V USA i některých evropských státech si můžete registrovat psa, kočku nebo i jiného mazlíka jako citového společníka. Zvíře s takovým statusem pak má oproti obyčejným mazlíkům některé výhody. Mezi asistenční psy se ale nepočítá.
Emocionální podpůrné zvíře nebo také citový společník je domácí zvíře, jehož přítomnost je odborníky na duševní zdraví považována za přínos pro lidi trpící duševními či mentálními chorobami. Citového společníka si tedy mohou zaregistrovat lidé s úzkostnou poruchou, záchvaty paniky, klinickou depresí nebo jinými stavy, které mohou narušit jejich každodenní činnosti.
Mezi benefity, které emocionální společník přináší svému majiteli, se uvádí uklidnění, relaxace, snížení úzkosti, stresu a deprese. K dalším přínosům patří dále zmírnění osamělosti, posílení sociální angažovanosti i interakce, normalizace srdeční frekvence a krevního tlaku.
Zatímco služební asistenční zvířata musí projít výcvikem k jejich určenému poslání (detekce záchvatů, asistence nevidomým, upoutaným na vozíček apod.), u emocionálních společníků žádný výcvik nutný není. Dokonce ani neexistují žádné kvalifikační požadavky pro určení, zda je zvíře pro emocionální podporu vhodné. Nejčastěji jsou registrováni psi, žádná pravidla omezující druh zvířete ale neexistují. Společníkem se tedy může stát i kočka, papoušek, kůň či jiné domácí zvíře.
Na rozdíl od asistenčního zvířete, emocionální společník nemusí na veřejnosti nosit speciální vestu ani žádnou jinou značku. Neexistuje ani žádný úřední rejstřík, kam byste ho museli přihlásit. Bude vám stačit jen nosit s sebou potvrzení od terapeuta.
Jednoduchost prohlášení zvířete za citového společníka s sebou nese to úskalí, že můžete lehce narazit na podvodné společnosti, které vám budou tvrdit, že mohou vašeho mazlíka oficiálně certifikovat, i když tomu tak není. Vy pak zaplatíte za nelegitimní doklad nebo falešnou certifikaci.
A jaké výhody s sebou citový společník vlastně nese? V zákoně je ustanoveno jen to, že s vámi může bydlet na kolejích, univerzitních bytech či jiných zařízeních, kde jsou běžně zvířata zakázaná. Pronajímatel vám jeho přítomnost nemůže zakázat, pokud se zvíře nechová destruktivně nebo agresivně. Druhý federální zákon týkající se emocionálních společníků povoluje takto označeným zvířatům s vámi cestovat na palubě letadla.
Další výhody asistenčního zvířete jako například přístup do zdravotnických zařízení, úředních budov a podobně, ale nemá. Také proto, že nikdo nehodnotí jeho vychovanost ani míru, do jaké je pro veřejné okolí bezpečný.
Co si o citových společnících myslíte? Jestli se zákon posune dál, zvířata budou co do vhodnosti a bezpečnosti posuzovaná. Na základě toho jim bude zpřístupněno i prostředí škol nebo pracovišť. Jistě by to dle mě bylo skvělou terapií i u nás.
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
