20 let Britu
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Tradice psích záchranářů trvá v Česku už téměř jedno století. A naše země se v této disciplíně řadí mezi evropské kynologické špičky. Chlupatí zachránci pomáhají na horách nejen v zimě, ale během celého roku. Při pátrání po pohřešovaných jejich pomoci využívá i policie, obzvlášť v náročném terénu. Na horských hřebenech hledají zbloudilé houbaře, cyklisty i pěší. Přesto Češi o kynologické brigádě Horské služby často příliš nevědí. Aktuálně přitom čítá na dvacet psovodů. Nejpočetněji jsou zastoupeni v Krkonoších a Jeseníkách, nově také pomáhají např. v Krušných horách.
Výlety do českých a moravských hor jsou čím dál tím oblíbenější, a to nejen mezi Čechy, ale i obyvateli sousedních států. Návštěvníci mířící do hor na tůry, cyklotreky nebo jen houby v lesních výšinách ovšem nezřídka podceňují počasí, výbavu i náročnost terénu. Při potížích jsou pak odkázáni na pomoc horských záchranářů a jejich čtyřnohých parťáků. Právě díky psím záchranářům je pátrání po těchto lidech efektivnější a rychlejší. Hledání mohou urychlit až o několik hodin. Psovod se svým psem zvládnou prohledat velmi důkladně několik pátracích sektorů za mnohem kratší dobu než člověk. Navíc velmi dobře znají horský terén a jeho nástrahy. Pes navíc dokáže zachytit pach hledaného až na několik desítek metrů. Štěkáním pak přivolává pomoc.
“Úžasné je, že pes dokáže označit místo, i které se nachází mimo jeho úroveň, tedy nad nebo pod ním. Například posed nebo naopak jámu, kam člověk může zapadnout a zejména večer je pak snadné ji pouhým lidským okem při hledání přehlédnout,” vysvětluje nejnovější posila kynologické brigády horské služby psovod Ondřej Vank, který se svým psem Šuplíkem obsluhuje oblast Západního Krušnohoří. Podle psovoda případů, kdy je využití psů v horách potřeba, přibývá s tím, jak narůstá návštěvnost horských oblastí turisty. “Loni v létě jsme například hledali jednu starší ženu, která se ztratila na houbách, a už se začínalo stmívat. My věděli, že u sebe nemá vodu ani dostatečné oblečení a hrozí ji prochladnutí a vyčerpání,” popisuje Ondřej jeden z případů, kdy by nasazení psa pátrání po ženě mohlo výrazně urychlit. V té době měli se svou krátkosrstou borderkou teprve atestační kynologickou zkoušku před sebou. Letos už s Šuplíkem můžou do ostré akce.
Na území České republiky, která má sedm pohoří, aktuálně slouží na dvacet dvojic horských záchranářů a psů. Ještě vloni to byla téměř polovina. Podle Ondřeje Vanka by na každé horské oblasti měl být ideálně alespoň jeden pohotovostní psovod se psem. Myslí si, že do budoucna je to reálné, potřebnost podle něj nikdo nezpochybňuje. Česko tak patří mezi nejpokrokovější země co se týče psích záchranářů v horských oblastech v Evropě. Zatímco v zahraničí fungují psovodi většinou jen na dobrovolné bázi, u nás je kynologická brigáda plnohodnotnou součástí horské služby. “Hodně úzce spolupracujeme s kolegy z Rakouska, Polska, Slovenska i Slovinska. Nedávno jsme byli školit psovody i v Bosně a Hercegovině. A ačkoliv jsou například rakouští kynologové velmi zkušení, a my se od nich hodně učíme především v přístupu k výcviku psa, nemají takovou podporu jako my tady,” uzavírá krušnohorský psovod. Je to právě ona tradice a obecná česká láska k pejskařství, které vděčíme za horské psí záchranáře.
Přejeme všem psím záchranářům i jejich pánům mnoho sil do nové sezony a ostré akce pouze se šťastnými konci!
FOTO KREDIT: HZČR
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...