Jak zvládnout separační úzkost psa?

Pomalu, ale jistě

Základní pravidlo pro to, aby se pes naučil být o samotě, je postupovat krok za krokem, a to často velmi opatrně. „Záleží na věku psa, zda se snažíte naučit částečné samotě malé osmitýdenní štěně nebo dospělého psa, liší se tak rychlost, s jakou bude vše probíhat. Vždy se však bude jednat o postupný proces, kterým musí projít jak majitel, tak pes samotný,“ říká sportovní kynolog Daniel Paleček.

Vlastní místo jako základ

Nejdůležitější je, aby měl pes své místo, kde má vše, co má rád, a o kterém ví, že mu tam nehrozí žádné nebezpečí. „Ideální je psovi zřídit pelíšek, který bude patřit výhradně jemu. Může to být místo v bytě, přepravka nebo klec na zahradě, kam se může kdykoliv obrátit,“ popisuje první ze základních kroků pro překonání separační úzkosti Paleček.

Pomůžou i hračky nebo deka

Dále je důležité, aby měl pes k dispozici věci, na které je zvyklý a které má rád. Ideální je, pokud má ve svém pelíšku nebo kleci hračky, které ho zabaví nebo třeba deku, o které ví, že patří jen jemu. „Každý pes je zvyklý na určité pachy a v době odloučení je dobré, aby se k nim mohl kdykoliv vrátit a mohl si připomenout, že toto je opravdu jeho domov a že nepřítomnost majitele je jen dočasná,“ vysvětluje proces odloučení Daniel Paleček.

Štěně nebo dospělý pes?

Když se zaměříme na to nejdůležitější, tedy jak vlastně provést, abychom nechali psa o samotě, musíme vše přizpůsobit věku psa. Malé štěně bude vyžadovat více pozornosti, a tedy i pomalejší proces zvykání si na samotu než dospělý pes. „Malé štěně můžeme jen málokdy nechat o samotě na více než dvě až tři hodiny. Vyžadují totiž extra péči, jako venčení nebo krmení, kterou například osmiletému psovi nemusíme věnovat,“ uvádí kynolog.

O samotě na pět minut

Při překonávání separační úzkosti je nutné začít od úplného začátku. Rozhodně se nevyplatí odejít z domu na půl dne a nechat psa, ať si zvyká. „Dobrým krokem je seznámit ho s jeho místem, které je pro něj připravené a vybavené, ukázat mu, že patří opravdu jemu, a následně se vzdálit například do sousedního pokoje na pět minut. Po takové krátké době bychom se k psovi měli vrátit a měli bychom sledovat jeho reakce. Pokud jsou dobré, intervaly můžeme začít postupně prodlužovat,“ radí Paleček.

Vodu ano, jídlo ne

Z původních pěti minut se tedy po nějaké době dostaneme klidně na půl hodiny, kdy si můžeme vyzkoušet odejít na zahradu nebo na nákup. Po určitém tréninku by měl pes zvládnout i delší odloučení v délce například půl dne. „Před odchodem psovi nezapomeňte doplnit misku s vodou, k té by měl mít přístup celý den. Naopak nedoporučuji u pelíšku nechávat misku s granulemi nebo jiným krmením. Jídlo by měl pes dostávat pouze v určené časy a měl by vědět, že se musí hned najíst, nikoliv že se k němu může vrátit během celého dne,“ říká kynolog.

Nechodit na zavolání

Pokud při překonávání separační úzkosti zvolíte postup, kdy budete krok za krokem prodlužovat intervaly, v nichž necháváte mazlíčka o samotě, pes pochopí, že ačkoliv od něj odcházíte, vždy se k němu také vrátíte. Po určité době tréninku by tedy se samotou neměl mít problém. Samozřejmě ale někteří psi mohou odloučení od majitele zvládat z počátku obtížně a mohou štěkat a výt. „Nedoporučuji se tomu hned poddávat a přijít k psovi jako na zavolání. Tím docílíme jedině toho, že si pes uvědomí, že tato taktika funguje a bude ji používat kdykoliv bude nespokojený,“ uvádí Daniel Paleček.

Ač to může z počátku být těžké, pes si musí na odloučení zvyknout a musí vědět, že si naši pozornost tímto způsobem nemůže vynutit. „Chvíli vyčkejte a vraťte se k němu až po uplynutí intervalu. Pokud by tyto problémy přetrvávaly, můžete se v procesu vrátit o pár kroků zpět a čas o samotě opět zkrátit,“ doporučuje kynolog.