Jen malé procento ztráty vody může u psa způsobit vážné problémy. I přesto ale jeho pitný režim často nesledujeme a jeho důležitost podceňujeme. Kdy dehydratace hrozí, jak jí předejít a jak ji poznat?
Mnoho lidí už pečlivě vybírá granule, řeší poměr bílkovin a tuků v krmivu, ale na příjem tekutin často zapomíná. Přitom přílišná ztráta vody, což činí pouhých 10 - 15 procent, je pro psy až život ohrožující. Proto je více než důležitý pravidelný pitný režim.
Ovšem říct, kolik by měl pes denně vypít vody, nejde jen tak. Je třeba si uvědomit, že to záleží na mnoha faktorech. Svou roli hraje velikost plemene (obecně se tvrdí, že by pes měl vypít 80 ml na 1 kg váhy) a věk (štěňata potřebují vody více, senioři, březí a kojící se zase rychleji odvodňují). Potřeba vody se dále odvíjí od druhu krmiva. Pes na granulích vypije více než ten, kterého krmíme konzervami. Záleží i na fyzické zátěži. Podobně jako u lidí - čím více pohybu, tím je potřeba více vody. Ovlivnit potřebu vody může i teplota, zvracení a průjem nebo podávání některých léků. Zapomenout nesmíme ani na vliv počasí. V létě budou mít pejsci přirozeně větší žízeň než v zimě.
Při vyšší fyzické námaze zas tolik na okolní teplotě nezáleží, proto na tyto principy nezapomínejte ani v zimě! Dostatečně psa zavodnit nezapomínejte už před výkonem, ať půjde o sport, nebo třeba delší procházku či výlet. Ne však těsně před tím. Nejenže by se tak voda nedostala z žaludku do oběhu, ale mohla by mu také způsobit život ohrožující torzi žaludku. Před závodem nebo náročným tréninkem si můžete pomoci i rehydratačními nápoji. Napít pejskovi nezapomeňte dát ani po výkonu.
Pokud vyrážíte na výlet, vodu pro svého psího parťáka mějte vždy s sebou a pravidelně mu ji nabízejte. Nespoléhejte se na vodu, na kterou narazíte cestou. Nejenže na žádnou po cestě žádná být nemusí, navíc by se pes mohl z neprověřeného vodního zdrojei přiotrávit. Nebezpečí představují kaluže, kde se nacházejí patogeny a parazité, stojaté vody (např. v rybnících) jsou zase infikované mimo jiné toxickými sinicemi.
A jak dehydrataci u psa poznáte? Nejjednodušeji z barvy moči. Ta by měla být světle žlutá až čirá. Dehydrovaný pes také ztrácí svou energii, mnohdy i chuť k jídlu. Můžete si u něj všimnout skelných očí (jako při nástupu nemoci) nebo suché tlamy. Nedostatek tekutin jednoduše poznáte i uchopením kůže na přední části hřbetu. Pokud se ihned nevrátí zpět, je nejvyšší čas do psa dostat vodu. Stav zavodnění poznáte i jemným zatlačením prstem na dáseň tak, aby zbělala. Správně by po uvolnění tlaku prstem měla opět zčervenat. Dehydratace bude znát i na psí srsti. Ta bude sušší, hrubší, ztratí svůj lesk.
V méně závažných případech lze pejskovi podat dostatečné množství vody nebo ideálně rehydratační nápoj. U těch závažnějších případů neváhejte vyhledat pomoc veterináře. Můžete tak předejít poškození orgánů nebo nedej bože i smrti.
Někteří psi jsou s pravidelným pitným režimem na štíru a je třeba je v pití podpořit. Misky na vodu by měly být z dobře omyvatelného materiálu a vždy čisté. Některým psům stačí v nich vodu měnit několikrát denně, nebo alespoň jednou za den. Chuť k pití může podpořit i fontánka na vodu. Pokud ani ta nepomůže, můžete do vody přidat lžičku konzervy. To by bylo, aby se pes ani pak nenapil. Pro ty zaryté “nepijce” může částečný zdroj tekutin představovat i vhodně vybrané krmivo - nahradit nebo doplnit granule konzervami, případně krmivo zalít trochou vody nebo vývaru (nesnězené zbytky ale vždy odstraňujte, někteří psi také mohou namočené granule odmítat jíst, v konzervě se přidaná voda lépe ztratí).
Měli jste už někdy s dehydratací u psa problém? Teplé dny se blíží, tak nezapomínejte jejich misky s vodou ostražitěji hlídat.
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...