Mistrovství světa FCI IPO Švédsko – závěr
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Britská krátkosrstá kočka je bezesporu tím nejoblíbenějším kočičím plemenem nejen u nás, ale i ve zbytku Evropy. Může za to nejen její vzhled malého plyšového medvídka, ale i mírná bezproblémová povaha.
Britská krátkosrstá kočka se velmi dobře přizpůsobuje, a proto bude spokojená skoro v každém prostředí, od venkova až po malý podkrovní byt. I to je jedním z důvodů, proč je toto plemeno tak oblíbené. Péči o ní v pohodě zvládnou i začátečníci bez zkušeností. Má vyrovnanou a klidnou povahu, je tak ideálním společníkem pro většinu lidí.
Mnoho chovatelů, kteří se pro toto plemeno rozhodnou, zaujme nápadně kulatá hlava s velkýma, expresivníma očima. Její vzhled malého plyšového medvídka ještě dokresluje podsaditá stavba těla a velmi jemná a pružná srst. To vše člověka opravdu láká britku vzít a pořádně pomazlit. Britské krátkosrsté kočky se chovají v široké paletě barev a kreseb srsti, ze které si jistě každý vybere (FIFe uznává celkem 229 barevných variet!). Nejoblíbenější je však již od počátku plemene modrá.
Původ plemene spadá do Velké Británie kolem roku 1900, kdy anglická šlechta začala s jejím šlechtěním. Cílem bylo dosáhnout kočky s tělem mohutně stavěné angory, předchůdkyně perské dlouhosrsté kočky, ovšem s krátkou srstí. Selektovali proto své domácí kočky s kompaktní a podsaditou stavbou a křížili je s perskými kočkami.
Zpočátku byly britky chovány především právě v modré barvě. Další barvy vznikaly postupně díky přikřižování perských koček, které se provádí dodnes, aby britská kočka neztratila na typu. Díky těmto perským příbuzným se může stát, že se dvěma britským krátkosrstým kočkám občas narodí i dlouhosrstá koťata.
Povaha těchto britských aristokratek se mění a vyvíjí s věkem. Jako koťata jsou stejně hravé jako ostatní plemena. Po jednom až dvou letech se však většina z nich stává méně aktivní a více se osamostatňuje. Dokážou se samy zabavit a hravě zvládnou třeba i víkend o samotě. Ke spokojenosti nepotřebují kočičího parťáka, jak tomu u mnoha plemen bývá. Díky jejich vyrovnané a příjemné povaze se ovšem dobře hodí i do společnosti jiné kočky, psa nebo malého dítěte. I to je jeden z důvodů, proč jsou tak hojně chovány.
Ani péče o ně není nijak náročná. Jejich hustá srst si nežádá žádnou složitou ani častou údržbu. Za pomazlení a pozornost budou rády, ovšem jen v přiměřené míře a nijak zvlášť se toho nebudou dožadovat.
Jak vidíte, na britkách je atraktivní jejich vzhled, z široké palety barev si vybere opravdu každý a díky jejich povaze a přizpůsobivosti se hodí do jakéhokoli prostředí i typu rodiny. Britské krátkosrsté kočky tedy dokážou být tím pravým společníkem opravdu téměř pro každého. Základem je ovšem dobrá socializace v raném věku, ostatně jako u každé kočky.
Máte s britskými krátkosrstými kočkami zkušenost? Podmanili si vás tito malí medvídci? Já osobně dávám přednost spíše temperamentnějším kočkám, ale chápu, proč si právě britky získaly srdce tolika chovatelů.
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
Včerejší ne úplně ideální den jsme hodili za hlavu a do soboty vstoupili s novými očekáváními a nadějemi. Ráno v 6.54 měla poslušnost Míša Kuncová, a tak jsme posbírali síly, vypotáceli se z vyhřátých postelí a jeli jí fandit na stadion. Studené ráno...
Mezi malým a velkým zvířetem je znatelný rozdíl, to dá rozum. Občas si to ale neuvědomíme a krmíme všechny psy stejně jako sebe, velikost, nevelikost. Jenomže bišonek vyžaduje zcela jiný způsob stravování, než třeba vlčák, a jeho potřebám je při volbě...
Pokud budeme vzpomínat na páteční den na Mistrovství světa ve Švédsku, tak asi jako na smolný, poznamenaný především stopami Petra Foltyna a Jirky Čejky. Bohužel Péťův Auzzy dostal 45 bodů, Jirka 0, nicméně postupně…
Středa byla prvním dnem, kdy už se toho opravdu hodně dělo. A začala pro mne telefonátem z kanceláře závodu, že se mění program, a to posunem zkušebního psa na 14.30 a porady vedoucích týmu na 15.30. Čekala jsem, kdy se co dalšího ještě změní, nicméně...
Na stopách mi bude stačit „tolik a tolik“, slyšela jsem sem tam z našeho týmu v předchozích dnech. Ovšem to ještě všichni počítali s hlínou, resp. uvláčenou podmítkou, a tak hypotetické odhady závodníků nebyly nijak nereálné. Ovšem skutek utek aneb...
Zase jednou jsem narazila na něco nového. Slyšeli jste někdy o „domestikačním syndromu“? Jestli ne, můžete si přečíst aspoň můj stručný překlad článku, ze kterého tuto informaci mám.
Druhá noc na švédských matracích už byla pro některé členy naší výpravy malinko neklidnější, jednak za to mohou příliš měkké matrace, a pak se nám začíná krátit čas do samotného závodu... Nicméně atmosféra je stále uvolněná a pohodová. Dnes jsem s...
Včera jsem zmiňovala, že k nám má večer přijet na návštěvu slovenský tým, a tak se i stalo. Takže jsme sestěhovali stoly z teras, usadili se okolo nich, nachystali něco dobrého k jídlu a k tomu si nalili dobré pití. Vašek Kejř mě požádal, ať dojdu do...
Konečně jsme se s Lukášem prokousali nezbytnými technickými základy focení a můžeme se věnovat postřehům z praxe psího fotografa. Někteří psi se fotí sami, s jinými je to trochu těžší. Lukáš pro vás napsal, jak hodnotí své modely on (a předpokládám, že...
Je to tu! V pátek vyvrcholily poslední naše přípravy na cestu, dostali jsme s sebou skvělé dárky od sponzorů, zadali kódy do navigace, přestěhovali své životně důležité věci do aut a – v sobotu ráno konečně cesta do švédského Malmö, kynologické Mekky...
Taky to vašemu psovi tolik chutná? A smutně kouká? A nezaslouží si jíst pořád dokola to samé? A proto dostane něco dobrého tu z ledničky, tu pod stolem? Jeden lichý argument za druhým. Jediný důvod, proč pořád dokola slyšíme, že se to nemá, je ten, že...