Portréty oblíbených plemen doma i ve světě - Sibiřská kočka

O původu sibiřské kočky se toho moc neví. Předpokládá se ale, že na Sibiři se tyto krásné kočky s huňatými ušními štětičkami a lesklou polodlouhou srstí vyskytovaly už od nepaměti. Jejich předky zřejmě budou angory nebo norské lesní kočky, které se smísily s místními domestikovanými domácími kočkami s krátkou srstí.

Ve srovnání s norskou lesní kočkou má ta sibiřská výrazně kulatější a kratší hlavu. Obě plemena ale spojuje jejich vášeň ke šplhání. U sibiřské kočky neuspějete s dotěrným mazlením, i když pozornost, péči i hlazení si užívá. Za každé okolnosti se ale snaží udržet si svou důstojnost. Dokáže být dobrým parťákem psovi i dětem, pokud se určí hranice a kočka bude mít svůj prostor a klid. Má totiž klidnou a příjemnou povahu. Díky svému divokému původu ovšem nejen že je to kočka otužilá, je i dosti vynalézavá a samostatná. A na rozdíl od většiny ostatních plemen se nebojí vody.

Výhodou tohoto chlupáče je, že jeho srst je samočistící, odpuzující vodu i nečistoty. Péče o ni tedy nezabere mnoho času. Naopak nadměrné kartáčování by ji mohlo poškodit a uvolnit příliš mnoho podsady. Bohatě stačí vykartáčovat ji jednou týdně a pročesat kritická místa, kde jsou tendence k tvoření chomáčů, jako za ušima, na hrudi nebo mezi předníma i zadníma nohama. S norskou lesní kočkou je spojuje i styl línání, tedy intenzivní, ale krátké pouštění chlupů na jaře. To je jediný čas, kdy kožíšek potřebuje zvýšenou péči, aby se uvolněné chlupy z podsady nezapletly do krycí vrstvy srsti.

Za ideál krásy se u tohoto středně velkého osvaleného plemene považuje krátká trojúhelníková hlava s širokým nosem. Na rozdíl od mainské mývalí a norské lesní kočky můžete sibiřskou kočku potkat nejen v přírodních barvách, ale například i v čokoládové či lilové barvě. Vyskytuje se i s himalájskými odznaky, ta už je ale uznávaná jako sesterské plemeno něvská maškaráda.

Máte někdo srovnání sibiřské a norské lesní kočky? V čem se nejvíce podobají a v čem se naopak zcela liší?