Portréty oblíbených plemen doma i ve světě: Manská kočka

Nejnápadnější na manxovi je jistě právě jeho ocas. Nebo lépe řečeno to, že mají ocas extrémně krátký (tzv. “stumpy”), nebo ho nemají vůbec (tzv. “rumpy” nebo “rumpy-riser”). Spousta lidí si díky tomu myslí, že kočky tohoto plemene mají díky tomu problémy s rovnováhou a skákáním, ale není tomu tak. Manské kočky nemají v pohybu žádné omezení.

Kořeny má manská kočka na britském ostrově Man, od kterého je také odvozeno její jméno. Plemeno vzniklo přirozeně, spontánní mutací, která vedla k narození bezocasého kotěte někdy před čtyřmi stoletími. Bezocasá kočka se pak dále rozmnožovala a šířila tak na ostrově svůj genofond, až tu bylo více koček bez ocasu než s ním.

Časem manxe objevili milovníci koček a začali je z ostrova exportovat. Na výstavě v USA se objevili už v roce 1830, v Evropě pak roku 1890. Díky extrémnímu zájmu o bezocasé kočky vláda ostrova založila v 50. letech státní chovnou stanici, aby zastavila úbytek koček, a dodnes je tu manská kočka oficiálně chráněná.

Povahově jsou manxové přítulné kočky, ze kterých vyzařuje klid. Dobře vycházejí s ostatními zvířaty i s lidmi a dětmi. Některé mají ovšem sklon upnout se na jednoho člena rodiny. Jsou to chytré kočky, lehce je naučíte aportovat papírové kuličky i chůzi v postroji. Jako kontrast k jejich klidu a vyrovnanosti působí hravost, která přetrvává do vysokého věku.

Vzhledově vypadají jako klasické domácí kočky. Mají středně velké silné tělo a zadní nohy zřetelně delší než přední. Co se týče ocasu, je pět různých délek. Od úplného, přes různě dlouhé nekompletní ocasy až po žádný. Srst může být krátká nebo polodlouhá ve všech přírodních barvách.

Pokud netoužíte po žádné exotice, ale přeci jen chcete kočku něčím zajímavou, přitom přátelskou, vyrovnanou a zároveň hravou, může být pro vás manx tím pravým.