouvisející souvisí více, než se zdá. S pořízením nového člena rodiny jsem se opět ponořila do nejnovějších trendů výchovy a výživy nejen štěňat. Chci pro malého chlupáče jen to nejlepší, a tak jsem se rozhodla prozkoumat “výživový” terén, jestli mi něco nového neuniklo. Zjistila jsem, že základní principy krmení psů se za poslední roky příliš nezměnily.
Nechtěla jsem ale situaci podcenit. Za ty roky soužití se psy jsem již vypozorovala, že celý krmící rituál je pro formování vzájemného vztahu pán - pes velmi důležitý. Pro psy, které pracovně nazývám “věčný hlad”, jako byl náš předchozí čtyřnohý parťák, je totiž jídlo více než posvátné a vlastně jakýsi psí smysl života. Vždyť i pomocí pamlsků skrytých za povely je “ovládáme”.
To, co nesvědčí nejen vzájemnému soužití, ale ani samotnému psovi, je určitě to, když je to pes, kdo určuje, kdy a co bude jíst. Použiji vtipný příměr od Martina Kváše, výživového odborníka Britu, který jsem četla v jednom z článků: “Rozhodně by nemělo docházet k situaci, že se pejsek upřeně zadívá na zmrzku a páník se s ním hned dělí o svoje sousto. To je základní výchovná chyba.”
Já vždy rituál krmení uvozuji povelem “jídlo”, pak počkám, až se psi v klidu posadí na obvyklé místo, kde dostávají své misky, a až na povel “můžeš” se pustí do toho, co jim servíruji. Žebrání u stolu je u nás přísně zakázáno a pamlsky se snažíme dávat jako odměnu za něco, nejčastěji poslechnutí nějakého povelu. Martin Kváš mne však poučil, že psovi můžeme dát pamlsek “jen tak”, ale v tom případě by měl být naučen na povel “můžeš” a umět ho rozlišit od “moje”.
Někomu by to mohlo přijít přísné - proč takového povyku. Často můžeme slýchat, že když psovi tolik chutná, tak mu to určitě neuškodí. Ale je to právě naopak a i některé doma se povalující laskominy pro lidi pro něj mohou být jedovaté (více v článku “Co dělat při podezření na otravu psa?”). I když to někomu může připadat nemilosrdné, kvalitní granule dávají psům a jejich tělům přesně to, co potřebují, i když to není zrovna nejpestřejší jídelníček.
Je tu však ještě jeden důvod, proč se se psem nedělit o lidské pochutiny. Nejen naši chlupáči mi neustále připomínají, jak jsou psi celoživotně učenliví a přizpůsobiví. Stačí chvilka strávená u někoho na hlídání, kde se podává šunčička a salámek, a pes pak může doma odmítat granule, které do té doby baštil bez problému. To se stalo jedné mojí známé, která se nakonec musela radit s veterinářem, jak celou zapeklitou situaci vyřešit.
A co vy? Jste přísní páníčkové nebo vám to občas “ujede”? Jestli máte nějakou vychytávku, jak těm mlsným očkám uniknout, sem s ní!
Jestli letos plánujete venčit svého psa na pláži a nejen to, kromě článku Se psem k moři by se vám mohlo hodit také cestovní pojištění. Pojistka vám pomůže pokrýt náklady na nečekané nehody na cestách, jako jsou úrazy, nemoci a podobně.
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
