Záchranařina aneb psí pomocníci

Jsou otázky, které se člověku honí hlavou, pokud vidí psy, kteří pátrají po lidech ztracených v lese, zavalených v sutině zřícené stavby či tonoucích v přehradě. Jak složité je pro psa takového člověka najít? Dokážu psa pro tuto činnost sám vycvičit? Potřebuji k tomuto účelu jen určité plemeno? Odpovědi na takové otázky nám poskytla chovatelka Michaela Martinů.

Co vše obnáší záchranařina a jak k takovému rozhodnutí musíme od počátku přistupovat?

V první řadě si musíme sami rozmyslet, jak moc vážně se chceme výcviku záchranných psů věnovat. Zda chceme skládat jen záchranné zkoušky víceméně pro sport, nebo zda chceme psa, který bude opravdu využitelný pro záchranářskou práci a praxi. V praxi se záchranní psi většinou využívají při hledání pohřešovaných lidí v terénu, ve zřícených budovách, na vodní ploše, popřípadě v lavinových svazích. Ve sportu psi ještě sledují stopu v rámci záchranného stopování. Každá z těchto oblastí má svá specifika a psi se zpravidla cvičí jen pro jednu až dvě vybrané disciplíny, nikoliv pro disciplíny všechny.

Jaké vlastnosti a schopnosti musí mít pes, který absolvuje záchranářský výcvik?

Musí to být pes s chutí do práce, velkým temperamentem, mělo by být snadné jej motivovat, měl by disponovat ochotou zavděčit se pánovi, vynikající fyzickou kondicí a velkou psychickou odolností. Nesmí být lekavý, nesmí se bát se hluku, ale nesmí být ani agresivní, a to ani ke psům a už vůbec ne k lidem. Motivací k výcviku mohou být pro psa hračky nebo pamlsky. Výcvik záchranného psa musí být prováděn pozitivně, protože jedině pes, který sám chce osobu nalézt je spolehlivý, věří svému pánovi a dohromady tvoří tým schopný nasazení v náročných podmínkách.

Absolvuje pes záchranný výcvik společně s psovodem nebo se ho účastní nezávisle na sobě?

V záchranařině je nesmírně důležitá spolupráce mezi oběma členy záchranného týmu. Výcvik je tedy spíše o spolupráci mezi těmito dvěma subjekty. Oba se musí dokonale znát a věřit si. Důvěra nevznikne sama, ale je výsledkem dlouhodobé spolupráce. Sebelepší psovod by se psem, kterého nezná a necvičí ho, nemohl nastoupit ani na závod a už vůbec ne do praxe. Záchranný výcvik je velmi náročný i pro psovoda. Psovod musí být ve vynikající fyzické i psychické kondici, musí umět pracovat s GPS, orientovat se v terénu, umět spolupracovat s ostatními členy pátracího týmu, musí být obeznámený s pravidly první pomoci lidem i psům, úskalími slaňování, bezpečností práce a v náročných situacích musí být psychicky velmi odolný.

Existují plemena, která jsou pro záchranný výcvik vhodnější než jiná? Pokud ano, která to jsou?

Tak na tuhle otázku je složité odpovědět. Já chovám německé boxery, toto plemeno miluji a upřednostňuji ho, ale musím si přiznat, že má kromě obrovských kladů i své nedostatky. Mezi nedostatky patří horší termoregulace v létě i v zimě. Za největší klad plemene považuji až nezřízenou lásku k člověku a velké sebevědomí. Z tohoto důvodu byli boxeři v záchranařině velmi využíváni, v současnosti je vytlačila lovecká plemena jako ohaři, špringři, teriéři či belgičtí ovčáci malinoisové. 

Motivací bývá pro lovecké psy nejčastěji pamlsek, jsou prakticky neunavitelní a do velké míry samostatní. Pro práci v plochách je ovšem mít na paměti, že je třeba potlačit jejich loveckou přirozenost. Jednu dobu byly hojně využívány border kolie, jejich obrovskou výhodou je pracovitost a velmi dobrý pohyb a obratnost ve složitých terénech daný i jejich menší vahou a také to, že jsou odolné a nepřehřívají se. Nedostatkem borderek a dalších ovčáckých plemen psů je velmi častá reakce na hlukové podněty, která je ve většině případů ve vyšším věku vyřadí z využití. Pro záchranné práce se často využívají také různé typy retrívrů, protože jsou spojením pracovitosti, vyrovnané povahy, rezistence na hluk a nejsou konfliktní vůči ostatním psům a jsou přirozeně přátelští k lidem.

Co je hlavní zásadou, rysem, pro psy, kteří budou zachraňovat lidi?

Samostatnost při rozhodování, cílevědomost při dohledávání osob, nebojácnost při vstupu do terénu. Nebojácnost nelze zaměňovat za ztřeštěnost, pes musí pracovat s rozmyslem.

Do jaké míry musí být naprosto souzněni s psovodem?

Oboustranná spolupráce musí být 100%. Musíme psovi věřit a pes musí věřit nám. Pes má mnohem vyvinutější smysly než člověk a my se na ně musíme spolehnout. Příkladem může být má zkušenost z praxe. Labradorka byla vyslána na prohledání zříceného domu. Fena hledala, probíhala sutinou a z ničeho nic z domu vyběhla, na volání psovoda nereagovala, odmítala se do sutiny vrátit. Psovodka vyběhla za fenou, rozčílená, že ji pes neposlechl. V tom okamžiku dům spadl úplně. Kdyby psovod zůstal a nevyběhl za psem, zřícení domu by pro něj mělo fatální následky. Tato nehoda se stala před 25 lety, ale přesvědčila mě, že máme svým psům věřit.

 

FOTO KREDIT: Eliška Janovská

Související články

Zahraniční kočičí blogy, které stojí za sledování

Simon´s Cat, Grumpy Cat nebo Lil Bub, to jsou kočičí celebrity, které zná skoro každý správný kočkomil. Dnes vám ale představím několik blogů týkajících se koček obecně, kde můžete najít zajímavé postřehy, rady a zkušenosti ze života s kočkou.

Psincový kašel

Psincový kašel je běžným a lehce šiřitelným psím onemocněním. Jak dochází k nákaze, jak nemoc probíhá a jak se léčí? Na nás lidi je sice nepřenosný, ostatní zvířecí členy domácnosti ale může ohrozit.

Kočky v zahraničních pohádkách

Každému správnému kočkomilovi nestačí mít jen kočičího společníka doma. Někdo sbírá kočičí figurky, jiný knížky o kočkách, další se rád kouká na filmy o kočkách. Máte to taky tak? Jestli ano, třeba tu nasbíráte trochu inspirace.

Nový trend ve světě mazlíčků - půjčovny psů

V dnešní hektické době spousta lidí od pořízení psa ustupuje kvůli finanční i časové náročnosti péče o něj. Jiní si ho nemohou pořídit třeba ze zdravotních důvodů. Přesto už ale mají možnost nějaký ten čas se psem strávit, právě díky půjčovnám psů. U...