20 let Britu
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
V USA i některých evropských státech si můžete registrovat psa, kočku nebo i jiného mazlíka jako citového společníka. Zvíře s takovým statusem pak má oproti obyčejným mazlíkům některé výhody. Mezi asistenční psy se ale nepočítá.
Emocionální podpůrné zvíře nebo také citový společník je domácí zvíře, jehož přítomnost je odborníky na duševní zdraví považována za přínos pro lidi trpící duševními či mentálními chorobami. Citového společníka si tedy mohou zaregistrovat lidé s úzkostnou poruchou, záchvaty paniky, klinickou depresí nebo jinými stavy, které mohou narušit jejich každodenní činnosti.
Mezi benefity, které emocionální společník přináší svému majiteli, se uvádí uklidnění, relaxace, snížení úzkosti, stresu a deprese. K dalším přínosům patří dále zmírnění osamělosti, posílení sociální angažovanosti i interakce, normalizace srdeční frekvence a krevního tlaku.
Zatímco služební asistenční zvířata musí projít výcvikem k jejich určenému poslání (detekce záchvatů, asistence nevidomým, upoutaným na vozíček apod.), u emocionálních společníků žádný výcvik nutný není. Dokonce ani neexistují žádné kvalifikační požadavky pro určení, zda je zvíře pro emocionální podporu vhodné. Nejčastěji jsou registrováni psi, žádná pravidla omezující druh zvířete ale neexistují. Společníkem se tedy může stát i kočka, papoušek, kůň či jiné domácí zvíře.
Na rozdíl od asistenčního zvířete, emocionální společník nemusí na veřejnosti nosit speciální vestu ani žádnou jinou značku. Neexistuje ani žádný úřední rejstřík, kam byste ho museli přihlásit. Bude vám stačit jen nosit s sebou potvrzení od terapeuta.
Jednoduchost prohlášení zvířete za citového společníka s sebou nese to úskalí, že můžete lehce narazit na podvodné společnosti, které vám budou tvrdit, že mohou vašeho mazlíka oficiálně certifikovat, i když tomu tak není. Vy pak zaplatíte za nelegitimní doklad nebo falešnou certifikaci.
A jaké výhody s sebou citový společník vlastně nese? V zákoně je ustanoveno jen to, že s vámi může bydlet na kolejích, univerzitních bytech či jiných zařízeních, kde jsou běžně zvířata zakázaná. Pronajímatel vám jeho přítomnost nemůže zakázat, pokud se zvíře nechová destruktivně nebo agresivně. Druhý federální zákon týkající se emocionálních společníků povoluje takto označeným zvířatům s vámi cestovat na palubě letadla.
Další výhody asistenčního zvířete jako například přístup do zdravotnických zařízení, úředních budov a podobně, ale nemá. Také proto, že nikdo nehodnotí jeho vychovanost ani míru, do jaké je pro veřejné okolí bezpečný.
Co si o citových společnících myslíte? Jestli se zákon posune dál, zvířata budou co do vhodnosti a bezpečnosti posuzovaná. Na základě toho jim bude zpřístupněno i prostředí škol nebo pracovišť. Jistě by to dle mě bylo skvělou terapií i u nás.
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...
Taky to vašemu psovi tolik chutná? A smutně kouká? A nezaslouží si jíst pořád dokola to samé? A proto dostane něco dobrého tu z ledničky, tu pod stolem? Jeden lichý argument za druhým. Jediný důvod, proč pořád dokola slyšíme, že se to nemá, je ten, že...