Mistrovství světa FCI IPO Švédsko – závěr
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Také jste měli jako děti rádi orientační běhy? A nyní rádi vyrážíte na výlety do terénu ve volné přírodě, kde putujete krajinou? A vždy vás při tom doprovází váš chlupáč? Pokud jste na všechny tři otázky odpověděli ano, tak je pro vás ideální dogtrekking.
O co jde?
Pod názvem dogtrekking si představte orientační pochod se psem. Oficiální pravidla jej řadí mezi extrémní kynologické vytrvalostní sporty. Jak název napovídá, treky se psem se vyznačují jednak náročnějším terénem a druhak délkou trasy, která se pohybuje okolo hranice 100 km (minimum dle oficiálních pravidel je 80 km). Trek tak bývá zpravidla vícedenní a počítá s možností přespání v krásné přírodě.
V České republice se jedná o relativně mladý sport, který se zde podle dostupných zdrojů objevil po roce 2000. A ačkoliv se tomuto sportu neformálně věnuje řada nadšenců, oficiálně proběhlo od té doby jen relativně málo dogtrekkingových akcí či podniků (slovníkem dog-trekerů). Co vlastně musíte jako účastníci dogtrekkingu splňovat?
Základní rysy dogtrekkingu
Vybavení
A co všechno budete k dogtrekkingu potřebovat? Mezi základní vybavení psa a jeho pána patří následující:
Při oficiálním doktrekkingovém podniku určuje povinnou výbavu dvojice psovod-pes na jejich společný pochod pořadatel (v takzvaných propozicích). Co s sebou do batohu vždy určitě sbalíte je: spacák, karimatka (případně alumatka, deka či hamaka), čelovka, mapa, lékárnička, krmení a voda pro psa (min. 1 litr) včetně misky, jídlo a pití pro vás.
Jak začít?
Dogtrekking, obdobně jako canicross, se řadí mezi psí sporty, které jsou dle slov jejich provozovatelů určeny úplně pro každého. Nezáleží tak ani na velikosti, ani na plemeni psa. Co však tento terénní sport do začátku vyžaduje, je určitá základní fyzická zdatnost vaše i vašeho psího parťáka. Jsem však živým důkazem toho, že (neoficiální) trek se psem lze přežít i s nepříliš velkou fyzickou kondicí, kterou si navíc časem budete oba zlepšovat :-).
Velkou výhodou je stejně jako v canicrossu, že můžete využít opory vašeho pejska a s pomocí jeho tahu, jste-li spojení pomocí šňůry mezi postrojem a bederním pásem, snáze překonáte náročný horský terén. Rozhodně v začátcích nemusíte začínat rovnou 100 km trasou, ale můžete si sami vyzkoušet trasu kratší (doporučuji alespoň 30 - 40 km).
Celá řada outdoorových agentur dnes již také nabízí “zážitek” v podobě jedno- až tříhodinové tůry v zápřahu se sáňovým psem. Nemáte-li vlastního pejska, ale chtěli byste si tento sport vyzkoušet, je to ideální příležitost. Tuto možnost nabízí již i některé horské hotely. Dogtrekking se totiž v převážné míře odehrává v horském prostředí. Dogtrekkingového podniku se tak můžete zúčastnit ve většině českých pohořích.
Na internetových fórech se určitě neváhejte poradit, dogtrekeři jsou obecně velmi přátelští a vždy poradí. Třeba tak najdete i nové parťáky na trekové výlety :-).
Jak vás tento psí sport oslovil? Máte s ním již nějaké zkušenosti? Podělte se s ostatními čtenáři :-).
(Zdroj: www.dogtrekking.info)
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...
Taky to vašemu psovi tolik chutná? A smutně kouká? A nezaslouží si jíst pořád dokola to samé? A proto dostane něco dobrého tu z ledničky, tu pod stolem? Jeden lichý argument za druhým. Jediný důvod, proč pořád dokola slyšíme, že se to nemá, je ten, že...