V létě trávím maximum času venku a především o víkendech chodíme s přáteli a jejich psy na společné venčící výlety. V naší rozmanité smečce jsou i pejsci, které pracovně nazývám “vysavači” všeho, co se venku povaluje. Bohužel jsme tak již párkrát s přáteli řešili podezření na otravu, naštěstí vždy s dobrým koncem. Jenže co máte dělat, když si myslíte, že pes opravdu něco špatného sežral?
Není žádnou novinkou, že s letními měsíci se riziko otrav zvířat obecně zvyšuje. Ráda se jezdím se svým chlupáčem koupat do přírody. Vyhýbám se však větší koncentraci lidí, a tudíž i koncentraci přeplněných odpadkových košů a okolo se povalujících zbytků. Můj první pes trpěl na slabé zažívání, zároveň se úspěšně řadil do oné skupiny “vysavačů”. Bohužel psovi to nevysvětlíte, a tak pro něj bývala například letní dovolená v kempech s věčným “nesmíš” téměř utrpením. A to naštěstí vyhledával jen nedojedené klobásy. Jsou pejsci, kteří milují mršiny - tedy další častý zdroj otrav.
Nejsou to však jen nedbale odhozené odpadky, ale někdy to mohou být i jiné nástrahy. Mám teď na mysli jedy proti hlodavcům nebo slimákům (v podobě barevných granulek) či jiné podobné chemikálie, jako jsou postřiky a hnojiva. Ano, úmyslné otravy zvířat se sem tam vyskytují, naštěstí nikoli v takové míře jako tyto nehody. Nám se tohle naštěstí nestalo, venku jsem ostražitá a učím svého psa, že venku nic žrát nesmí! Jenže někteří psi, a zdá se, že se mezi ně řadí i náš nový psí přírůstek, milují ožírání zeleně. Doma nemám žádné pro něj jedovaté květiny, musela jsem ale z jeho dosahu odstranit i přírodně hnojené bylinky, neboť mu pro změnu chutná voda z podkvětníků :-).
Tím se pomalu dostávám k tomu, že otrávit se zvíře může, a často se tak bohužel děje, i doma. A ostražití můžete být nastokrát. Léky jsme vždycky doma měli dobře schované, to i kvůli mladším sourozencům. A já to teď aplikuji i u sebe doma kvůli zvířatům. Nikdy totiž člověk neví, co jim zavoní a oni to spolykají i s obalem.
Při debatě se známou, která pracuje na veterině, jsme ale došly ještě k dalším - pro mnohé - nevinným jedům. Čokoláda. To vysvětluji bohužel každé nezkušené návštěvě, která má tendenci mého psa v nestřeženém okamžiku odměňovat, ikdyž nejvíce nebezpečné látky zvané theobromin - jak jsem se právě poučila - je především v hořkých čokoládách a čokoládách na vaření. Dle rad mé známé bych ale nepodceňovala ani mléčné čokolády. Pozor si prý mám dát i na další potraviny jako hroznové víno či rozinky, avokádo, cibuli i česnek. O to víc je potřeba hlídat, že to není na dosah, pokud by se pes tvářil, že na to má chuť.
Co jsem si však dlouho neuvědomovala, bylo nebezpečí čistících přípravků. Můj chlupáč totiž miluje “lovit” smeták či mop při vytírání podlahy. Jenže já do vody na mytí přidávám trochu Sava! Nikdy se naštěstí nic nestalo. Ale hned jak jsem si to uvědomila, začala jsem uklízet jen, když pes tvrdě spí nebo je s přítelem venku. V tomto případě nám totiž povel “nesmíš” příliš nefunguje.
Jenže co dělat, když máte pocit, že by to dobře dopadnout nemuselo, resp. máte podezření na otravu? Já osobně se řídím následujícími několika radami, které se nejen mně, ale i mým přátelům již osvědčily.
Základem je nepanikařit a zachovat si klidnou hlavu, ale jednat rychle (tedy v řádu hodin) a nenechávat to být s tichou nadějí, že to určitě zítra bude dobré. Jed musí z těla co nejdříve ven.
V mobilu mám uložené číslo na naši veterinářku, ale i místní psí záchranky, jsem tak vždycky klidnější pro případ, že by se něco stalo.
Řídím se heslem: “vždy připravena”, a proto mám doma i na na výletech vždy po ruce “psí lékárničku”, ve které mám pro tyto případy nachystaný peroxid vodíku k rychlému vyvolání zvracení a černé uhlí. To na sebe naopak navazuje toxické látky před jejich vstřebáním do krve a těla zvířete.
Důležitý je rovněž i dostatek pitné vody. V případě otravy totiž pes bývá dehydratovaný. Navíc je potřeba k naředění peroxidu a to v poměru 1ml/kg váhy psa, ale i rozpuštění uhlí. Uhlím v případě potřeby rozhodně nešetřete, čím více tím lépe (0,5 – 2g na kg, tzn. na 5kg psa 8 – 30 tablet).
Asi nejzaručenější cesta, jak to vše do pejska dostat je mu to vstříknout stříkačkou přímo do krku - doporučuji ji přibalit do psí lékárničky.
Po podání naředěného peroxidu je důležité se psem chodit.
Pozor, pokud pes požil jakoukoli žíravinu, nikdy zvracení nevyvolávejte kvůli nebezpečí poleptání jícnu.
Rozhodně zvíře ničím nekrmte, mohlo by dojít k rychlejšímu vstřebávání do organismu. Naopak je důležitá hydratace!
Při podezření na otravu jedem proti hlodavcům či slimákům se doporučuje podání vitamínu K, který podporuje srážení krve a zabraňuje tak krvácení, které je pro tyto otravy typické.
Já doporučuji vždy navštívit veterinární ambulanci či vašeho veterináře, a to i kdyby se jednalo i planý poplach. Veterinář může zvířeti podat podpůrné léky, udělat výplach žaludku a celkově doporučit vhodnou léčbu.
Jenže jak otravu poznat, když jste nebyli přímo u zdroje? Říká se, že někdy stačí jen olíznutí. Já jsem plašan a ihned konzultuji s veterinářem. Důležité je psa určitě pozorovat, a to velmi bedlivě. Otrava se může projevovat například nadměrným sliněním, ale i dávením, zvracením či průjmem i s příměsí krve, křečemi a třesem, krvácením dásní a z tlamy, krvavým bělmem očí, krvácením kůže. Dalšími příznaky jsou malátnost a útlum, nekoordinované pohyby i roztěkanost, snížené reflexy i ty obranné, jako je mrkání při rychlém přibližování prstu proti oku, necitilvost končetin. Vždy bohužel záleží na typu otravy.
Máte nějaké zkušenosti s otravami? Prosím, podělte se o vaše zkušenosti. Jinak samozřejmě přeji všem dvounohým i čtyřnohým tvorům co nejbezpečnější léto!
Podzim je tu v celé své kráse. Vyrazte se svým psím chlupáčem ven a užijte si ho. A pokud jste na vlastní kůži a kožich ještě nezkoušeli dogtrekking, canicross nebo třeba mushing a jeho různé sezónní podoby, vřele tyto sporty doporučuju i nesportovním...
Dny se ochlazují a je na čase začít naše venkovní chlupáče připravovat na zimu. Všechny kočky (ať už žijí venku, nebo tam jen chodí na vycházky) potřebují v tomto období naši zvýšenou pozornost.
S africkým Somálskem kupodivu nemá toto plemeno nic společného. Milovníky koček po celém světě přitahuje především jeho divoký vzhled a povaha výrazně zaměřená na člověka.
Již tento čtvrtek, 4.10.2018, celý svět oslaví Mezinárodní den zvířat. Svátek nám má připomínat, že zvířata jsou důležitou a neodmyslitelnou součástí našeho života. V posledních letech má také upozornit na potřebu zlepšení jejich práv a životních...
I když má kernteriér proslulé sebevědomí teriérů, je velmi přizpůsobivý a patří mezi ty poslušnější. Bývá skvělým společníkem a výborně poslouží i jako hlídač. Spokojený ovšem bude jen s dostatkem pozornosti a pohybu.
Malá psí plemena se v lecčems liší od těch velkých. Pokud chceme mít svého mini psíka zdravého a prosperujícího, musíme zohlednit jeho speciální potřeby i při výběru krmiva.
Každý zbožňuje štěňata. Kdo by je nemiloval, že? Jsou roztomilá, hravá a plná energie. Velmi často ale přehlížíme smutný fakt, že útulky jsou plné starších psích chlupáčů, kteří stejně tak jako ty malé psí kuličky čekají na svůj nový domov a pána,...
Máte také své psí hrdiny? Tím mým je bezpochyby pes Artur, jehož příběh mě nedávno naprosto dojal. Artur musel urazit 430 mil, aby našel nový lepší domov. V Ekvádoru, odkud původně pochází, narazil na Mikaela Lindorda, který ještě tou dobou netušil, že...
Letos připadá Mezinárodní den králíků na 22. 9. Nezapomeňte na své ušáky a pořádně to s nimi oslavte! A pozor, svátek není jen oslavou domácích králíků, ale slouží i jako upozornění na špatné životní podmínky chlupáčků.
Jaká strava by mohla být pro psy (i kočky) přirozenější než syrové maso. Není to ale tak jednoduché, jak se může zdát. I přirozená strava musí být bohatá a vyvážená.
Když se vám psí mazlík otráví, rychlé a vhodně zvolené kroky mu mohou zachránit život. Víte, čím vším se může otrávit? Jak otravu vlastně poznat a co dělat?