Je jistě bez pochyb, že labrador patří mezi ta nejznámější a nejoblíbenější psí plemena. Může za to jeho mimořádná všestrannost, přizpůsobivost, inteligence a oddanost. Podobně jako britská krátkosrstá kočka tak dokáže být i labradorský retrívr ideálním společníkem téměř pro každého.
Předci labradorů pocházejí z Newfoundlandu, kde byli rybáři používáni k donášení ryb a postřelených mořských ptáků z vody. Jejich vynikající schopnost aportovat nezůstala dlouho bez povšimnutí, a tak se tito psi dostali koncem 18. století s anglickými lovci do Velké Británie. Zde pak labradorského retrívra vyšlechtili tak, jak ho známe dnes. Původně se labradoři chovali především v černé a žluté barvě. Hnědí a zlatí jedinci se začali vystavovat až po později - po první světové válce.
Krom lásky k vodě a výborným aportovavacím schopnostem labradoři brzy ukázali své další přednosti a až neuvěřitelnou všestrannost. Prokázali se jako výborní pracovní psi, ale díky jejich mírné povaze a absenci agresivity si lehce našli cestu i do našich domovů. Hodí se tak i do rodin s malými dětmi. Naopak velkou kariéru neudělají jako ostraha nebo hlídači objektů. Dnes se, krom domácích mazlíčků, uplatňují ve vyhledávacích a záchranných družstvech. Působí jako excelentní stopaři u policie i armády a jako vyhledávači výbušnin či bomb. Skvěle zastanou také roli asistenčních a terapeutických psů.
Ke všem těmto psím profesím a oblíbenosti chovatelů vede i povaha labradorských retrívrů a jejich vysoká inteligence. Jsou to odvážní a vytrvalí psi s přátelskou a mírnou náturou. Jsou bystří a oddaní svému pánovi, velmi rádi a snadno se učí a povely plní s velkou radostí. I díky svému výbornému čichu a plaveckým schopnostem mají tak široké uplatnění.
Jejich láska k vodě je opravdu nezvykle veliká, jen stěží minou rybník, potok nebo i sebemenší kaluž bez povšimnutí. Jsou to prostě vodní psi, což jen potvrzuje jejich původ a fakt, že mají vrchní vrstvu srsti voděvzdornou a blány mezi prsty. To jim dává nemalou výhodu před ostatními plemeny ve vodních sportech a záchranářských pracích.
Díky svým vlastnostem a lehké cvičitelnosti se labradorský retrívr hodí i pro začínající chovatele. Ani péče o jejich srst není nijak náročná, stačí ji vyčesat jen jednou týdně. I to přispívá k oblíbenosti tohoto plemene, stejně jako jejich veselá a přátelská povaha. Jako většina psů však potřebují hodně pohybu. Neznamená to, že by v malém bytě byli nespokojení, i když jde o poměrně velké psy dorůstající až 40 kg, musí jen dostávat dostatek pozornosti a péče.
Labrador se rád zapojí do všech činností rodiny. Bude si hrát a pečovat o děti a dělat vám společnost, ať už venku při jakékoli aktivitě nebo večer doma na gauči při sledování televize. Společnost je pro něj opravdu důležitá a dlouhou samotu nebo nedostatek pozornosti nesnáší dobře.
Kdokoli hledá toho pravého psího společníka, s labradorem prakticky nemůže šlápnout vedle. Je přizpůsobivý, věrný a vždy dobře naladěný.
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...
Taky to vašemu psovi tolik chutná? A smutně kouká? A nezaslouží si jíst pořád dokola to samé? A proto dostane něco dobrého tu z ledničky, tu pod stolem? Jeden lichý argument za druhým. Jediný důvod, proč pořád dokola slyšíme, že se to nemá, je ten, že...
Každý pes má tendenci tak trošku „machrovat“. Občas se snaží někoho zahnat, prohnat nebo vyhnat. Nezáleží na rase, má to v sobě každý – jde totiž o pozůstatky chování, které bylo kdysi nezbytné, aby přežil. Chránil své území a své postavení vlastně...
Posledně vám Lukáš slíbil více detailů o nastavení fotoaparátu a o jeho režimech. A protože sliby se mají plnit, v následujícím článku vám vysvětlí, co znamenají jednotlivá záhadná písmenka a čísla a jak ovlivní výslednou fotografii:
Cestovat se psem v letadle je o něco složitější, než klasická doprava na zemi. Může se ale stát, že vlak, autobus nebo auto budou pro dosažení vámi zvolené destinace úplně nevhodné. Pak máte několik možností, jak dostat svého psa do oblak.
Podle některých sociologů si člověk vypěstoval žárlivost ruku v ruce s vývojem vztahů ve společnosti, jak ji známe. Váže se výhradně na romantický nebo sexuální vztah dvou lidských bytostí. Proto někteří vědci tvrdí, že pes nežárlí, že jen přirovnáváme...
