Rozhodli jste se sobě anebo dětem pořídit mazlíka a volba padla na křečka? Tápete však jakého vybrat? Který druh je nejaktivnější, a který zase nejmazlivější? Pro koho se jaký vůbec hodí?
Pokud jste v chování zvířat začátečníci, křeček pro vás může být to pravé. Aktivní jsou tato malá zvířátka hlavně přes noc, a proto se hodí i pro lidi, co tráví většinu dne mimo domov. Křečci jsou navíc nenáročnými mazlíky jak na čas majitele, tak i na stravu, prostor a životní podmínky.
Nejčastější druhy křečků sice seženete skoro v každém zverimexu, radím vám ale nového parťáka pořídit raději od dobrého chovatele. Bude možná stát více než pár desetikorun, ale získáte jistotu, že je křeček zdravý a dobře socializovaný. Nízká pořizovací cena zvířátka, by ve vás hlavně neměla vzbuzovat dojem, že jde o spotřební zboží.
Křeček je teritoriální samotář, nepotřebuje k sobě kamaráda. Naopak přítomnost dalšího křečka je pro něj stresující, snesou se jen v době páření. Existují výjimky, ale o nich až později. Při vybírání samotného křečka si dávejte pozor, aby měl zdravou (tedy lesklou a huňatou) srst, čisté lesklé oči a tělo bez stroupků, vyrážky nebo poranění. Vybírat si je nejlepší v odpoledních a večerních hodinách, dopoledne totiž u chovatele pravděpodobně zastihnete jen samé spáče.
Syrský, neboli zlatý křeček patří mezi největší křečky chované doma a je nejlépe ochočitelný. Vyšlechtěno je mnoho barevných variet i druhů srsti. Ke spokojenosti jim stačí poměrně malá, za to členitá ubikace.
Křečík džungarský od chovatele bývá přátelský a relativně rychle získává důvěru k člověku. Proti tomu džungaráci z obchodu jsou většinou plaší a někdy i agresivní. Oproti křečkovi zlatému ho můžete chovat po více jedincích, jsou společenští a i v přírodě žijí ve skupinkách. Berte ale v potaz jejich ohromnou plodnost. Pokud se plození chcete vyhnout, chovejte pouze samičky, ideálně sestry z jednoho vrhu.
Křečík Roborovského je nejmenší z chovaných křečků. Jsou to neúnavní útěkáři, kteří využijí každou příležitost, snadno se dokážou protáhnout i mezi mřížemi. Ochočit se je podaří jen zřídka. Na jejich dovádění v rourách, prolézačkách a jiných hračkách se ale vydržíte koukat hodiny. I tyto chlupáčky můžete chovat po skupinách.
Křečci Campbellovi se také snáší v párech nebo i větších skupinkách, pokud mají dostatečně velký prostor. Bývají hodně náladoví a často i koušou. Nejde ovšem o agresi, ale silné teritoriální chování. Pokud to budeme respektovat a z klece ho například vyndavat krabičkou, a ne rukou, v ruce mimo “svůj domov” to budou mazlíci. Nemají svou hlavu jako křečíci Roborovského, nebudou skákat z ruky ani jinak utíkat. Křečíci tohoto druhu bez PP mívají v předcích křečky džungarské, což vede k vyššímu riziku nádorů.
Mimo tato nejčastější plemena si můžeme pořídit i křečka čínského. Je to samotář. K lidem je ale milý a při dostatečné péči i přítulný. Křečík myší se ostatním druhům křečků moc nepodobá, větší podobnost najdete spíš s plšíkem. Křečík bělonohý se také více podobá myšce než křečkům. Jsou velmi snášenliví a ve skupině jde chovat i několik samců.
Jak jste vybírali křečka vy? Koukali jste jen na vzhled, nebo i povahu? Pořizovali jste od chovatele, ze zverimexu nebo od známého, kterému se doma mazlíci přemnožili?
Ať už se chystáte vyrazit kamkoli do zahraničí, před odjezdem vždy doveďte psa k veterináři, i když víte, že jste splnili základní požadavky pro cestování a de facto za hranice můžete. Mít v cestovním pasu čerstvé potvrzení o dobrém zdravotním stavu...
Všichni moc dobře víme, jak dovedou být třicetistupňová vedra nepříjemná. A teď si představte, že na sobě máte kožich a vaše tělo na všechno reaguje znatelně rychleji. Já bych v takovém počasí rozhodně nechtěla být v psí kůži. Zeptala jsem se pana...
Nevím, jak vy, ale já klíšťata prostě nesnáším. Miluju všechna zvířata včetně pavouků, hadů a škvorů, ale klíšťata prostě ne. Postrádají smysl. Možná že dřív žil nějaký živočišný druh, který se jimi živil, ale dnes už je ani nic nežere. Takže já důvody...
Já jsem se s vámi podělila o zážitky s Kulajdinou otravou, vy jste se zase podělili o svoje zkušenosti. Moc vám děkuji za rady. Napsala jsem i na jejich základě tento článek. Je určený nejen těm, kdo se starají o malé štěně, ale i ostříleným páníčkům s...
Jestli se letos chystáte na dovolenou k moři, tak vám zaprvé závidím a zadruhé pro vás mám pár užitečných pejskařských rad:
Vážně, není. Kulajdu sprchuji bez boje a naučím to i vás.
Už jsem tady zmiňovala, jak mi jeden veterinář řekl, že v Praze je víc pohotovostí pro zvířata, než pro lidi. Prolétla jsem internet a udělala pro vás seznam nejen pražských nonstop ambulancí seřazený abecedně podle jednotlivých měst z různých koutů...
Už jsem tu jednou naťukla, že beru Kulajdu s sebou do kina. Dělám to jednoduše proto, že nechci, aby celé dny trávila zavřená v bytě a myslela na hlouposti (jako jsou například vymyšlená štěňátka). Když venku prší a ani jedné z nás se nechce běhat v...
Zase jednou jsem se dozvěděla něco nového. Vy jste věděli, že pitbul vlastně vůbec není uznané plemeno?
Vzpomínám si, že když jsme si pořizovali první z našich koček, britskou modrou, chtěli jsme, aby zůstala tak světle stříbrná, jak se narodila. Chovatelka nám tehdy prozradila, že krmiva s mořskou řasou podporují tu správnou tmavě modrou barvu srsti...
Není zas tak neobvyklé, že v období dospívání změní váš pes barvu. Jenomže co když váš dospělý pes přijde domů s barevným přelivem?
Mnozí z vás jistě zaznamenali, že 22. 5. 2014 se v Senátu konala evropská konference Stát a ochrana zvířat. Pořádala ji místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. K ústřednímu tématu psích množíren se vyjádřila jasně:
