Mainská mývalí kočka je populární americké plemeno, a to nejen proto, že jde o největší domestikované kočičí plemeno vůbec. Oblibě se těší i díky své přizpůsobivosti a přátelské povaze. Typický je pro ni dlouhý límec a krásná hustá polodlouhá srst.
Toto populární americké plemeno je největším domestikovaným kočičím plemenem. Zvláště kocouři dokáží nabýt pořádných proporcí - někteří pokoří i 10 kg. Mainská mývalí kočka patří mezi přírodní plemena a v chovu se tak dává důraz především na zachování jejího původního typu. Má svalnaté tělo, její velké špičaté uši se vyznačují chomáčky chlupů a velmi žádané jsou rysí štětičky. Dalším typickým znakem tohoto plemene je límec znatelně delší srsti.
Jméno této kočky je odvozeno od státu Maine ve Spojených státech amerických, kde se původně vyskytovalo. Přívlastek mývalí pak dostalo podle podoby dlouhého ocasu právě s ocasem mývala. Na amerických výstavách se mainská mývalí kočka objevovala už od konce 19. století. V oblibě ji na nějaký čas sice zastínila nově dovezená perská dlouhosrstá kočka, v 50. letech 20. století se ale opět dostala do popředí a velmi rychle se o ni začali zajímat i v zahraničí. Dnes se toto plemeno těší oblibě nejen mezi vystavovateli a chovateli, ale i u laické veřejnosti.
A není divu. Jsou to přátelské a dobře naladěné kočky, které mají vřelý vztah i ke psům a dětem. Navíc jsou velmi přizpůsobivé, a tak se cítí dobře v bytě stejně jako na venkově. Stačí jim jen zajistit dostatek příležitostí ke hraní, aby se nenudily. Stejně jako koťata ostatních plemen jsou i mainské mývalí kočky v raném věku velmi hravé.Jim ovšem tato hravost a zvědavost většinou zůstává až do dospělosti. Rády také šplhají a lezou a nepohrdnou ani mazlením. Dokonce i kartáčování pro ně bývá vítaným rozptýlením.
Ačkoli má mainská mývalí kočka hustou polodlouhou srst, moc péče nevyžaduje. Je totiž samočistící a při týdenním kartáčování zůstává za normálních okolností ve výborném stavu. Více pozornosti si vyžaduje pouze na jaře a v létě, v době línání, kdy vypadávají především dlouhé chlupy límce. Kdyby se v tomto období péče zanedbávala, hrozilo by, že kočka při každodenní očistě spolyká příliš mnoho chlupů, což to by ji mohlo způsobit zdravotní potíže. Do konečné podoby jí srst doroste až kolem druhého roku života, někdy i později. Což ovšem platí i o celkovém vývoji. Mainská mývalí kočka se totiž vyvíjí pomalu a zcela dospěje až ve věku tří let nebo i později.
Jelikož je mainská mývalí kočka přírodním plemenem, vyskytuje se pouze v přírodních barvách. Ty nejčastější jsou černě mramorovaná a černě tygrovaná s bílou, ale narazit můžete i na celobílou kočku s modrýma očima.
Tyto kočičí macky doma jen tak nepřehlédnete, protože při hraní dokáží způsobit pěknou spoušť. Na druhou stranu občas mají rády i klid a sem tam dokáží být až líné. Třeba při sledování televize se vám rády uvelebí na klíně . Získala si mainská mývalí kočka vaše srdce? A pokud ano, tak proč?
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
