Jen malé procento ztráty vody může u psa způsobit vážné problémy. I přesto ale jeho pitný režim často nesledujeme a jeho důležitost podceňujeme. Kdy dehydratace hrozí, jak jí předejít a jak ji poznat?
Mnoho lidí už pečlivě vybírá granule, řeší poměr bílkovin a tuků v krmivu, ale na příjem tekutin často zapomíná. Přitom přílišná ztráta vody, což činí pouhých 10 - 15 procent, je pro psy až život ohrožující. Proto je více než důležitý pravidelný pitný režim.
Ovšem říct, kolik by měl pes denně vypít vody, nejde jen tak. Je třeba si uvědomit, že to záleží na mnoha faktorech. Svou roli hraje velikost plemene (obecně se tvrdí, že by pes měl vypít 80 ml na 1 kg váhy) a věk (štěňata potřebují vody více, senioři, březí a kojící se zase rychleji odvodňují). Potřeba vody se dále odvíjí od druhu krmiva. Pes na granulích vypije více než ten, kterého krmíme konzervami. Záleží i na fyzické zátěži. Podobně jako u lidí - čím více pohybu, tím je potřeba více vody. Ovlivnit potřebu vody může i teplota, zvracení a průjem nebo podávání některých léků. Zapomenout nesmíme ani na vliv počasí. V létě budou mít pejsci přirozeně větší žízeň než v zimě.
Při vyšší fyzické námaze zas tolik na okolní teplotě nezáleží, proto na tyto principy nezapomínejte ani v zimě! Dostatečně psa zavodnit nezapomínejte už před výkonem, ať půjde o sport, nebo třeba delší procházku či výlet. Ne však těsně před tím. Nejenže by se tak voda nedostala z žaludku do oběhu, ale mohla by mu také způsobit život ohrožující torzi žaludku. Před závodem nebo náročným tréninkem si můžete pomoci i rehydratačními nápoji. Napít pejskovi nezapomeňte dát ani po výkonu.
Pokud vyrážíte na výlet, vodu pro svého psího parťáka mějte vždy s sebou a pravidelně mu ji nabízejte. Nespoléhejte se na vodu, na kterou narazíte cestou. Nejenže na žádnou po cestě žádná být nemusí, navíc by se pes mohl z neprověřeného vodního zdrojei přiotrávit. Nebezpečí představují kaluže, kde se nacházejí patogeny a parazité, stojaté vody (např. v rybnících) jsou zase infikované mimo jiné toxickými sinicemi.
A jak dehydrataci u psa poznáte? Nejjednodušeji z barvy moči. Ta by měla být světle žlutá až čirá. Dehydrovaný pes také ztrácí svou energii, mnohdy i chuť k jídlu. Můžete si u něj všimnout skelných očí (jako při nástupu nemoci) nebo suché tlamy. Nedostatek tekutin jednoduše poznáte i uchopením kůže na přední části hřbetu. Pokud se ihned nevrátí zpět, je nejvyšší čas do psa dostat vodu. Stav zavodnění poznáte i jemným zatlačením prstem na dáseň tak, aby zbělala. Správně by po uvolnění tlaku prstem měla opět zčervenat. Dehydratace bude znát i na psí srsti. Ta bude sušší, hrubší, ztratí svůj lesk.
V méně závažných případech lze pejskovi podat dostatečné množství vody nebo ideálně rehydratační nápoj. U těch závažnějších případů neváhejte vyhledat pomoc veterináře. Můžete tak předejít poškození orgánů nebo nedej bože i smrti.
Někteří psi jsou s pravidelným pitným režimem na štíru a je třeba je v pití podpořit. Misky na vodu by měly být z dobře omyvatelného materiálu a vždy čisté. Některým psům stačí v nich vodu měnit několikrát denně, nebo alespoň jednou za den. Chuť k pití může podpořit i fontánka na vodu. Pokud ani ta nepomůže, můžete do vody přidat lžičku konzervy. To by bylo, aby se pes ani pak nenapil. Pro ty zaryté “nepijce” může částečný zdroj tekutin představovat i vhodně vybrané krmivo - nahradit nebo doplnit granule konzervami, případně krmivo zalít trochou vody nebo vývaru (nesnězené zbytky ale vždy odstraňujte, někteří psi také mohou namočené granule odmítat jíst, v konzervě se přidaná voda lépe ztratí).
Měli jste už někdy s dehydratací u psa problém? Teplé dny se blíží, tak nezapomínejte jejich misky s vodou ostražitěji hlídat.
Nakrmit psa rozhodně není totéž jako nakrmit kočku. A nejde jen o to, komu je snazší se jídlem zavděčit. Složení jejich krmiv a rituály krmení se v mnohém liší. O nejzásadnějších rozdílech jsem si popovídala s odborníkem na výživu Ing. Martinem Kvášem:
Podzim je asi nejfotogeničtější roční období, proto jsem požádala Lukáše Skalického, aby se s fanoušky Britu podělil o svoje bohaté zkušenosti se zachycováním psů uprostřed barevného listí. Tady jsou jeho postřehy:
Že vlk a pes nejsou stejní, je známá věc a leckdo by si řekl, že už není potřeba ji dál „rozmazávat“. Mě osobně ale sledování oněch drobných nuancí, které je dělají jiným druhem po psychické stránce, zkrátka baví. Díky výzkumům, které provádějí dámy...
Jel jsem s Michalem a bylo to fajn, jelikož řídil tam i zpět (samozřejmě nejen kvůli tomu). Není vůbec špatný se nechat vozit. To z práce fakt neznám.
Dnes nemám chuť na odborná témata. Nemám myšlenky na výživu, výchovu nebo péči o zvířata. Tentokrát se chci věnovat vzpomínání.
Počasí je na nás přísné, tak jsem tentokrát zvolila trošku odlehčenější téma: spánek a pohoda. Určitě to sami dobře znáte – občas se v pohodlné posteli převalujete, ne a ne usnout, a když se odevzdaně vydáte strávit zbytek noci u televize, zaberete na...
Bílá zvířata s nadýchaným kožíškem jsou krásná – ovšem jen pokud se o ně dobře staráte. Každodenní česání a mytí nejeden pejskař vyřeší praktickým ostříháním. Jak se ale vypořádat s nažloutlými a načervenalými skvrnami, které se psům a kočkám objevují...
Podávání krmiva je obřad, který slouží k budování vztahů mezi člověkem a psem. Pokud člověk ví, jak na to, je jídlo významným nástrojem upevňování jeho pozice ve smečce, tedy vůči jeho psovi. Detaily o vhodném krmení mi prozradil výživový odborník...
Už několikrát jsem se setkala s tvrzením, že chůze ze schodů může být pro štěňata, a pro malá plemena i v dospělosti, nezdravá. Prý je náročná pro jejich páteř a může způsobit trvalé následky zapříčiněné skřípnutým nervem, zablokovaným obratlem a tak...
Podzim a línání přicházejí ruku v ruce. Výměna srsti se ale u psů změnila v závislosti na jejich soužití s člověkem. Může se zdát, že probíhá celý rok nebo naopak téměř vůbec. A snadno ji lze zaměnit i s nemocí. Pokud se vám zdá, že se letošní...
Vycvičit loveckého psa můžete, i když s ním na skutečný hon třeba nikdy nevyrazíte. Je to zábavný způsob výchovy a navíc v přírodě. O svých začátcích mi vyprávěla Irena Schneiderová, hrdá majitelka německé krátkosrsté ohařky Arlety. Když začala působit...
Život v teráriu může být pro hlodavce dokonce příjemnější než „divočina“. Zvlášť pokud uděláte všechno pro jejich spokojenost – to se týká i péče o jejich sociální vyžití. Ne všechny druhy hlodavců žijí ve volné přírodě o samotě a bez vhodné...
