Při návštěvě některé z asijských zemí si nelze nevšimnout spousty volně se potulujících psů. Většina z nich je navíc ve zbídačeném stavu. Často jsou nemocní a nevrlí. Boj o přežití je pro ně každodenní záležitostí.Díky aktivitám a osvětě místních aktivistů se ale situace naštěstí pomalu mění k lepšímu.
Vždycky, když cestuji, zajímá mě to, jak se v té dané zemi dívají na chov domácích mazlíčků. A obecně, jak se tam se zvířaty zachází. Postavení koček, psů a hlodavců se v různých zemí značně liší, a tak se najde vždy něco, co mě překvapí. Dnes se podělím o zkušenost z Indonésie.
Aktuálně patří Indonésie k zemím, kde je mezi psí populací jeden z nejvyšších výskytů vztekliny. Týká se to především ostrovu Bali, kde potkáte psí chlupáče na každém rohu. Většina místních si jich nevšímá a ve většině případů je nemá ráda. Psi jsou zde na nejspodnějších příčkách sociálního žebříčku. Tomu odpovídá i zanedbaná péče o tyto indonéské oříšky.
Pro turisty jsou to „prašiví čoklové” a rovněž si jich příliš nevšímají. V průvodci se navíc dočtete, že kvůli riziku žloutenky se mazlení ani nedoporučuje. Reakce místních psů mohou být vzhledem k divokému životu na ulici nepředvídatelné.
Mne od podrbání odradily spíše blechy, které si v kožíšku hrdě nese každý druhý (možná úplně každý) z těchto chlupáčů. Nicméně v porovnání například se Srí Lankou, kde jsem se poprvé v životě setkala s útočícími psími smečkami, mi místní psi přijdou spíše klidnější až apatičtější.
Panuje tu jakási nepsaná dohoda o vzájemném smíru. Já tě nekousnu a ty mě nebudeš bít. Mír ovšem trvá jen do chvíle, než se něco stane. Například několik dní hladovějící pes ukradne od stánku nestřežené maso na špejli nebo vymete obětní košíček. V tu chvíli nemají místní obyvatelé daleko pro kámen nebo prak.
Pro mě scéna naprosto drásající mé pejskařské srdce. Přesto jsou boj o přežití a časté pranice jejich každodenní realitou. V Indonésii navíc stále provozují „krvavý sport“, kdy nechávají psa zápasit s kancem. Není divu, v indonéské tradici ani kultuře pes nehraje žádnou významnou roli.
Některé indonéské, konkrétně balijské, organizace začaly v posledních letech s očkováním a kastrací psů žijících na ulici, ale také se vzděláváním a osvětovými aktivitami směrem k veřejnosti. Díky finančním darům se daří situaci indonéských chlupáčů postupně zlepšovat. Osvěta bude ovšem ještě chvíli potřeba. Pokud se někdo z místních rozhodne psa chovat, obvykle ho má uvázaného na krátkém řetízku u svého domku či stánku.
Přesto zde na ulici míjíte zverimexy a nestačíte se divit, pro koho jsou asi určeny. Sem tam sice potkáte psa s obojkem, ale není v o moc lepším stavu než jeho soukmenovci bez páníčka. Ani západní turisté si sem své psy většinou nevozí kvůli zdejšímu bakteriálnímu prostředí nebezpečnému pro organismus jejich čtyřnohých miláčků. A tak stejně jako já hledají dočasnou náhradu za své psí lásky v obdarovávání potulných psů zbytky svých svačin.
Jaká je vaše zkušenost se psy při cestování do zahraničí?
Králíci jsou oblíbenými domácími mazlíčky zejména do městských bytů. Nejsou totiž tolik nároční na místo a navíc nevyžadují častý pohyb venku, například na zahradě. To ale neznamená, že péče o ně je jednoduchá a nevyžaduje čas ani úsilí. O tom, na co...
Zní to krásně: pejskovi zadáme úkol nebo povel, on jej splní a dostane za to pamlsek nebo odměnu. V ideálním případě to nezůstane pouze u jednoho okamžiku, ale stane se základem celého výcviku pejska, z něhož se pomocí pozitivní motivace stane...
Každý majitel pejska zná pocit, kdy musí odejít z domu například do práce, svého mazlíčka si z nějakého důvodu s sebou vzít nemůže a neví, co se bude dít. Zvládne to pejsek nebo bude štěkat a vyvádět? Takzvaná separační úzkost není jen záležitostí...
Strach je pro lidi přirozený a každý se bojí něčeho trochu jiného. Zatímco někoho děsí pavouci, výšky nebo stísněné prostory, někdo se bojí psů. Často se tento druh strachu objevuje u dětí, které ještě nemají svět dokonale prozkoumaný a neznají...
Morčata jsou oblíbenými domácími mazlíčky zejména pro rodiny s dětmi. Jsou to malá zvířátka, která dokáží přinést spoustu radosti. Pokud nad koupí morčete uvažujete, jsou faktory, které byste při rozhodování neměli opomenout. O tom, na co se při...
Slyšeli jste o sportu, který se nazývá dogfrisbee? Zjednodušeně jde o to, že svému psovi házíte disk, který on následně aportuje. Dogfrisbee můžete provozovat buď rekreačně nebo na profesionální úrovni. Zde se soutěží v různých disciplínách, k nimž...
Sibiřská kočka je poměrně mladé plemeno, které bylo celosvětovou federací chovatelů koček (FIFe) uznáno až v roce 1992. Vzniklo křížením domácích koček a plemen dovezených z Blízkého východu a východní Asie a usídlilo se v Rusku a na Ukrajině, odkud...
Většina z nás žije v dlouho zažité představě, že jeden psí rok se rovná sedmi lidským. Pokud tedy doma máte dvouleté štěně, v přepočtu na lidské roky je mu už 14 let. Jestliže máte doma desetiletého psa, prakticky je to už sedmdesátiletý dědeček....
Moderní doba přeje rychlému vývoji vpřed, a tak existuje spousta možností, jak si usnadnit pohyb s domácím mazlíčkem. Mezi takové vychytávky patří například kočárky, nosítka a klokanky, jež skvěle poslouží v případě, že je váš pes zraněný, příliš...
Brabantíci jsou malí psi s velkým srdcem a obrovskou touhou po poznání. Pochází z Belgie a řadí se do skupiny pinčů. Svou milou a přátelskou povahou si získali nejedno srdce.
Mateřské mléko je především na počátku života tím nejlepším, co může mládě od matky dostat. Je plné živin potřebných pro růst a správný vývoj. Jak ale potomci rostou, je nutné mléko doplňovat další potravou, a tak se postupně krmí pevnou stravou....
Milovníci a chovatelé koček určitě dobře vědí, že jedna kočka často nestačí a že někdy je potřeba pořídit dalšího kočičího parťáka. Toto rozhodnutí ale ovlivní chod celé domácnosti a především je nutné na příchod nového člena připravit stávající...
