Není žádnou novinkou, že postavení psa prošlo v posledních desítkách let výraznou proměnou a dnes je pes brán jako další člen rodiny. Také není nijakým překvapením, že pes potřebuje pro svou správnou výchovu a zdravý psychický vývoj autoritu a řád, které bývají ztělesněné alfa samcem, jeho pánem.
Podáváním jídla si tak udržujeme výsadní postavení pána, ale prohlubujeme i náš společný vztah. Jak to ale vše souvisí s jídlem?
Zdánlivě nesouvisející souvisí více, než se zdá. S pořízením nového člena rodiny jsem se opět ponořila do nejnovějších trendů výchovy a výživy nejen štěňat. Chci pro malého chlupáče jen to nejlepší, a tak jsem se rozhodla prozkoumat “výživový” terén, jestli mi něco nového neuniklo. Zjistila jsem, že základní principy krmení psů se za poslední roky příliš nezměnily.
Nechtěla jsem ale situaci podcenit. Za ty roky soužití se psy jsem již vypozorovala, že celý krmící rituál je pro formování vzájemného vztahu pán - pes velmi důležitý. Pro psy, které pracovně nazývám “věčný hlad”, jako byl náš předchozí čtyřnohý parťák, je totiž jídlo více než posvátné a vlastně jakýsi psí smysl života. Vždyť i pomocí pamlsků skrytých za povely je “ovládáme”.
To, co nesvědčí nejen vzájemnému soužití, ale ani samotnému psovi, je určitě to, když je to pes, kdo určuje, kdy a co bude jíst. Použiji vtipný příměr od Martina Kváše, výživového odborníka Britu, který jsem četla v jednom z článků: “Rozhodně by nemělo docházet k situaci, že se pejsek upřeně zadívá na zmrzku a páník se s ním hned dělí o svoje sousto. To je základní výchovná chyba.”
Já vždy rituál krmení uvozuji povelem “jídlo”, pak počkám, až se psi v klidu posadí na obvyklé místo, kde dostávají své misky, a až na povel “můžeš” se pustí do toho, co jim servíruji. Žebrání u stolu je u nás přísně zakázáno a pamlsky se snažíme dávat jako odměnu za něco, nejčastěji poslechnutí nějakého povelu. Martin Kváš mne však poučil, že psovi můžeme dát pamlsek “jen tak”, ale v tom případě by měl být naučen na povel “můžeš” a umět ho rozlišit od “moje”.
Někomu by to mohlo přijít přísné - proč takového povyku. Často můžeme slýchat, že když psovi tolik chutná, tak mu to určitě neuškodí. Ale je to právě naopak a i některé doma se povalující laskominy pro lidi pro něj mohou být jedovaté (více v článku “Co dělat při podezření na otravu psa?”). I když to někomu může připadat nemilosrdné, kvalitní granule dávají psům a jejich tělům přesně to, co potřebují, i když to není zrovna nejpestřejší jídelníček.
Je tu však ještě jeden důvod, proč se se psem nedělit o lidské pochutiny. Nejen naši chlupáči mi neustále připomínají, jak jsou psi celoživotně učenliví a přizpůsobiví. Stačí chvilka strávená u někoho na hlídání, kde se podává šunčička a salámek, a pes pak může doma odmítat granule, které do té doby baštil bez problému. To se stalo jedné mojí známé, která se nakonec musela radit s veterinářem, jak celou zapeklitou situaci vyřešit.
A co vy? Jste přísní páníčkové nebo vám to občas “ujede”? Jestli máte nějakou vychytávku, jak těm mlsným očkám uniknout, sem s ní!
Na vlastní kůži jsem si ověřila, že lidé mají velmi odlišné názory na to, co je dobře živený pes. Pamatuju si dvouletou Kulajdu jako elegantní atletku, ale ani fotky jako důkaz nepřesvědčí mé nejbližší o tom, že se rok od roku víc a víc vzdaluje...
Cestování se psem většinou není problém, tedy pokud včas zařídíte všechno potřebné. Ušetřete si starosti na poslední chvíli a nechte svému štěněti zavést čip. Vytvořte mu současně s tím zápis v Národním registru majitelů zvířat. Může se to zdát jako...
Na rozdíl od lidí neexistuje u zvířat nic jako seznam nejčastějších konkrétních alergenů. Ptala jsem se výživáře spolupracujícího s Britem, Martina Kváše, a jediné, co lze s jistotou vyjmenovat, jsou skupiny alergenů seřazené od nejčastějších po...
Technologický pokrok se dotýká mnoha oblastí a stranou nezůstali ani domácí mazlíčci. Smartpet – tedy technologie pro domácí mazlíčky mohou být velmi užitečnými pomocníky. Připravili jsme přehled těch nejlepších vychytávek!
