Je jistě bez pochyb, že labrador patří mezi ta nejznámější a nejoblíbenější psí plemena. Může za to jeho mimořádná všestrannost, přizpůsobivost, inteligence a oddanost. Podobně jako britská krátkosrstá kočka tak dokáže být i labradorský retrívr ideálním společníkem téměř pro každého.
Předci labradorů pocházejí z Newfoundlandu, kde byli rybáři používáni k donášení ryb a postřelených mořských ptáků z vody. Jejich vynikající schopnost aportovat nezůstala dlouho bez povšimnutí, a tak se tito psi dostali koncem 18. století s anglickými lovci do Velké Británie. Zde pak labradorského retrívra vyšlechtili tak, jak ho známe dnes. Původně se labradoři chovali především v černé a žluté barvě. Hnědí a zlatí jedinci se začali vystavovat až po později - po první světové válce.
Krom lásky k vodě a výborným aportovavacím schopnostem labradoři brzy ukázali své další přednosti a až neuvěřitelnou všestrannost. Prokázali se jako výborní pracovní psi, ale díky jejich mírné povaze a absenci agresivity si lehce našli cestu i do našich domovů. Hodí se tak i do rodin s malými dětmi. Naopak velkou kariéru neudělají jako ostraha nebo hlídači objektů. Dnes se, krom domácích mazlíčků, uplatňují ve vyhledávacích a záchranných družstvech. Působí jako excelentní stopaři u policie i armády a jako vyhledávači výbušnin či bomb. Skvěle zastanou také roli asistenčních a terapeutických psů.
Ke všem těmto psím profesím a oblíbenosti chovatelů vede i povaha labradorských retrívrů a jejich vysoká inteligence. Jsou to odvážní a vytrvalí psi s přátelskou a mírnou náturou. Jsou bystří a oddaní svému pánovi, velmi rádi a snadno se učí a povely plní s velkou radostí. I díky svému výbornému čichu a plaveckým schopnostem mají tak široké uplatnění.
Jejich láska k vodě je opravdu nezvykle veliká, jen stěží minou rybník, potok nebo i sebemenší kaluž bez povšimnutí. Jsou to prostě vodní psi, což jen potvrzuje jejich původ a fakt, že mají vrchní vrstvu srsti voděvzdornou a blány mezi prsty. To jim dává nemalou výhodu před ostatními plemeny ve vodních sportech a záchranářských pracích.
Díky svým vlastnostem a lehké cvičitelnosti se labradorský retrívr hodí i pro začínající chovatele. Ani péče o jejich srst není nijak náročná, stačí ji vyčesat jen jednou týdně. I to přispívá k oblíbenosti tohoto plemene, stejně jako jejich veselá a přátelská povaha. Jako většina psů však potřebují hodně pohybu. Neznamená to, že by v malém bytě byli nespokojení, i když jde o poměrně velké psy dorůstající až 40 kg, musí jen dostávat dostatek pozornosti a péče.
Labrador se rád zapojí do všech činností rodiny. Bude si hrát a pečovat o děti a dělat vám společnost, ať už venku při jakékoli aktivitě nebo večer doma na gauči při sledování televize. Společnost je pro něj opravdu důležitá a dlouhou samotu nebo nedostatek pozornosti nesnáší dobře.
Kdokoli hledá toho pravého psího společníka, s labradorem prakticky nemůže šlápnout vedle. Je přizpůsobivý, věrný a vždy dobře naladěný.
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
