Chtěli byste zvířátko pro radost, ale nemáte čas a peníze na kvalitní péči o psa nebo kočku? Nebojte se být originální a pořiďte si tarbíka!
Chtěli byste zvířátko pro radost, ale nemáte čas a peníze na kvalitní péči o psa nebo kočku? Nebojte se být originální a pořiďte si tarbíka!
Drobný hlodavec, jako je tarbík, se bez obtíží vejde i do malého bytu, nezpůsobí nepořádek, nedráždí alergiky... A i přesto, že je drobný, dokáže potěšit.
Vzhled
Označení tarbíci se vztahuje na celý rod, jehož jednotlivé druhy se vyskytují od Číny přes Kazachstán až po Somálsko. V zajetí se ale chová hlavně tarbík egyptský (Jaculus jaculus). Je dlouhý 10–15 cm, přičemž ocas měří dalších 15–25 cm. Je to opravdu drobeček vážící pár desítek gramů, ne víc než 10 deka J Zadní nohy má 4x delší než přední. Srst je světlá, mívá šedé, žluté, hnědé odstíny, jen na bříšku a na konci ocasu je bílá. Porostlé jsou jí i prsty zadních nohou. Tarbíci mají krásné velké černé oči a pořádné uši, jak se na pouštní tvory patří.
Chování a požadované podmínky
Tarbík je aktivní večer a v noci, občas si ale něco potřebuje zařídit i přes den, třeba postavit hnízdo nebo sehnat nějakou pochoutku. Pohybuje se skákáním a doskočí až metr daleko. Cítí-li se ohrožen, překoná na jeden odraz až 3 metry. Občas mu tedy prospěje možnost proběhnout se po bytě. Dožívá se i více než 6 let. Normálně žije samotářsky, ale v zajetí společnost velmi ocení.
Krmivo
Protože je zvyklý na klima pouště, prakticky nepije. Raději mu ale i tak dejte každý den čistou vodu. Ve volné přírodě se živí různými semeny nebo dužnatými částmi trav. U vás doma si pochutná na slunečnici, kukuřici, prosu, pšenici, ječmeni apod. Dopřejte mu zeleninu a trochu sena nebo slámy. Potěší ho také sušené ovoce, ale s tím raději šetřete, ať váš tarbík nezdravě nepřibere. Práci s pořizováním zrní vám usnadní Brit krmivo pro křečky, které je svým složením velmi podobné požadavkům tarbíka.
Terárium a podestýlka
Terárium by kvůli již zmíněnému skákání mělo být větší, na délku přes 1 metr a na výšku nejlépe také metr – tarbíci totiž skáčou jak do dálky, tak do výšky. Tarbík egyptský žije v pouštích, takže snese teploty v rozmezí 15–50 °C. To neznamená, že ho můžete nechat v chladné chodbě nebo na topení. Někteří chovatelé doporučují zahřívat terárium na 30 °C přes den a v noci nechat vychladnout na pokojovou teplotu, nutné to však není, klasická pokojová teplota po celý den postačí.
Dno terária by mělo být zhruba do 10 cm vysypané pískem, který nepráší (aby nedocházelo k zánětům očí). Domeček zvolte nejlépe dřevěný nebo kamenný, ve tvaru nory se dvěma otvory, které si tarbíci budou moci – přidejte tedy do terária i trochu sena. Hodí se nejen k ucpávání děr, ale i pro stavbu hnízda podobného ptačímu.
Nepadl vám tarbík do oka? Jste-li nedočkaví a chcete pořídit jiného hlodavce hned, přečtěte si alespoň článek Pároví hlodavci. Jestli bude vámi zvolené zvířátko šťastné samo, nebo potřebuje parťáka, vám totiž může usnadnit rozhodování ;)
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
