Jak byly činčily téměř vyhubeny

Činčily jsou bezesporu krásná a roztomilá chlupatá zvířátka s velkýma ušima, dlouhým ocasem a s výraznýma očima. Víte, odkud se vlastně vzaly, co znamená jejich jméno, a že jsme je ještě před samotnou domestikací stihli téměř vyhubit?

Činčily původně pocházejí z jihoamerických And, kde ještě před necelými 200 lety byly jedněmi z nejhojnějších zvířat těchto velehor. Jejich teritorium se táhlo okolo západního pobřeží přes Peru, Bolívii, Argentinu a Čile. Zde, ve svém přirozeném prostředí, žijí v nadmořské výšce 1500 - 3000 m. n. m. ve velkých koloniích čítajících 15 -100 jedinců a obývají pukliny skal, nebo si hrabou nory. Jejich jméno (Chinchilla) je spojením slov Chin a Chile, v překladu kožešina z Čile.

Pro svou charakteristicky hustou a jemnou srst (to je dáno tím, že z jedné vlasové cibulky vyrůstá chomáček 40 až 50 chlupů) byly činčily ceněny už v dobách Inků. Pak se ale do Ameriky dostali Evropané a v 17. století začal export činčilí kůže do Evropy. Ročně se z Peru a Chile vyvezlo na 30 000 činčilích kožek. Tento lov je přivedl až na pokraj vyhubení. Následné pokusy o chov činčil v zajetí ztroskotaly na tom, že vysokohorská chladnomilná zvířata zvyklá na sucho nepřežila plavbu přes rovník, kde panovalo vlhko a horko. Začátkem 20. století byla dokonce činčila prohlášena za vyhynulou.

Americký inženýr Matthias F. Chapman ale věřil, že v odlehlých oblastech And ještě mohly nějaké činčily přežít a po dlouhých pěti letech se mu podařilo za pomoci místního indiána nalézt jednu z posledních přeživších kolonií. Chapman 12 činčil odchytil (z toho byly jen 3 samičky). Na převoz zvířat se vybavil chladicími boxy, takže krom jedné překročení rovníku přežily všechny, a v roce 1923 se na své farmě v Kalifornii dočkal prvních mláďat. Jejich krev dnes v sobě nesou prakticky všechny chované činčily, zatímco zbytky divokých se krátce poté dočkaly zasloužené ochrany - roku 1929 byl vydán první zákon na ochranu činčil a v Čile byla vybudována Národní rezervace činčil.

Dnes jsou činčily hojně chované po celém světě v soukromých velkochovech. Ve volné přírodě ale stále žije jen několik malých kolonií, a proto se lidé snaží je do jejich původních teritorií vracet. To se ovšem bohužel příliš nedaří.

Související články

Jak se nejen na jaře u psa vyhnout parazitům?

Pravidelným odčervováním psího chlupáče chráníte před parazity nejen jeho, ale i sami sebe a své blízké. Jak často je potřeba psa odčervovat? Jaké jsou další účinné způsoby ochrany proti parazitům? Tipy a rady, jak na to, se dozvíte v dalším díle...

Jak se sbalit na výlet v několika krocích

Pro správný fyzický i psychický vývoj psa je zásadní zajistit chlupáčovi dostatek pohybu. A jak jinak, než na pořádném výletu. Co vše s sebou sbalit? A na co určitě nezapomenout, aby se váš pejsek všude cítil jako doma? Přinášíme vám první díl z našeho...

S malým psem nebo kočkou na palubu letadla? Jde to.

Rádi cestujete? A rádi cestujete letadlem? Už nemusíte nechávat svého psího nebo kočičího chlupáče během dovolených doma. Některé letecké společnosti dnes povolují malá domácí zvířata s sebou na palubu, jsou-li v přepravce. Jaké další podmínky musíte...

Výběr vhodného domácího mazlíčka pro vaše dítě

Kdo z nás jako dítě netoužil po společnosti nějakého zvířecího chlupáče? Chov domácích mazlíčků může být pro děti cennou zkušeností do života. Zvířecí parťák navíc do domácnosti přinese spoustu radosti. S péčí o domácí zvíře se ale pojí také řada...

6 skvělých knížek o psech, které by vás neměly minout

Máte nějaké oblíbené knížky, které byste bez zaváhání doporučili svým přátelům k přečtení? Patří mezi ně i knížky o domácích mazlíčcích? Já se s vámi dnes podělím o šest knižních tipů o psích chlupáčích, které by dle mého neměly žádného milovníka...