Psí spřežení

Jeden pes vám nestačí a hledáte záminku, která vám doma pomůže obhájit celou smečku? Pak máte dvě možnosti – buď se stát lovcem, nebo musherem – závodníkem se psím spřežením. O tom, co obnáší prohánět se krajinou s pomocí tažných psů, nám vyprávěl zkušený musher Martin Vrtěl.

Jeden pes vám nestačí a hledáte záminku, která vám doma pomůže obhájit celou smečku? Pak máte dvě možnosti – buď se stát lovcem, nebo musherem – závodníkem se psím spřežením. O tom, co obnáší prohánět se krajinou s pomocí tažných psů, nám vyprávěl zkušený musher Martin Vrtěl.

Jací psi se k závodům se spřežením hodí a proč?

Všichni, kteří rádi táhnou :) Ale samozřejmě se používají převážně tažná plemena, bez ohledu na pohlaví. Z čistokrevných plemen (s rodokmenem posvěceným FCI) jsou to sibiřské husky, aljašský malamut, grónský pes a samojed. Existují i speciálně šlechtění závodní tažní psi. U nich ještě záleží na disciplíně, ve které musher závodí. Velmi zjednodušeně – na krátké až střední vzdálenosti se používají psi s větším podílem krve ohaře a jemu podobných plemen, na delší vzdálenosti chlupatější, drsnější psi, například aljašské husky. Ale třeba na podzimních závodech jsou v canicrossu (tedy běhu se psem, což je nejdostupnější disciplína) k vidění nejrůznější plemena od pudlů přes labradory, border kolie či vlčáky až po dobrmany nebo dobře rostlé křížence. Hlavní podmínky vhodnosti jsou dvě: zaprvé psa musí tah bavit a zadruhé nesmí být agresivní vůči okolí.

Jak obtížný je výcvik?

Dobrý závodní pes má chuť běžet a táhnout prostě v sobě. Pokud se tomu musí učit, něco je špatně. To neznamená, že se tahat naučit nemůže, ovšem není to snadné jako povel „sedni“. Každý pes se zkrátka hodí k něčemu jinému a vyniká v tom, co ho baví. Síla ani přísnost nic nezmůžou.

Co musí začátečník udělat, aby mohl začít trénovat?

Nejlepší je navštívit pár závodů nebo přímo domácnosti musherů, zjistit si co možná nejvíce jak o daném plemeni a jeho správném chovu, tak o disciplínách. Vyplatí se poslechnout si vícero hlasů a vždy raději preferovat lidi, kteří už za sebou mají nejen nějakou sezónu, ale také slušné výsledky. Dlouhodobě nadprůměrné výkony jsou důkazem vysoké kvality psa, péče, ustájení a samozřejmě i tréninku.

Těm, kdo už pejska mají, ale ne tažného, radím vyzkoušet, jestli ho to bude bavit. Kupte postroj na míru a pomalu začněte zkoušet. Metody učení jsou různé, například tahání řetězů nebo pneumatik. Nejideálnější je běh s jiným psem. Zkušenější kolega totiž vašemu psovi pomůže ledasco pochopit. Parťáka pro společný trénink jistě najdete v některém z mnoha českých klubů. Ze začátku to chce kratší a pomalejší tréninky a hlavně trpělivost. A pamatujte si, že váš pes musí být během tréninku za všech okolností šťastný.

Jak probíhají tréninky v měsících, kdy nesněží?

Mushingová sezóna začíná zhruba v září a končí zhruba v březnu, dubnu. Má tedy podzimní a zimní část. Když není žádný sníh, náplní tréninků a závodů je buď bikejoring (kolo se psem), scootering (koloběžka s jedním či dvěma psy) nebo již zmíněný canicross. Samotná spřežení pak místo saní používají káru s kolečky. Ta bývá domácí výroby, ale existuje i pár specializovaných výrobců. Na tréninky se větším týmům hodí i bezpečnější motorové čtyřkolky.

Závody se řídí především teplotou. Oficiální závody spadající pod Svaz sportu psích spřežení se nepořádají, je-li teplota nad 15 °C. Pes nemá žádnou potní žlázu a mohl by se přehřát. Proto je nutné přizpůsobit trénink aktuální teplotě (trénovat raději brzo ráno či pozdě večer) a hlavně nezapomínat psa před tréninkem i po něm řádně napojit.

Kde v České republice se dá v zimě trénovat?

Čistě tréninková, rolbou upravovaná trať určená pouze pro psí spřežení je u nás snad jen na Vysočině na Třech Studních u Jirky Trnky. Ale všichni samozřejmě jezdíme, kde se dá, a ideálně startujeme rovnou od domu. Trať upravená alespoň skútrem znamená vždy velké plus. U individuálních disciplín je to podstatně jednodušší – umožňují trénink na standardních upravovaných běžeckých tratích. I když i zde platí určitá pravidla: raději mimo špičku, uklízet po psech, brát ohledy na ostatní „účastníky provozu“…

Možná si říkáte, že jde o trochu drahou srandu, pořídit postroj jen na zkoušku, sehnat káru… Na to by vám Martin řekl, že každý koníček holt něco stojí. A jak už to bývá, čím více se něčemu začnete věnovat, tím dráž vás to vyjde :)

Související články

Kočky v českých pohádkách

Jistě mi dáte za pravdu, že kočky se v pohádkách objevují docela často. Dnes se podíváme na českou klasiku. Pojďte si zavzpomínat a připomenout si dětství.

Psí dárcovství krve

O nově vzniklém registru psích dárců krve už jsem psala. Pojďme se tedy podívat, jak samotné darování krve probíhá, kdo ho může podstoupit a proč je tak důležité. Třeba někoho z vás přesvědčím, aby se do registru se svým parťákem zapsal.

Jak se vypořádat s kočičími chlupy

Je podzim a kočky se převlékají do svých zimních kabátů. My tuto skutečnost pociťujeme hlavně při uklízení domácnosti. Těch chomáčů chlupů je najednou víc, jsou větší a oblečení odchlupujeme dvakrát tak dlouho. Jak nad kočičími chlupy vyhrát nejen v...

Jak skladovat mokré krmivo?

Na skladování granulí už jsme se podívali, teď přišel čas na konzervy a kapsičky. Ne vždy je totiž spotřebujeme celé naráz. Důležité ale je i správné skladování neotevřeného krmiva.

Chovat psa doma, nebo venku?

Obě varianty jistě mají své klady a zápory, ideální může být kombinace obou variant. Možná se ale rozmýšlíte, jestli pejska ubytovat celoročně na zahradě, nebo v bytě. Co je lepší pro psa a pro vás?

Jak se z vlků stali psi

Už na první pohled je jasné, že psi se od vlků v mnohém liší. Rozcházejí se v životním stylu i vzhledu. Jak to všechno ale začalo? Co může za to, že se z vlků začali stávat psi? Možná vás překvapí, že lidé nebyli tím prvním hybatelem. 

Rozumíte svému morčeti?

I morčata se mezi sebou dorozumívají, a pokud se jejich řeč naučíme, lépe svému mazlíčkovi porozumíme a naplníme jeho potřeby.