Hop, skrz, nahoru a mnohé další. Uhádnete, o co jde? No přeci o agility. Já osobně jsem se svým psem ještě překážky nezkoušela, určitě to máme ale v plánu, a tak jsem se rozhodla si o tom nejdříve něco zjistit. A velmi ráda se s vámi podělím :-).
Hop, skrz, nahoru a mnohé další. Uhádnete, o co jde? No přeci o agility. Já osobně jsem se svým psem ještě překážky nezkoušela, určitě to máme ale v plánu, a tak jsem se rozhodla si o tom nejdříve něco zjistit. A velmi ráda se s vámi podělím :-).
Na začátek ještě zopakujme, o čem se to tu vlastně bavíme. Agility je někdy také označované jako psí parkur či překážkové dráhy. Jedná se o relativně mladý sport se vzrůstající oblibou. V čem je pro majitele psů tak populární a co přináší jejich mazlíčkům?
Klub agility ČR definuje sport jako překonávání překážek na základě pokynů psovoda. Hlavní myšlenkou je nejen rozvíjení vztahu mezi psovodem a psem, ale také jejich vzájemné spolupráce a komunikace. Krom toho, že se jedná o zajímavou volnočasovou aktivitu, oba z dvojice zároveň trénují svou fyzickou kondici. V neposlední řadě kooperace v kolektivu podporuje přirozenost zvířete a napomáhá to i jeho socializaci.
Základem je poslušnost psa, která se tím skvěle trénuje. Snažit se ovšem musí i samotný psovod, který psa pomocí svých povelů vede naučenou tratí. Náročnost agility tedy spočívá v umění rychlé reakce. Je zde potřeba nejen přesnost, ale i rychlost a dodržení správného pořadí překážek.
A s jakými typy překážek se můžeme na trati setkat? Překážky můžeme rozdělit na:
skokové – ty mohou být buď jednoduché či dvojité, dále také pro skok daleký nebo i kruhové;
zónové či kontaktní (někdy také označované jako přebíhací) – ty spočívají v tom, že pes musí přeběhnout přes předem určené kontaktní místo, patří sem různé kladiny, áčka či houpačky;
probíhací – zde se naopak žádný kontakt s překážkou nepředpokládá - naopak a spadají sem slalomové tyče nebo také různé tunely, ať už pevné či látkové.
V závodech dvojice psovod - pes překonávají v průměru okolo 15 až 22 překážek na trati o délce 100 až 200 metrů. Pes by na rozdíl od tréninku, kdy je to přípustné až žádoucí, neměl mít obojek ani vodítko. A závodit mohou i psí junioři, a to už od 18 měsíců věku štěněte. A co když máte doma křížence? I ti jsou na závodech vítání, původ psa se dokládá až na mezinárodních úrovních soutěží jako je mistrovství světa. Rozhodující je vždy především zdravotní stav a způsobilost zvířete.
Bojíte se, že by na to váš pes nezvládl nebo že se pro tento sport nehodí? Vyloučeno J. Ačkoli jsou některá plemena jako např. border kolie či australský nebo belgický ovčák, která mají pro tento druh sportu určité přirozené nadání, agility je určeno pro všechna plemena, a to i ta malá. A jako se vším, to máte jedinec od jedince. Důležité je, aby vás to oba bavilo. Pak už stačí psa správně motivovat pomocí odměny např. v podobě pamlsku a zvolit vhodné povely a učení půjde samo. Klíčová je však i vaše trpělivost :-).
Agility můžete trénovat i mimo oficiální „parkurová“ hřiště, a to na v takzvaných „agility parcích“, která se postupně začínají na některých místech ČR objevovat. Jedná se o veřejně dostupná psí hřiště, velmi podobné těm dětským, na rozdíl od nich však s ukázkou nejrůznějších překážek. Já se svým psem už se na jedno takové chystám :-).
A jaké máte zkušenosti s agility vy? Podělte se s námi o vaše zážitky.
Ať už se chystáte vyrazit kamkoli do zahraničí, před odjezdem vždy doveďte psa k veterináři, i když víte, že jste splnili základní požadavky pro cestování a de facto za hranice můžete. Mít v cestovním pasu čerstvé potvrzení o dobrém zdravotním stavu...
Všichni moc dobře víme, jak dovedou být třicetistupňová vedra nepříjemná. A teď si představte, že na sobě máte kožich a vaše tělo na všechno reaguje znatelně rychleji. Já bych v takovém počasí rozhodně nechtěla být v psí kůži. Zeptala jsem se pana...
Nevím, jak vy, ale já klíšťata prostě nesnáším. Miluju všechna zvířata včetně pavouků, hadů a škvorů, ale klíšťata prostě ne. Postrádají smysl. Možná že dřív žil nějaký živočišný druh, který se jimi živil, ale dnes už je ani nic nežere. Takže já důvody...
Já jsem se s vámi podělila o zážitky s Kulajdinou otravou, vy jste se zase podělili o svoje zkušenosti. Moc vám děkuji za rady. Napsala jsem i na jejich základě tento článek. Je určený nejen těm, kdo se starají o malé štěně, ale i ostříleným páníčkům s...
Už jsem tady zmiňovala, jak mi jeden veterinář řekl, že v Praze je víc pohotovostí pro zvířata, než pro lidi. Prolétla jsem internet a udělala pro vás seznam nejen pražských nonstop ambulancí seřazený abecedně podle jednotlivých měst z různých koutů...
Už jsem tu jednou naťukla, že beru Kulajdu s sebou do kina. Dělám to jednoduše proto, že nechci, aby celé dny trávila zavřená v bytě a myslela na hlouposti (jako jsou například vymyšlená štěňátka). Když venku prší a ani jedné z nás se nechce běhat v...
Vzpomínám si, že když jsme si pořizovali první z našich koček, britskou modrou, chtěli jsme, aby zůstala tak světle stříbrná, jak se narodila. Chovatelka nám tehdy prozradila, že krmiva s mořskou řasou podporují tu správnou tmavě modrou barvu srsti...
Mnozí z vás jistě zaznamenali, že 22. 5. 2014 se v Senátu konala evropská konference Stát a ochrana zvířat. Pořádala ji místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. K ústřednímu tématu psích množíren se vyjádřila jasně: