Také jste měli jako děti rádi orientační běhy? A nyní rádi vyrážíte na výlety do terénu ve volné přírodě, kde putujete krajinou? A vždy vás při tom doprovází váš chlupáč? Pokud jste na všechny tři otázky odpověděli ano, tak je pro vás ideální dogtrekking.
O co jde?
Pod názvem dogtrekking si představte orientační pochod se psem. Oficiální pravidla jej řadí mezi extrémní kynologické vytrvalostní sporty. Jak název napovídá, treky se psem se vyznačují jednak náročnějším terénem a druhak délkou trasy, která se pohybuje okolo hranice 100 km (minimum dle oficiálních pravidel je 80 km). Trek tak bývá zpravidla vícedenní a počítá s možností přespání v krásné přírodě.
V České republice se jedná o relativně mladý sport, který se zde podle dostupných zdrojů objevil po roce 2000. A ačkoliv se tomuto sportu neformálně věnuje řada nadšenců, oficiálně proběhlo od té doby jen relativně málo dogtrekkingových akcí či podniků (slovníkem dog-trekerů). Co vlastně musíte jako účastníci dogtrekkingu splňovat?
Základní rysy dogtrekkingu
Vybavení
A co všechno budete k dogtrekkingu potřebovat? Mezi základní vybavení psa a jeho pána patří následující:
Při oficiálním doktrekkingovém podniku určuje povinnou výbavu dvojice psovod-pes na jejich společný pochod pořadatel (v takzvaných propozicích). Co s sebou do batohu vždy určitě sbalíte je: spacák, karimatka (případně alumatka, deka či hamaka), čelovka, mapa, lékárnička, krmení a voda pro psa (min. 1 litr) včetně misky, jídlo a pití pro vás.
Jak začít?
Dogtrekking, obdobně jako canicross, se řadí mezi psí sporty, které jsou dle slov jejich provozovatelů určeny úplně pro každého. Nezáleží tak ani na velikosti, ani na plemeni psa. Co však tento terénní sport do začátku vyžaduje, je určitá základní fyzická zdatnost vaše i vašeho psího parťáka. Jsem však živým důkazem toho, že (neoficiální) trek se psem lze přežít i s nepříliš velkou fyzickou kondicí, kterou si navíc časem budete oba zlepšovat :-).
Velkou výhodou je stejně jako v canicrossu, že můžete využít opory vašeho pejska a s pomocí jeho tahu, jste-li spojení pomocí šňůry mezi postrojem a bederním pásem, snáze překonáte náročný horský terén. Rozhodně v začátcích nemusíte začínat rovnou 100 km trasou, ale můžete si sami vyzkoušet trasu kratší (doporučuji alespoň 30 - 40 km).
Celá řada outdoorových agentur dnes již také nabízí “zážitek” v podobě jedno- až tříhodinové tůry v zápřahu se sáňovým psem. Nemáte-li vlastního pejska, ale chtěli byste si tento sport vyzkoušet, je to ideální příležitost. Tuto možnost nabízí již i některé horské hotely. Dogtrekking se totiž v převážné míře odehrává v horském prostředí. Dogtrekkingového podniku se tak můžete zúčastnit ve většině českých pohořích.
Na internetových fórech se určitě neváhejte poradit, dogtrekeři jsou obecně velmi přátelští a vždy poradí. Třeba tak najdete i nové parťáky na trekové výlety :-).
Jak vás tento psí sport oslovil? Máte s ním již nějaké zkušenosti? Podělte se s ostatními čtenáři :-).
(Zdroj: www.dogtrekking.info)
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
