Mistrovství světa FCI IPO Švédsko – závěr
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Mainská mývalí kočka je populární americké plemeno, a to nejen proto, že jde o největší domestikované kočičí plemeno vůbec. Oblibě se těší i díky své přizpůsobivosti a přátelské povaze. Typický je pro ni dlouhý límec a krásná hustá polodlouhá srst.
Toto populární americké plemeno je největším domestikovaným kočičím plemenem. Zvláště kocouři dokáží nabýt pořádných proporcí - někteří pokoří i 10 kg. Mainská mývalí kočka patří mezi přírodní plemena a v chovu se tak dává důraz především na zachování jejího původního typu. Má svalnaté tělo, její velké špičaté uši se vyznačují chomáčky chlupů a velmi žádané jsou rysí štětičky. Dalším typickým znakem tohoto plemene je límec znatelně delší srsti.
Jméno této kočky je odvozeno od státu Maine ve Spojených státech amerických, kde se původně vyskytovalo. Přívlastek mývalí pak dostalo podle podoby dlouhého ocasu právě s ocasem mývala. Na amerických výstavách se mainská mývalí kočka objevovala už od konce 19. století. V oblibě ji na nějaký čas sice zastínila nově dovezená perská dlouhosrstá kočka, v 50. letech 20. století se ale opět dostala do popředí a velmi rychle se o ni začali zajímat i v zahraničí. Dnes se toto plemeno těší oblibě nejen mezi vystavovateli a chovateli, ale i u laické veřejnosti.
A není divu. Jsou to přátelské a dobře naladěné kočky, které mají vřelý vztah i ke psům a dětem. Navíc jsou velmi přizpůsobivé, a tak se cítí dobře v bytě stejně jako na venkově. Stačí jim jen zajistit dostatek příležitostí ke hraní, aby se nenudily. Stejně jako koťata ostatních plemen jsou i mainské mývalí kočky v raném věku velmi hravé.Jim ovšem tato hravost a zvědavost většinou zůstává až do dospělosti. Rády také šplhají a lezou a nepohrdnou ani mazlením. Dokonce i kartáčování pro ně bývá vítaným rozptýlením.
Ačkoli má mainská mývalí kočka hustou polodlouhou srst, moc péče nevyžaduje. Je totiž samočistící a při týdenním kartáčování zůstává za normálních okolností ve výborném stavu. Více pozornosti si vyžaduje pouze na jaře a v létě, v době línání, kdy vypadávají především dlouhé chlupy límce. Kdyby se v tomto období péče zanedbávala, hrozilo by, že kočka při každodenní očistě spolyká příliš mnoho chlupů, což to by ji mohlo způsobit zdravotní potíže. Do konečné podoby jí srst doroste až kolem druhého roku života, někdy i později. Což ovšem platí i o celkovém vývoji. Mainská mývalí kočka se totiž vyvíjí pomalu a zcela dospěje až ve věku tří let nebo i později.
Jelikož je mainská mývalí kočka přírodním plemenem, vyskytuje se pouze v přírodních barvách. Ty nejčastější jsou černě mramorovaná a černě tygrovaná s bílou, ale narazit můžete i na celobílou kočku s modrýma očima.
Tyto kočičí macky doma jen tak nepřehlédnete, protože při hraní dokáží způsobit pěknou spoušť. Na druhou stranu občas mají rády i klid a sem tam dokáží být až líné. Třeba při sledování televize se vám rády uvelebí na klíně . Získala si mainská mývalí kočka vaše srdce? A pokud ano, tak proč?
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...
Taky to vašemu psovi tolik chutná? A smutně kouká? A nezaslouží si jíst pořád dokola to samé? A proto dostane něco dobrého tu z ledničky, tu pod stolem? Jeden lichý argument za druhým. Jediný důvod, proč pořád dokola slyšíme, že se to nemá, je ten, že...