Proč jsou ochranné sítě stejně důležité v přízemí jako v desátém patře
Nezáleží na tom, v jakém patře bydlíte. Parapety patří mezi oblíbená místa našich kočičích společníků. Neštěstí se tak může stát lehce kdekoli.
V létě trávím maximum času venku a především o víkendech chodíme s přáteli a jejich psy na společné venčící výlety. V naší rozmanité smečce jsou i pejsci, které pracovně nazývám “vysavači” všeho, co se venku povaluje. Bohužel jsme tak již párkrát s přáteli řešili podezření na otravu, naštěstí vždy s dobrým koncem. Jenže co máte dělat, když si myslíte, že pes opravdu něco špatného sežral?
Není žádnou novinkou, že s letními měsíci se riziko otrav zvířat obecně zvyšuje. Ráda se jezdím se svým chlupáčem koupat do přírody. Vyhýbám se však větší koncentraci lidí, a tudíž i koncentraci přeplněných odpadkových košů a okolo se povalujících zbytků. Můj první pes trpěl na slabé zažívání, zároveň se úspěšně řadil do oné skupiny “vysavačů”. Bohužel psovi to nevysvětlíte, a tak pro něj bývala například letní dovolená v kempech s věčným “nesmíš” téměř utrpením. A to naštěstí vyhledával jen nedojedené klobásy. Jsou pejsci, kteří milují mršiny - tedy další častý zdroj otrav.
Nejsou to však jen nedbale odhozené odpadky, ale někdy to mohou být i jiné nástrahy. Mám teď na mysli jedy proti hlodavcům nebo slimákům (v podobě barevných granulek) či jiné podobné chemikálie, jako jsou postřiky a hnojiva. Ano, úmyslné otravy zvířat se sem tam vyskytují, naštěstí nikoli v takové míře jako tyto nehody. Nám se tohle naštěstí nestalo, venku jsem ostražitá a učím svého psa, že venku nic žrát nesmí! Jenže někteří psi, a zdá se, že se mezi ně řadí i náš nový psí přírůstek, milují ožírání zeleně. Doma nemám žádné pro něj jedovaté květiny, musela jsem ale z jeho dosahu odstranit i přírodně hnojené bylinky, neboť mu pro změnu chutná voda z podkvětníků :-).
Tím se pomalu dostávám k tomu, že otrávit se zvíře může, a často se tak bohužel děje, i doma. A ostražití můžete být nastokrát. Léky jsme vždycky doma měli dobře schované, to i kvůli mladším sourozencům. A já to teď aplikuji i u sebe doma kvůli zvířatům. Nikdy totiž člověk neví, co jim zavoní a oni to spolykají i s obalem.
Při debatě se známou, která pracuje na veterině, jsme ale došly ještě k dalším - pro mnohé - nevinným jedům. Čokoláda. To vysvětluji bohužel každé nezkušené návštěvě, která má tendenci mého psa v nestřeženém okamžiku odměňovat, ikdyž nejvíce nebezpečné látky zvané theobromin - jak jsem se právě poučila - je především v hořkých čokoládách a čokoládách na vaření. Dle rad mé známé bych ale nepodceňovala ani mléčné čokolády. Pozor si prý mám dát i na další potraviny jako hroznové víno či rozinky, avokádo, cibuli i česnek. O to víc je potřeba hlídat, že to není na dosah, pokud by se pes tvářil, že na to má chuť.
Co jsem si však dlouho neuvědomovala, bylo nebezpečí čistících přípravků. Můj chlupáč totiž miluje “lovit” smeták či mop při vytírání podlahy. Jenže já do vody na mytí přidávám trochu Sava! Nikdy se naštěstí nic nestalo. Ale hned jak jsem si to uvědomila, začala jsem uklízet jen, když pes tvrdě spí nebo je s přítelem venku. V tomto případě nám totiž povel “nesmíš” příliš nefunguje.
Jenže co dělat, když máte pocit, že by to dobře dopadnout nemuselo, resp. máte podezření na otravu? Já osobně se řídím následujícími několika radami, které se nejen mně, ale i mým přátelům již osvědčily.
Jenže jak otravu poznat, když jste nebyli přímo u zdroje? Říká se, že někdy stačí jen olíznutí. Já jsem plašan a ihned konzultuji s veterinářem. Důležité je psa určitě pozorovat, a to velmi bedlivě. Otrava se může projevovat například nadměrným sliněním, ale i dávením, zvracením či průjmem i s příměsí krve, křečemi a třesem, krvácením dásní a z tlamy, krvavým bělmem očí, krvácením kůže. Dalšími příznaky jsou malátnost a útlum, nekoordinované pohyby i roztěkanost, snížené reflexy i ty obranné, jako je mrkání při rychlém přibližování prstu proti oku, necitilvost končetin. Vždy bohužel záleží na typu otravy.
Máte nějaké zkušenosti s otravami? Prosím, podělte se o vaše zkušenosti. Jinak samozřejmě přeji všem dvounohým i čtyřnohým tvorům co nejbezpečnější léto!
(Zdroj: www.vetcentrum.cz/stodulky/lekar/931/prvni-pomoc-pri-intoxikacich-otravach)
Nezáleží na tom, v jakém patře bydlíte. Parapety patří mezi oblíbená místa našich kočičích společníků. Neštěstí se tak může stát lehce kdekoli.
https://krmivo-brit.cz/cs/breed-catalog/pincove-kniraci-plemena-molossoidni-a-svycarsti-salasnicti-psi/tibetska-doga Čas od času narazíte na příběh opuštěného psa, co se přidá k člověku při jeho větším či menším dobrodružství. Meře její dobrodružství...
O kočkách se často říká, že jsou velmi empatické a dokáží vycítit, jak se lidé cítí nebo že je něco bolí. Je jasné, že soužití s nimi zlepšuje kvalitu našeho života i naše zdraví. Dokáží ale naši kočičí společníci lidskou bolest cítit a reagovat na ni?
Hoopers je poměrně nová psí sportovní disciplína. Možná, že jste o ní tedy ještě ani neslyšeli. Překážky jsou koncipovány s minimálními nároky na pohybový aparát psa i psovoda. Hodí se tak i pro starší čtyřnohé mazlíčky i psy pohybově ne zcela zdatné.
To, že je spousta pokojových květin pro kočky jedovatá, asi každý z nás ví. Napadlo vás ale někdy přemýšlet i o řezaných květinách, které si přinesete domů?
Je jasné, že o bílou srst je třeba se starat, aby nežloutla, nerezla nebo nehnědla. Napadlo vás ale někdy, že je možné zářivě bílý kožich podpořit i pomocí krmiva a doplňků stravy?
Evropská krátkosrstá kočka má obyčejný vzhled, a navíc ne tak ustálenou povahu jako jiná plemena. Proto není ve světě nijak extra oblíbená, až na Skandinávii, kde si popularitu drží.
Tenhle věčně živý a hravý společník je nejstarším psím plemenem ve střední Evropě. Mezi jeho předky se řadí i psi z doby kamenné. Je to mimořádně učenlivý pes a skvělý hlídač. Charakteristická je pro něj velmi bohatá srst odstávající od těla.
Pokud s vámi doma žije alespoň jeden kočičí společník, určitě jste se už někdy probudili s vrnícím tělem na svých nohou, břiše, zádech nebo dokonce hlavě. Jen málokterá kočka pohrdne teplem postele. Přemýšleli jste už ale někdy o tom, proč si kočky...
Aportování bylo považováno za chování výlučně psí, získané během 15 000 let domestikace. Vědci teď ale zjistili, že aportují i vlčí mláďata. Výsledky výzkumu naznačují, že tahle forma hry může být vrozená všem psím druhům.
Víte, jak vlastně psovi teplotu změřit, nebo jaká je vůbec jeho přirozená teplota? Připravte se raději dřív, než to budete potřebovat, ať vás pak situace nezaskočí.
Toto kočičí plemeno si jen tak s žádným jiným nespletete. Má nápadně tečkovanou tabby kresbu srsti a zvláštní pružnou a plynulou chůzi. Při pohledu na ni vás okamžitě napadne spojení s leopardem.