Mistrovství světa FCI IPO Švédsko – závěr
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Přes hory a pouště Čínou - přesně tudy se vydala malá fenka Gobi, když se připojila během závodu k australskému ultramaratonci Dionu Leonardovi na jedné z nejnáročnějších běžeckých tras světa. Gobi se okamžitě stala psí hrdinkou obdivovanou po celé planetě.
O tom, jak se vytvoří silné pouto mezi člověkem a psem, ale také o tom, jak se z neznámého asijského oříška stane ze dne na den jeden z nejznámějších psů planety, by mohl vyprávět běžec Dion Leonard. Ten na světovém ultramaratonovém závodě pouští Gobi (Čína), po které malá fenečka dostala své jméno, z čista jasna druhý den závodu narazil na psí doprovod. Gobi Diona doprovázela přibližně polovinu z celých 250 kilometrů délky trasy. Vzhledem k tomu, že na to nikdy nebyla trénovaná a jejímu malinkému tělu, je to neuvěřitelný výkon.
Podle Leonarda je to navzdory její velikosti velmi houževnatý pejsek s velkým odhodláním. Ačkoli prý byla zpočátku spíše vyjukaná, závodění v ní rozvinulo zdravé sebevědomí, které je potřebné pro spokojený život každého psího chlupáče. Běh z ní udělal úplně jiného psa, říká často do médií její nový majitel. Na druhou stranu se v ní nezapřou geny. S největší pravděpodobností je kříženkou border teriréra, loveckého plemena, které je známé svým neohroženým temperamentem, obecnou čilostí a aktivitou a v neposlední řadě vedle inteligence také obrovskou oddaností a poslušností.
Oddaná láska se projevila hned několikrát, a to jak hned během samotného závodu, tak i krátce po jeho závěru. Gobi si Diona vybrala. Hned první noc následující po dni, kdy se k němu připojila, naprosto přirozeně nakráčela k němu do stanu a lehla si k jeho nohám. Od té doby se stali nerozlučnou dvojkou. Zvrat přišel ve chvíli, kdy se Gobi ztratila poté, co Dion odletěl zpět do Skotska vyřídit potřebné adopční dokumenty a vše kolem převozu psa z Číny do Velké Británie. Pravidla cestování se zvířaty v evropských zemích jsou v tomto ohledu relativně přísná.
Jakmile se vrátil zpět do čínského města Urumqi, kde ji ponechal v dočasné péči, zorganizoval pátrání a Gobi se opět našla. Můžeme říct, že v tomto případě jde asi opravdu o osudové propojení člověka se psem. Město Urumqi má totiž tři miliony obyvatel a šance najít ji byly tedy minimální. Vedle záchrany Gobi běžec Dion uspořádal charitativní sbírku a vybrané prostředky věnoval na opuštěná zvířata a psy v nouzi, čímž opět dojal celý svět.
To, co se v životě Gobi odehrávalo před červnem 2016, kdy se závod uskutečnil, nikdo neví. Dnes je součástí Leonovy rodiny, do které podle jeho slov zapadla naprosto skvěle. V běžcově domácnosti ve skotském Edinburgu žije ještě spolu s kočkou, kterou si Leon pořídil dříve před osudovým setkáním s Gobi. Dnes Gobi Diona doprovází na téměř všech bězích a pravděpodobně je tak nejslavnější psí ultramaratonistkou :).
Pro mě tento příběh přináší hned dvě ponaučení, a proto jsem jej pro vás vybrala. Nikdy nepodceňujte malé psíky co do fyzických výkonů. Jsou totiž nejen skvělí mazlové, ale také velmi šikovní sportovci. A dále - to, že jsou malí velikostí, neznamená, že jsou malí srdcem a láskou, kterou nám dávají. Jsou to naše malé velké psí lásky.
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...
Taky to vašemu psovi tolik chutná? A smutně kouká? A nezaslouží si jíst pořád dokola to samé? A proto dostane něco dobrého tu z ledničky, tu pod stolem? Jeden lichý argument za druhým. Jediný důvod, proč pořád dokola slyšíme, že se to nemá, je ten, že...