Kočka je dokonalým nástrojem pro lov. Vděčí za to desítkám let evoluce. Zatímco u psů byly jejich tělesné znaky zdůrazněny nebo potlačeny, kočkám zůstaly krom několika výjimek jejich hlavní rysy stavby těla nezměněny. Krom smyslů je právě stavba těla tím, co z nich dělá bezkonkurenční lovce.
U psů se šlechtěním podle jednotlivých plemen některé tělesné znaky (jako je například rychlost u chrtů nebo vytrvalost u ovčáků) zdůraznily, jiné byly zas potlačeny. Kočkám naproti tomu zůstaly hlavní rysy stavby těla beze změny (samozřejmě až na některé výjimky jako je třeba plemeno manx nebo japonský bobtail).
Jen si vezměte, ve srovnání se psy tělesná váha koček kolísá jen poměrně málo, přibližně mezi 3 – 7 kg. Všechny domácí kočky mají prostě zhruba stejný tvar i velikost, což se o psech rozhodně říct nedá. U koček rozlišujeme jen tři typy stavby těla:
Zavalitý typ – krátké a kompaktní tělo s krátkou a kulatou hlavou, plochým obličejem, širokými rameny a zády a krátkýma nohama. Typickým představitelem tohoto tělesného typu je britská krátkosrstá kočka.
Svalnatý typ – zástupci této tělesné stavby mají oproti zavalitému typu méně kulatou hlavu, mají středně široká ramena a záda i středně dlouhé nohy. Patří sem například cornish rex.
Útlý typ – sem patří kočky s protáhlou klínovitou hlavou, dlouhýma a tenkýma nohama a úzkými rameny i zády. Zařadit sem můžeme třeba siamskou kočku.
Tělo kočky je tvořeno kostrou z 245 kostí - mají tedy o 39 kostí víc než my lidé! Tento rozdíl je dán především větším počtem obratlů, které tvoří páteř a jež u téměř všech plemen přechází v dlouhou ocasní část.
Nejnápadnějším znakem kostry kočky je pružnost páteře. Můžou za to volnější spojení mezi jednotlivými obratli. Dalším klíčem k obratnosti jsou spoje mezi páteří a lopatkami a mezi páteří a pánví, absence klíčních kostí a spoj stehenní kosti zadních končetin s pánví kulovitým kloubem. Díky tomu všemu mohou kočky tak perfektně skákat, udržovat rovnováhu, šplhat, chodit po úzké římse a protáhnout se jakoukoli štěrbinou, kam se jim vejde hlava.
Kosti jsou pevné ale lehké. Perfektně se tedy hodí k obratnému a dokonale ovládanému pohybu. Další aspekt napomáhající tomuto lovci jsou velké čelisti, ze kterých vyčnívají dýkovité špičáky. Ty se perfektně hodí k uchopení a usmrcení kořisti a k trhání masa.
Kočky jsou (stejně jako psi) prstochodci – došlapují tedy na rozdíl od lidí jen na prsty. Proč je toto typickým znakem aktivního lovce? Prodlužuje se tím krok a zvíře docílí zrychlení, protože se země současně dotýká jen malá plocha nohou.
Kočičí nohy nejsou jen pozoruhodně silné. V případě nutnosti se dokáží pohybovat i nesmírně jemně. Navíc dokáží i naprosto znehybnět, a to i uprostřed kroku. V takto strnulé pozici pak vydrží až do chvíle, kdy vyrazí za kořistí. Psi musejí být naproti tomu v podobné lovecké dovednosti cvičeni. Když budete sledovat při lovu netrénovaného psa a kočku, jistě si všimnete, že psům kočičí vrozená šikovnost pro lov zkrátka chybí.
Abychom psům ale nekřivdili – kočky zas nedokáží udržet rychlost, nemohou tedy kořist štvát jako psi. Odkázány jsou na trpělivost, moment překvapení a smrtelnou přesnost.
Když to shrneme, stavba těla koček jim dává pozoruhodnou pružnost, obratnost a ladnost, kterou bychom jinde ve světě zvířat jen těžko hledali, co tříkáte?
Často se nás v poradně Brita ptáte, čím to je, že dobře krmený a pravidelně odčervovaný pejsek ne a ne přibrat. Po zdravotní stránce je v pořádku, ale je mlsný. Nebo jí s chutí, ale stejně je jen kost a kůže. Řešíte stejný problém? Máme pro vás hned...
Lukáš, zkušený fotograf psů, pro vás připravil další díl miniseriálu o focení psů – neváhejte si ho přečíst, ať vaše album z dovolené stojí za to :) Hlavní pravidla přípravy k focení podle Lukáše zní následovně:
Říká se, že je horší stěhovat se s kočkou než se psem. Že se kočka vrací na místo, kde bydlela dřív, a ujde třeba i stovky kilometrů. Nevím, co je na tom pravdy, ale za sebe to potvrdit nemůžu. Naše Racy vyrůstala v panelákovém bytě a po přestěhování...
Granule jsou sice suché a tváří se, že vydrží všechno, ale záleží i na tom, jak s nimi nakládáte.
Snad každý, kdo má doma psa, by chtěl mít jeho fotky, nejlépe pořízené vlastní rukou. Slíbila jsem vám proto sérii článků o focení psů, takže hurá do toho. S tím, jak zaujmout psa při focení, aby se hezky tvářil, jak ho na focení připravit, jak vybrat...
Itálii si pejskaři obecně dost chválí.
Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.
Houbařská sezóna začala, je na čase vyrazit do lesa a podívat se, jestli už rostou. Pokud máte jistotu, že vám pes neuteče za zvěří a že se nikde v okolí nepotulují myslivci s nabitými puškami, vezměte si ho na pomoc. Jestli utíká, zkuste ho nejprve...
Pokud cestujete, nemáte nikoho, kdo by byl ochotný pohlídat vám psa nebo kočku a hotel pro zvířata není to pravé pro vás, je tu ještě jedno řešení. Obyčejní lidé :) Takovým řešením jsem se pro Radku stala i já.
Ne vždy si můžete vzít psa s sebou na dovolenou a ne každý z nás má příbuzné nebo známé, kteří se nám o něho postarají. Jsou destinace, kam bych s sebou Kulajdu ani brát nechtěla, třeba kvůli nebezpečným parazitům nebo náročným podmínkám, jako jsou...
Zahrádky už ožily a všechen ten rybíz, jahody, ředkvičky a spousty dalších dobrot lákají nejen nás, ale i naše psy. Něco z naší sklizně jim prospívá a něco naopak vyloženě škodí. Připravila jsem pro vás stručný přehled toho, co by pes mohl v divočině...
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
