Proč jsou ochranné sítě stejně důležité v přízemí jako v desátém patře
Nezáleží na tom, v jakém patře bydlíte. Parapety patří mezi oblíbená místa našich kočičích společníků. Neštěstí se tak může stát lehce kdekoli.
Na tom, jestli správně vytáhnete klíště z psího nebo kočičího kožichu, může záviset, jestli se zvíře nakazí lymskou boreliózou nebo jiným zákeřným onemocněním přenášeným klíšťaty. Máte na to tu správnou techniku a pomůcky?
Ačkoli se princip nijak neliší od vytahování klíštěte člověku, odstraňování klíštěte zvířeti je o to složitější, že pacient často nespolupracuje nebo nezůstane dlouho v klidu. Pro co největší snížení rizika nákazy je ale vytáhnutí klíštěte co nejdříve a správným způsobem velmi důležité.
Když jsem byla malá, klíště se zpravidla před vytažením mazalo krémem nebo olejem. Dnes už ale víme, jak kontraproduktivní to bylo. Tímto se totiž klíště přidusí a může do ranky vyvrhnout obsah střev a tedy i bakterie způsobující například lymskou boreliózu nebo encefalitidu.
Takže i kdybychom infikované klíště detekovali a vyndali včas, k nákaze by nejspíš stejně došlo, ještě k tomu naším zaviněním.
Ačkoli se běžně na vyndávání klíšťat prodávají speciální pinzety, nejde o nejlepší způsob. I takovou pinzetou můžete klíště zmáčknout. V takovém případě může dojít k vytlačení střev do ranky a výsledek je stejný jako v předešlém bodu. I bez toho můžete manipulací spustit obrannou reakci, při které dochází k vyprázdnění potenciálně infekčního obsahu střev do ranky. Navíc manipulace s ní, alespoň pro mě, není nejjednodušší a nejrychlejší.
Tím správným nástrojem pro vyndávání klíštěte je buď háček, nebo speciální karta. Oba dva mají výřez ve tvaru V, do kterého se parazit zahákne. Karta má tu výhodu, že má dva výřezy různé velikosti, podle velikosti klíštěte a v rohu ještě lupu.
Ať už zvolíme jakýkoli z těchto nástrojů, přiložíme ho těsně ke kůži, táhneme směrem ke klíštěti tak, abychom ho nabrali do zářezu, a pak buď v tahu pokračujeme až se pustí, případně mu pomůžeme vikláním. Pak už stačí místo vkusu jenom pořádně vydezinfikovat. Pro to radím zvolit dezinfekci, která tolik nepálí, jako je třeba Ajatin.
Takovouto manipulací nevznikne žádná možnost, že by se klíště zmáčklo a jeho vnitřnosti se vytlačily do rány (v místě přisátí se někdy může objevit zarudlá boulička - jde o lokální reakci, která časem zmizí, nemusí se jednat o infekci).
Pokud v rance zůstala kusadla, nemusíte se bát. Jimi žádná následná infekce nehrozí a tělo si s nimi poradí jako třeba se zadřenou třískou. Je třeba ranku pouze pár dní kontrolovat, aby se nezanítila.
Po proceduře si nezapomeňte umýt ruce. Klíště také za žádnou cenu nemačkejte mezi prsty, mikrokapénky infikované krve by se vám mohly dostat do očí, nosu nebo úst. Bezpečným způsobem likvidace klíštěte je jeho spláchnutí do záchodu.
A pokud si chcete být jistí, že klíště nebylo nakažené a nemohlo tedy za žádnou cenu dojít k infikování chlupáče, můžete ho poslat do laboratoře na test nebo donést na sběrné místo v Praze. Máte na výběr, na co všechno mají parazita testovat (standardní balíček zjišťující přítomnost lymské boreliózy, encefalitidy a ehrlichiózy vás vyjde na 1 990 korun). Jak si takové vyšetření klíštěte objednat, se dozvíte tady.
Při vyndávání klíštěte si můžete pomoci i dvěma přípravky. Prvním z nich je Atix. Jde o kriogenní sprej, který po nastříkání klíště okamžitě zamrazí. Tím účinně eliminuje další možnou nákazu. Pak už stačí klíště odstranit, což by mělo být po použití tohoto přípravku snadné a rychlé.
Druhým přípravkem je Klíšťák Ixoderm. Jde o gel, kterým se klíště zakápne. Tak se parazit okamžitě zneschopní bez vyvolání jakékoli obranné reakce. Přípravek dezinfikuje ránu, klíště znehybní, usmrtí, vysuší, zpevní a naruší tzv. cementovou vrstvu, díky které klíště pevně drží v kůži.
Při použití u zvířat je problém, že zaschlý gel nejde dobře ze srsti. Ničemu ale nevadí, pokud odstraníte klíště a zbytek gelu na chlupech necháte odrolit.
Já tento přípravek používám třetím rokem jak na sebe, tak na psa a odstranění vždy proběhlo bez problému. Gel schne asi pět minut, tak musíte jen ohlídat, aby si ho mezitím zvíře neolízalo. Možná ale, pokud bude potřeba, letos vyzkouším i Atix, třeba s ním bude vyndání ještě jednodušší.
Nezáleží na tom, v jakém patře bydlíte. Parapety patří mezi oblíbená místa našich kočičích společníků. Neštěstí se tak může stát lehce kdekoli.
https://krmivo-brit.cz/cs/breed-catalog/pincove-kniraci-plemena-molossoidni-a-svycarsti-salasnicti-psi/tibetska-doga Čas od času narazíte na příběh opuštěného psa, co se přidá k člověku při jeho větším či menším dobrodružství. Meře její dobrodružství...
O kočkách se často říká, že jsou velmi empatické a dokáží vycítit, jak se lidé cítí nebo že je něco bolí. Je jasné, že soužití s nimi zlepšuje kvalitu našeho života i naše zdraví. Dokáží ale naši kočičí společníci lidskou bolest cítit a reagovat na ni?
Hoopers je poměrně nová psí sportovní disciplína. Možná, že jste o ní tedy ještě ani neslyšeli. Překážky jsou koncipovány s minimálními nároky na pohybový aparát psa i psovoda. Hodí se tak i pro starší čtyřnohé mazlíčky i psy pohybově ne zcela zdatné.
To, že je spousta pokojových květin pro kočky jedovatá, asi každý z nás ví. Napadlo vás ale někdy přemýšlet i o řezaných květinách, které si přinesete domů?
Je jasné, že o bílou srst je třeba se starat, aby nežloutla, nerezla nebo nehnědla. Napadlo vás ale někdy, že je možné zářivě bílý kožich podpořit i pomocí krmiva a doplňků stravy?
Evropská krátkosrstá kočka má obyčejný vzhled, a navíc ne tak ustálenou povahu jako jiná plemena. Proto není ve světě nijak extra oblíbená, až na Skandinávii, kde si popularitu drží.
Tenhle věčně živý a hravý společník je nejstarším psím plemenem ve střední Evropě. Mezi jeho předky se řadí i psi z doby kamenné. Je to mimořádně učenlivý pes a skvělý hlídač. Charakteristická je pro něj velmi bohatá srst odstávající od těla.
Pokud s vámi doma žije alespoň jeden kočičí společník, určitě jste se už někdy probudili s vrnícím tělem na svých nohou, břiše, zádech nebo dokonce hlavě. Jen málokterá kočka pohrdne teplem postele. Přemýšleli jste už ale někdy o tom, proč si kočky...
Aportování bylo považováno za chování výlučně psí, získané během 15 000 let domestikace. Vědci teď ale zjistili, že aportují i vlčí mláďata. Výsledky výzkumu naznačují, že tahle forma hry může být vrozená všem psím druhům.
Toto kočičí plemeno si jen tak s žádným jiným nespletete. Má nápadně tečkovanou tabby kresbu srsti a zvláštní pružnou a plynulou chůzi. Při pohledu na ni vás okamžitě napadne spojení s leopardem.
Víte, jak vlastně psovi teplotu změřit, nebo jaká je vůbec jeho přirozená teplota? Připravte se raději dřív, než to budete potřebovat, ať vás pak situace nezaskočí.