Britská krátkosrstá kočka je bezesporu tím nejoblíbenějším kočičím plemenem nejen u nás, ale i ve zbytku Evropy. Může za to nejen její vzhled malého plyšového medvídka, ale i mírná bezproblémová povaha.
Britská krátkosrstá kočka se velmi dobře přizpůsobuje, a proto bude spokojená skoro v každém prostředí, od venkova až po malý podkrovní byt. I to je jedním z důvodů, proč je toto plemeno tak oblíbené. Péči o ní v pohodě zvládnou i začátečníci bez zkušeností. Má vyrovnanou a klidnou povahu, je tak ideálním společníkem pro většinu lidí.
Mnoho chovatelů, kteří se pro toto plemeno rozhodnou, zaujme nápadně kulatá hlava s velkýma, expresivníma očima. Její vzhled malého plyšového medvídka ještě dokresluje podsaditá stavba těla a velmi jemná a pružná srst. To vše člověka opravdu láká britku vzít a pořádně pomazlit. Britské krátkosrsté kočky se chovají v široké paletě barev a kreseb srsti, ze které si jistě každý vybere (FIFe uznává celkem 229 barevných variet!). Nejoblíbenější je však již od počátku plemene modrá.
Původ plemene spadá do Velké Británie kolem roku 1900, kdy anglická šlechta začala s jejím šlechtěním. Cílem bylo dosáhnout kočky s tělem mohutně stavěné angory, předchůdkyně perské dlouhosrsté kočky, ovšem s krátkou srstí. Selektovali proto své domácí kočky s kompaktní a podsaditou stavbou a křížili je s perskými kočkami.
Zpočátku byly britky chovány především právě v modré barvě. Další barvy vznikaly postupně díky přikřižování perských koček, které se provádí dodnes, aby britská kočka neztratila na typu. Díky těmto perským příbuzným se může stát, že se dvěma britským krátkosrstým kočkám občas narodí i dlouhosrstá koťata.
Povaha těchto britských aristokratek se mění a vyvíjí s věkem. Jako koťata jsou stejně hravé jako ostatní plemena. Po jednom až dvou letech se však většina z nich stává méně aktivní a více se osamostatňuje. Dokážou se samy zabavit a hravě zvládnou třeba i víkend o samotě. Ke spokojenosti nepotřebují kočičího parťáka, jak tomu u mnoha plemen bývá. Díky jejich vyrovnané a příjemné povaze se ovšem dobře hodí i do společnosti jiné kočky, psa nebo malého dítěte. I to je jeden z důvodů, proč jsou tak hojně chovány.
Ani péče o ně není nijak náročná. Jejich hustá srst si nežádá žádnou složitou ani častou údržbu. Za pomazlení a pozornost budou rády, ovšem jen v přiměřené míře a nijak zvlášť se toho nebudou dožadovat.
Jak vidíte, na britkách je atraktivní jejich vzhled, z široké palety barev si vybere opravdu každý a díky jejich povaze a přizpůsobivosti se hodí do jakéhokoli prostředí i typu rodiny. Britské krátkosrsté kočky tedy dokážou být tím pravým společníkem opravdu téměř pro každého. Základem je ovšem dobrá socializace v raném věku, ostatně jako u každé kočky.
Máte s britskými krátkosrstými kočkami zkušenost? Podmanili si vás tito malí medvídci? Já osobně dávám přednost spíše temperamentnějším kočkám, ale chápu, proč si právě britky získaly srdce tolika chovatelů.
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
