Co mají kočky pod kožichem aneb Stavba těla kočky

Kočka je dokonalým nástrojem pro lov. Vděčí za to desítkám let evoluce.  Zatímco u psů byly jejich tělesné znaky zdůrazněny nebo potlačeny, kočkám zůstaly krom několika výjimek jejich hlavní rysy stavby těla nezměněny. Krom smyslů je právě stavba těla tím, co z nich dělá bezkonkurenční lovce.  

U psů se šlechtěním podle jednotlivých plemen některé tělesné znaky (jako je například rychlost u chrtů nebo vytrvalost u ovčáků) zdůraznily, jiné byly zas potlačeny. Kočkám naproti tomu zůstaly hlavní rysy stavby těla beze změny (samozřejmě až na některé výjimky jako je třeba plemeno manx nebo japonský bobtail). 

Jen si vezměte, ve srovnání se psy tělesná váha koček kolísá jen poměrně málo, přibližně mezi 3 – 7 kg. Všechny domácí kočky mají prostě zhruba stejný tvar i velikost, což se o psech rozhodně říct nedá. U koček rozlišujeme jen tři typy stavby těla:

Zavalitý typ – krátké a kompaktní tělo s krátkou a kulatou hlavou, plochým obličejem, širokými rameny a zády a krátkýma nohama. Typickým představitelem tohoto tělesného typu je britská krátkosrstá kočka.
Svalnatý typ – zástupci této tělesné stavby mají oproti zavalitému typu méně kulatou hlavu, mají středně široká ramena a záda i středně dlouhé nohy. Patří sem například cornish rex.
Útlý typ – sem patří kočky s protáhlou klínovitou hlavou, dlouhýma a tenkýma nohama a úzkými rameny i zády. Zařadit sem můžeme třeba siamskou kočku.

Tělo kočky je tvořeno kostrou z 245 kostí - mají tedy o 39 kostí víc než my lidé! Tento rozdíl je dán především větším počtem obratlů, které tvoří páteř a jež u téměř všech plemen přechází v dlouhou ocasní část.

Nejnápadnějším znakem kostry kočky je pružnost páteře. Můžou za to volnější spojení mezi jednotlivými obratli. Dalším klíčem k obratnosti jsou spoje mezi páteří a lopatkami a mezi páteří a pánví, absence klíčních kostí a spoj stehenní kosti zadních končetin s pánví kulovitým kloubem. Díky tomu všemu mohou kočky tak perfektně skákat, udržovat rovnováhu, šplhat, chodit po úzké římse a protáhnout se jakoukoli štěrbinou, kam se jim vejde hlava.

Kosti jsou pevné ale lehké. Perfektně se tedy hodí k obratnému a dokonale ovládanému pohybu. Další aspekt napomáhající tomuto lovci jsou velké čelisti, ze kterých vyčnívají dýkovité špičáky. Ty se perfektně hodí  k uchopení a usmrcení kořisti a k trhání masa.

Kočky jsou (stejně jako psi) prstochodci – došlapují tedy na rozdíl od lidí jen na prsty. Proč je toto typickým znakem aktivního lovce? Prodlužuje se tím krok a zvíře docílí zrychlení, protože se země současně dotýká jen malá plocha nohou. 

Kočičí nohy nejsou jen pozoruhodně silné. V případě nutnosti se dokáží pohybovat i nesmírně jemně. Navíc dokáží i naprosto znehybnět, a to i uprostřed kroku. V takto strnulé pozici pak vydrží až do chvíle, kdy vyrazí za kořistí. Psi musejí být naproti tomu v podobné lovecké dovednosti cvičeni.  Když budete sledovat při lovu netrénovaného psa a kočku, jistě si všimnete, že psům kočičí vrozená šikovnost pro lov zkrátka chybí.

Abychom psům ale nekřivdili – kočky zas nedokáží udržet rychlost, nemohou tedy kořist štvát jako psi. Odkázány jsou na trpělivost, moment překvapení a smrtelnou přesnost. 

Když to shrneme, stavba těla koček jim dává pozoruhodnou pružnost, obratnost a ladnost, kterou bychom jinde ve světě zvířat jen těžko hledali, co tříkáte?

Související články

Cesta přes hranice aneb jistota je jistota

Cestování se psem většinou není problém, tedy pokud včas zařídíte všechno potřebné. Ušetřete si starosti na poslední chvíli a nechte svému štěněti zavést čip. Vytvořte mu současně s tím zápis v Národním registru majitelů zvířat. Může se to zdát jako...

Běžné alergie

Na rozdíl od lidí neexistuje u zvířat nic jako seznam nejčastějších konkrétních alergenů. Ptala jsem se výživáře spolupracujícího s Britem, Martina Kváše, a jediné, co lze s jistotou vyjmenovat, jsou skupiny alergenů seřazené od nejčastějších po...