Mistrovství světa FCI IPO Švédsko – závěr
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Způsobů, jak se naučit něčemu novému, je mnoho. Jedním z nejpříjemnějších, jak pro psa, tak pro majitele, je pozitivní motivace. Díky ní se pejsek jednoduše a příjemně naučí novým kouskům a zároveň se tak rozvíjí vzájemný sociální vztah mezi zvířetem a člověkem. Na podrobnosti ohledně výchovy pomocí pozitivní motivace jsme se ptali lektorky Psí akademie Dance and Jump Hanky Maršálové.
V čem pozitivní motivace spočívá? Jaká je definice tohoto stylu výchovy?
Principem pozitivní motivace je zadání jednoduchého a snadno splnitelného úkolu, po kterém následuje pochvala nebo jiná odměna. Tento proces vede k další nadšené spolupráci a dychtivosti po novém úkolu a pochvale nebo jiné odměně. Úkoly mohou být postupem času náročnější, ale vždy by měly být nastaveny tak, aby je pes byl schopen splnit, protože je již chápe z předchozí práce. Úspěšnost psa by se vždy měla pohybovat kolem 80 procent. Vždyť i nás lidi potěší, když se nám něco daří, a vždy máme chuť v takové činnosti pokračovat a rozvíjet se. Proč by to zrovna u psů či jiných tvorů mělo být jinak?
Jakou roli hraje při výchově nebo výcviku psa motivace a co by jí mělo být?
Motivací rozumíme vše to, po čem pes touží. Může to být pamlsek, hračka, pochvala, vypuštění z vodítka, tedy svoboda, proběhnutí tunelu, milé podrbání za uchem, ale i třeba háravá fena atd. Je pouze na nás, jak šikovně zapojíme motivaci do výcviku. Měli bychom jí však věnovat velkou pozornost a rozvíjet ji. Je to stavební kámen naší spolupráce.
Kdy je vhodné s výchovou pomocí pozitivní motivace začít?
Začít bychom měli už od štěňátka. Za každou činnost, která se nám líbí, bychom měli psa pochválit, podrbat, dát mu dobrůtku a hlavně mu nabídnout společnou hru a zábavu. To vše rozvíjí náš sociální vztah. Neměli bychom ale přeceňovat sílu pouhého pamlsku a měli bychom věnovat více pozornosti hlavně hře. A i když se vám zdá, že váš pes není na hry stavěný, tak buďte trpěliví, brzy se to může změnit. Nezapomeňte také, že každá motivace má odlišný efekt. Pamlsek psa zklidňuje, hračka povzbuzuje a zrychluje. Druh motivace si tedy můžeme zvolit i podle charakteru psa.
Hodí se pozitivní motivace pro každého psa?
Jednoduše řečeno ANO, pozitivní motivace je vhodná pro každého psa. Otázkou ale zůstává, zda se spolehnout čistě na pozitivní motivaci. Dnes mnoho lidí tvrdí, že se svým psem cvičí čistě pozitivní metodou, ale stačí se chvíli zadívat a zjistíte, že čistě pozitivní metoda snad ani neexistuje. Musíme si uvědomit, co všechno může našeho psa negativně ovlivnit. A to nemluvím hned o cílených trestech. Stačí se jen zamyslet nad naším běžným soužitím. Každý den na psa nějak negativně působíme - můžeme něco jíst a on nás pozoruje a tečou mu sliny, odcházíme z domova bez něj nebo například věnujeme pozornost jinému psovi. To jsou drobné negativní věci, které nám naopak při práci se psem mohou pomoci, neboť ho lehce alarmují a inspirují víc si užívat toho pozitivního: naší přítomnosti, pozornosti, svobody, žrádla. Vždyť bez černé není bílé.
Dá se metoda pozitivní motivace použít za každé situace?
Některé pro psa obtížné situace – například strach nebo agresi – lze s použitím pouze pozitivní motivace zvládnout obtížně, nebo se nedají zvládnout vůbec. Uvedu třeba běžnou situaci, kdy pes na vodítku vzrušeně štěká na jiného psa. V této situaci není možné použít pamlsky ani hračku, protože o ni nestojí, jeho vzrušení je totiž silnější. Můžeme to vyřešit způsobem, že vyslovíme “ne”, psa fyzicky otočíme zády k podnětu a fixujeme, dokud necítíme uklidnění. Tento způsob je efektivní a pes se velice brzy naučí respektovat slůvko “ne”, neboť ví, že by si zuřivým štěkotem omezil možnost kontroly situace.
To už ale není pozitivní motivace, že?
Ne, není. Psovi se nelíbí, že ho omezujeme v rozhledu, ale ve finále je do budoucna pro něj daleko příjemnější nechat situaci vyhodnotit páníčka a respektovat jeho slova, kdy “ne” znamená “ne”, a kdy “štěkej” znamená “štěkej”. Takže nebuďme pokrytci a nazývejme pozitivní motivací jen to, co je pozitivní, a nebojme se vyslovit slovo negativní.
Jak je to u pozitivní motivace s důsledností?
Důslednost je nesmírně důležitá, obzvláště v komunikaci. Je nutné být přesný ve správném a včasném označení žádaného chování psa. Správným označením je myšleno jen to chování, které chceme naučit. Musíme dbát na to, aby si pes nespojil hned několik činností dohromady (např. pes si sedá tak, jak chceme, ale při tom zvedá jednu packu, což nechceme). Načasování pochvaly nebo pozitivního slůvka “ano”, nebo např. “yes”, příp. klikr, by mělo být ihned, jakmile je pes úspěšný. Odměna či pamlsek pak následuje neprodleně po označení správného chování. Je nutné být pozorný i na hodnotu odměny, která by měla být pro psa skutečně odměnou a pes by o ni měl usilovat. Chybou je pamlsek, o který pes moc nestojí, nebo hračka pro psa, který není hravý. Výcvik nebude fungovat ani v případě, kdy se špatně označí správné a žádoucí chování nebo když se chybně označí odměna a její hodnota. Jestliže se označení a odměna špatně načasují, pes nechápe, za co odměnu dostal a požadované chování nezopakuje. Při špatně nastavené hodnotě odměny nevzniká zájem s námi spolupracovat, nebo zájem o práci rychle opadá.
Jde pouze za pomoci pozitivní motivace vychovat psa tak, abychom se na něj mohli za každé situace spolehnout?
Na sto procent se nemůžete spolehnout ani sami na sebe. Pomocí pozitivní motivace se tomu můžeme hodně přiblížit. Podle mě je to nejefektivnější způsob výcviku, ale jak už jsem říkala, pouze čistá pozitivní motivace neexistuje, ovšem pozitivní způsob práce se psem musí být základem každého výcviku.
Nebudeme mít pak problém v situaci, kdy potřebujeme, aby pes fungoval, ale nejsme třeba v jeho blízkosti nebo nemáme možnost ho odměnit?
Naopak, pomocí pozitivní motivace dosáhneme skvělých pracovních výsledků. Je třeba si uvědomit, že pozitivní motivace neznamená cvičit se psem a při tom držet hračku nebo pamlsek v ruce. Na začátku ano, ale později už využíváme nepřímé odměny. To znamená, že odměnu máme mimo pracovní plochu, a i intervaly odměn systematicky prodlužujeme. Vlastně učíme psa chápat, že o odměnu nepřichází, jen ji v tuto chvíli nevidí. Situaci, kdy u psa nejsme, nebo jsme k němu otočeni zády, můžeme cvičit například pomocí zrcadla. Brzy zjistíme, že většinu cviků lze pomocí pozitivní motivace naučit.
Neměla by být pro psa největší odměnou naše spokojenost? Nemělo by základem výchovy tedy být budování pevného a důvěrného vztahu mezi námi a nastavování jasných hranic?
Ano, odměnou by to být mělo, ale nejdříve takový funkční vztah musíme vybudovat. Bylo by velmi naivní si myslet, že pejsek nás bude bezmezně ve všem poslouchat jen proto, že si to přejeme. Bez trpělivého přístupu, komunikace a motivace budeme žít se svým psem jen vedle sebe, nikoliv spolu.
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...
Taky to vašemu psovi tolik chutná? A smutně kouká? A nezaslouží si jíst pořád dokola to samé? A proto dostane něco dobrého tu z ledničky, tu pod stolem? Jeden lichý argument za druhým. Jediný důvod, proč pořád dokola slyšíme, že se to nemá, je ten, že...