Kočka je společníkem člověka už po 12 000 let. A za tu dobu si toho s námi prošla spoustu. Od uctívání a nošení na rukou až po pronásledování a kruté vyvražďování. Pojďme se tedy nejdřív podívat na začátky soužití člověka a kočky.
Kočka domácí je pravděpodobně domestikovanou formou kočky divoké, konkrétně jejích poddruhů africké kočky plavé, kočky divoké evropské a asijské kočky stepní.
Průvodcem člověka je již po tisíciletí. Nejstarší dochované záznamy o existenci ochočených koček pocházejí z doby před 8 000 lety z Turecka, jejich domestikace ale začala už s prvními lidskými trvalými sídly, přibližně před 12 000 lety. Kočku domácí člověk rozšířil po celém světě. Na mnoha místech však zas zpětně zdivočela.
Největší slávu kočka prožila v Egyptě, kde se kolem roku 3 000 př. n. l. stala významnou součástí lidského života. Staří Egypťané kočky uctívali jako božstvo. Podle nich měly moc chránit člověka před zlem. Proto bylo zabití kočky trestáno smrtí a mrtvé kočky se balzamovaly. Nejposvátnější byly černé kočky chránící egyptské chrámy. Měly i vlastní bohyni Baset. Ačkoli byl vývoz koček z Egypta zakázán, díky obchodníkům se tito ochránci úrody stejně rozšířili do celého Středomoří.
V Číně začal chov koček kolem roku 1 000 př. n. l. a byly zde pod ochranou buddhismu. Nechyběly snad v žádném klášteře. Měly údajně chránit před chudobou. Ovšem z Číny také pochází pověra, že černé kočky nosí smůlu. Dodnes se zde kočky chovají i pro maso a kožešinu. Do Evropy byl ale dovoz takovýchto kožešin roku 2007 zakázán.
V Indii se kočky začaly chovat na přelomu letopočtu a byly zde uctívány v podobě bohyně plodnosti Sasthi. Věřili tu, že vypadlé kočičí chlupy mohou člověka rituálně znečistit.
První doklady o kočkách v Evropě pocházejí právě z Řecka, z 5. století př. n. l., kdy se kočky začaly objevovat zobrazené na vázách. Kočka zde byla spojována s bohyní Afroditou a Artemis.
Do Říma se kočky dostaly taktéž na přelomu letopočtu a staly se tu ozdobou paláců. Brzy se ale rozšířily i do nižších vrstev. Ačkoli Římané od Řeků převzali kult bohyně Artemis (sami jí nazývali Diana), ke kočkám chovali spíše praktický přístup jako k lovcům hlodavců.
Zde měli bohyni čarodějnictví a lásky Freyu, která měla kočár tažený divokými kočkami. Ještě v 19. století se tu věřilo, že aby se dívka šťastně vdala, musí dobře pečovat o svou kočku, Freyino zvíře.
Sem kočky přišly s římskými legionáři při jejich vojenských taženích a stejně jako ve zbytku Evropy tu byly chráněny přísnými zákony a jejich zabití bylo pokutováno.
Do Japonka se kočky dostaly na začátku středověku z Číny. Měly zde za úkol hlídat zámotky bource morušového a chránit staré rukopisy v chrámech před potkany. Japonci také věřili, že kočka, která se dožije sta let, se změní v čarodějnici.
Ačkoli se kočky ve starověku vesměs všude chovaly v úctě, brzy se pohled lidí na ně změní a začne jejich pronásledování. Ale o tom víc až příště.
Ekologové odhadují, že v Česku dnes žije okolo pěti až šesti vlčích smeček. Na naše území se vlci začali vracet zhruba před třiceti roky. A přestože se počet smeček v posledních dvou letech téměř zdvojnásobil, mohou být čeští vlci opět v ohrožení.
Někdy jsou nazýváni „mazlíčci do kapsy“, a to především kvůli jejich malé velikosti. Mezi oblíbené hlodavce doma i ve světě bezpochyby patří křečci syrští, kteří jsou typičtí svou zlatou barvou srsti a její saténovou strukturou.
Jiný kraj, jiný mrav. To platí i pro chov domácích mazlíčků. V některých zemích světa se v několika posledních letech rozmohl nový a rychle rostoucí trend, a sice nechat svého zvířecího miláčka žít věčně.
Asi vás nepřekvapí, že německý ovčák je nejen nejrozšířenějším pracovním plemenem ve světě, ale i nejrozšířenějším psím plemenem vůbec. Jsou to inteligentní, vytrvalí a neohrožení psi, kteří rádi pracují - a jen tak jsou spokojení.
Aby vaše kočka prospívala, byla spokojená a zdravá, je třeba věnovat jí náležitou péči. Krom naší pozornosti a kvalitní stravy se musíme starat i o její kožíšek, drápky, uši, oči a chrup. A ačkoli potřeby se samozřejmě liší podle plemene, typu srsti i...
Tím nejznámějším a nejrozšířenějším kočičím plemenem ve světě je bezesporu perská dlouhosrstá kočka. Mimo jiné pro její velmi vyrovnanou a přítulnou povahu. Péče o její srst je ale dosti náročná.
Strávit několik dní mimo civilizaci - v lese, na hřebenech hor - daleko od ruchu měst, v divoké přírodě a ideálně se svým psem. Pomyslný návrat k přírodě je trendem, který se nevyhnul ani světu domácích mazlíčků. Co je ale vlastně na divočině tak...
Rozhodnutí pořídit si domácího mazlíčka neznamená pouze koupit mu potřebné věci. Jedná se o změnu v chodu celé rodiny a jejího denního rytmu. Musíme počítat s tím, že každé zvíře má svá specifika a je jedinečné, proto bychom měli mít na paměti, že mu...
Možná si říkáte, že naše země je malá, ne tak bohatá na přírodu nebo hory jako u našich sousedů. Přesto se u nás ale před nedávnem konal už 22. ročník Šediváčkova longu - jednoho z nejtěžších závodů psích spřežení na dlouhé vzdálenosti v Evropě. Víte,...
Je jistě bez pochyb, že labrador patří mezi ta nejznámější a nejoblíbenější psí plemena. Může za to jeho mimořádná všestrannost, přizpůsobivost, inteligence a oddanost. Podobně jako britská krátkosrstá kočka tak dokáže být i labradorský retrívr...
I u jednotlivých hlodavců najdme plemena, která jsou u chovatelů více oblíbená. Jedním takovým je americký teddy, typický svou zvláštní strukturou srsti, která mu propůjčuje vzhled plyšového medvídka.
Britská krátkosrstá kočka je bezesporu tím nejoblíbenějším kočičím plemenem nejen u nás, ale i ve zbytku Evropy. Může za to nejen její vzhled malého plyšového medvídka, ale i mírná bezproblémová povaha.
