20 let Britu
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Rozhodli jste se sobě anebo dětem pořídit mazlíka a volba padla na křečka? Tápete však jakého vybrat? Který druh je nejaktivnější, a který zase nejmazlivější? Pro koho se jaký vůbec hodí?
Pokud jste v chování zvířat začátečníci, křeček pro vás může být to pravé. Aktivní jsou tato malá zvířátka hlavně přes noc, a proto se hodí i pro lidi, co tráví většinu dne mimo domov. Křečci jsou navíc nenáročnými mazlíky jak na čas majitele, tak i na stravu, prostor a životní podmínky.
Nejčastější druhy křečků sice seženete skoro v každém zverimexu, radím vám ale nového parťáka pořídit raději od dobrého chovatele. Bude možná stát více než pár desetikorun, ale získáte jistotu, že je křeček zdravý a dobře socializovaný. Nízká pořizovací cena zvířátka, by ve vás hlavně neměla vzbuzovat dojem, že jde o spotřební zboží.
Křeček je teritoriální samotář, nepotřebuje k sobě kamaráda. Naopak přítomnost dalšího křečka je pro něj stresující, snesou se jen v době páření. Existují výjimky, ale o nich až později. Při vybírání samotného křečka si dávejte pozor, aby měl zdravou (tedy lesklou a huňatou) srst, čisté lesklé oči a tělo bez stroupků, vyrážky nebo poranění. Vybírat si je nejlepší v odpoledních a večerních hodinách, dopoledne totiž u chovatele pravděpodobně zastihnete jen samé spáče.
Syrský, neboli zlatý křeček patří mezi největší křečky chované doma a je nejlépe ochočitelný. Vyšlechtěno je mnoho barevných variet i druhů srsti. Ke spokojenosti jim stačí poměrně malá, za to členitá ubikace.
Křečík džungarský od chovatele bývá přátelský a relativně rychle získává důvěru k člověku. Proti tomu džungaráci z obchodu jsou většinou plaší a někdy i agresivní. Oproti křečkovi zlatému ho můžete chovat po více jedincích, jsou společenští a i v přírodě žijí ve skupinkách. Berte ale v potaz jejich ohromnou plodnost. Pokud se plození chcete vyhnout, chovejte pouze samičky, ideálně sestry z jednoho vrhu.
Křečík Roborovského je nejmenší z chovaných křečků. Jsou to neúnavní útěkáři, kteří využijí každou příležitost, snadno se dokážou protáhnout i mezi mřížemi. Ochočit se je podaří jen zřídka. Na jejich dovádění v rourách, prolézačkách a jiných hračkách se ale vydržíte koukat hodiny. I tyto chlupáčky můžete chovat po skupinách.
Křečci Campbellovi se také snáší v párech nebo i větších skupinkách, pokud mají dostatečně velký prostor. Bývají hodně náladoví a často i koušou. Nejde ovšem o agresi, ale silné teritoriální chování. Pokud to budeme respektovat a z klece ho například vyndavat krabičkou, a ne rukou, v ruce mimo “svůj domov” to budou mazlíci. Nemají svou hlavu jako křečíci Roborovského, nebudou skákat z ruky ani jinak utíkat. Křečíci tohoto druhu bez PP mívají v předcích křečky džungarské, což vede k vyššímu riziku nádorů.
Mimo tato nejčastější plemena si můžeme pořídit i křečka čínského. Je to samotář. K lidem je ale milý a při dostatečné péči i přítulný. Křečík myší se ostatním druhům křečků moc nepodobá, větší podobnost najdete spíš s plšíkem. Křečík bělonohý se také více podobá myšce než křečkům. Jsou velmi snášenliví a ve skupině jde chovat i několik samců.
Jak jste vybírali křečka vy? Koukali jste jen na vzhled, nebo i povahu? Pořizovali jste od chovatele, ze zverimexu nebo od známého, kterému se doma mazlíci přemnožili?
Rok 2014 je rokem oslav – máme za sebou krásných 20 let!
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...
Taky to vašemu psovi tolik chutná? A smutně kouká? A nezaslouží si jíst pořád dokola to samé? A proto dostane něco dobrého tu z ledničky, tu pod stolem? Jeden lichý argument za druhým. Jediný důvod, proč pořád dokola slyšíme, že se to nemá, je ten, že...