Činčily jsou bezesporu krásná a roztomilá chlupatá zvířátka s velkýma ušima, dlouhým ocasem a s výraznýma očima. Víte, odkud se vlastně vzaly, co znamená jejich jméno, a že jsme je ještě před samotnou domestikací stihli téměř vyhubit?
Činčily původně pocházejí z jihoamerických And, kde ještě před necelými 200 lety byly jedněmi z nejhojnějších zvířat těchto velehor. Jejich teritorium se táhlo okolo západního pobřeží přes Peru, Bolívii, Argentinu a Čile. Zde, ve svém přirozeném prostředí, žijí v nadmořské výšce 1500 - 3000 m. n. m. ve velkých koloniích čítajících 15 -100 jedinců a obývají pukliny skal, nebo si hrabou nory. Jejich jméno (Chinchilla) je spojením slov Chin a Chile, v překladu kožešina z Čile.
Pro svou charakteristicky hustou a jemnou srst (to je dáno tím, že z jedné vlasové cibulky vyrůstá chomáček 40 až 50 chlupů) byly činčily ceněny už v dobách Inků. Pak se ale do Ameriky dostali Evropané a v 17. století začal export činčilí kůže do Evropy. Ročně se z Peru a Chile vyvezlo na 30 000 činčilích kožek. Tento lov je přivedl až na pokraj vyhubení. Následné pokusy o chov činčil v zajetí ztroskotaly na tom, že vysokohorská chladnomilná zvířata zvyklá na sucho nepřežila plavbu přes rovník, kde panovalo vlhko a horko. Začátkem 20. století byla dokonce činčila prohlášena za vyhynulou.
Americký inženýr Matthias F. Chapman ale věřil, že v odlehlých oblastech And ještě mohly nějaké činčily přežít a po dlouhých pěti letech se mu podařilo za pomoci místního indiána nalézt jednu z posledních přeživších kolonií. Chapman 12 činčil odchytil (z toho byly jen 3 samičky). Na převoz zvířat se vybavil chladicími boxy, takže krom jedné překročení rovníku přežily všechny, a v roce 1923 se na své farmě v Kalifornii dočkal prvních mláďat. Jejich krev dnes v sobě nesou prakticky všechny chované činčily, zatímco zbytky divokých se krátce poté dočkaly zasloužené ochrany - roku 1929 byl vydán první zákon na ochranu činčil a v Čile byla vybudována Národní rezervace činčil.
Dnes jsou činčily hojně chované po celém světě v soukromých velkochovech. Ve volné přírodě ale stále žije jen několik malých kolonií, a proto se lidé snaží je do jejich původních teritorií vracet. To se ovšem bohužel příliš nedaří.
“Ty tak smutně koukáš, určitě máš hlad, tu máš.” Věta, kterou ještě občas zaslechnu, když můj pesan na někoho předvede jeden ze svých psích kukučů. A v nestřeženém okamžiku, ještě než stihnu reagovat, si tím vyslouží “něco dobrého”. Krmit psa od stolu...
Kdo z nás jako dítě netoužil po společnosti nějakého zvířecího chlupáče? Chov domácích mazlíčků může být pro děti cennou zkušeností do života. Zvířecí parťák navíc do domácnosti přinese spoustu radosti. S péčí o domácí zvíře se ale pojí také řada...
Máte nějaké oblíbené knížky, které byste bez zaváhání doporučili svým přátelům k přečtení? Patří mezi ně i knížky o domácích mazlíčcích? Já se s vámi dnes podělím o šest knižních tipů o psích chlupáčích, které by dle mého neměly žádného milovníka...
Výběr vhodného krmiva je alfou a omegou péče o psího mazlíka. My pejskaři navíc víme, že kvalitní krmivo má pozitivní vliv nejen na zdraví, ale i celkovou pohodu zvířete. Při výběru proto zohledňujte nejen stáří pejska, ale také jeho velikost. Jaké...
Jorkšírští teriéři jsou malí psíci s velmi mlsnými jazýčky. Nedávno jsem se o tom přesvědčila, když jsem jednoho takového mlsného jorkšírka několik týdnů hlídala své kamarádce. Překvapilo mě, jak může být správná výživa miniaturních plemen náročná....
Toto agilní severské plemeno je oblíbené nejen u nás, ale i ve světě. Dá se říci, že za svou popularitu vděčí své podobě s mainskou mývalí kočkou. Do povědomí chovatelů i veřejnosti se totiž dostaly díky ní.
Uvažujete o tom, že si za nového domácího mazlíčka pořídíte nějakého hlodavce, ale bojíte se, že se nesnese pod jednou střechou s vaším chlupáčem?Nemějte obavy, protože psi a hlodavci to spolu hravě zvládnou. Důležité je vést psího chlupáče již od...
Mezi nejoblíbenější malá psí plemena u nás patří jezevčík, čivava, jorkšírský teriér nebo špic. A jak je tomu ve světě?
Kočky mohou příchod nového lidského člena do rodiny snášet velice těžce. Přeci jen změny snáší hůř než psi. Zajímá vás, co můžete udělat pro to, aby vám tuto radostnou událost nekazily starosti s kočkou?
Vedli jste už někdy se svými přáteli debatu o tom, jestli je chytřejší pes, nebo kočka? Vědci už prý znají odpověď. Přináším vám pár faktů a postřehů z nedávno publikované studie na toto téma.
Siamky jsou oblíbené pro své pružné a štíhlé tělo, typickou barvu srsti a mysticky modré oči. Vhodným mazlíčkem ale nejsou pro každého. Jsou to totiž extroverti, kterým není lehké se zavděčit.
Ať už chcete sport se svým psem provozovat rekreačně nebo vrcholově, je třeba se nejdřív zamyslet, jestli je pro něj vhodný. A to nejen z hlediska jeho povahy, ale také fyzických predispozic.
